Vzpomínka na léto...

Následující reportáž popisuje zážitky letního tábora s nejmladším táborníkem na krku. Rád bych na některé části příběhu dále navázal sérií zamyšlení. Snad vám tedy drobná vzpomínka prodlouží léto.

Na úplný začátek bych se rád všem omluvil za pausu v příspěvcích do Blogu. Původní plán byl napsat na začátku září jeden shrnující za celé léto (kdy by to nikdo stejně nečetl), ale pracovní vytížení mi bránilo se Blogu věnovat. Snad se mi podaří to nahradit.

Začátek června: Domlouvám se svou ženou Martinou na tom, zda vyrazit či nevyrazit letos do Šluknova. Zejména s ohledem na to, jak zařídit, abychom se dokázali postarat o naši roční dceru Klárku. Oba však rádi cestujeme, hodně jsme toho spolu prostanovali, a tak ani nemusím Martinu dlouho přesvědčovat. Navíc věří, že již bude v té době Klárka sama chodit (již pár měsíců se pohybuje podél nábytku a stěn). Koupání Klárce zajistíme v bazénku, vezmu malý plynový vařič na kašičky, musím zajistit stan dostatečně veliký, aby se tam vešla i postýlka, atd. Domluveno.

Konec června: Klárka ještě sama nechodí. V práci máme napilno, tak po večerech zjišťuji kde pořídit vhodný stan. Líbil se mi ten v reklamě ve skautském časopisu Skauting (nabízí skautům velkou slevu), ale bohužel jej nemají na skladě. Pár dnů zjišťují, kdy jej dovezou, ale vychází to až na červenec a tedy po táboře. Hledám na internetu dál a narážím na alternativu. Volám do obchodu, ale také by bohužel dorazil pozdě. Prodejce se však prořekl, že jej vozí z Německa. Zuřivě googluji, až jsem našel distributora. Volám tam a zjišťuji, že jej mají na skladě a mohou mi jej poslat. Sláva! Dlouho jsem se však neradoval, protože dovoz do ČR trvá týden. A to jsme již na táboře. Expresní dovoz nemají. Co teď? Volám vedoucím, zda by nám nepůjčili standardní podsadu. Uf, snad to nějak půjde. Den před odjezdem se svěřuji kolegovi na projektu (také skaut), který mi dá radu ať se zajedu podívat na výstavu stanů v v Praze v Letňanech. Tak tam hned vyrážím a úspěch! Vracím se s perfektním stanem v podpaždí. Martina mne doma pochválí. Vzal jsem i rozkládací stoleček a lavičky (sbalené vypadá jak kufřík).

Červenec – odjezd: Balím věci. Po chvíli váhání na auto připevňuji tzv. rakev. Věcí je hodně: Postýlka, kočárek, stan, stoleček, karimatky, spacáky, 3 tašky oblečení (největší má Klárka), hromada jídla, nářadí, kytara, atd. Bohůžel hodně prší, a tak odjezd o den odkládáme a vyrážíme až v neděli večer (cestujeme spíše v noci, když Klárka večer již spí). Je to kus cesty, tak na tábořiště dorážíme až v noci, ale ochotné ruce mi pomohou kousek od boudy vztyčit náš stan— menší šapitó vyvolává usměvy i obdiv. Klárka naštěstí nepřetržitě spí (má na sobě dvojité oblečení, miminkovský spacák, deku, a peřinku), tak ji ráno čeká menší překvapení. :-)

Pondělí: Bohužel i pondělí celý den proprší. Ještěže máme tak prostorný stan! V podsadě by bylo s Klárkou k nevydržení. Martina uvažuje, že jestli to takhle půjde dál, tak se asi přesuneme do nějakého penzionu či se vrátíme domů. V podvečer se to trochu zlepší, a tak vyrážíme na procházku po okolních táborech. To Klárku baví, protože všude budí pozornost.

Úterý: Předpověď stále nic moc, ale je již přeci jenom o něco lépe. Mraky se protrhávají a chvílemi svítí i sluníčko. Klárka se stává atrakcí sousedního tábora Lvíčat. Pro děti představuje takovou velkou panenku. Vodím ji za ručičky v naší boudě (po čtyřech či podél stěn se tam pohybovat nedá) a hrozně ji to baví. Za chvíli si připadám jako v loutkovém divadle, kde já jsem loutka a Klárka si mne vodí po tábořišti. Ach ty záda. Večer pak k nelibosti Martiny vzbudí Klárku roverský oňostroj, kterým zahájili svoji etapovou hru.

Středa: Další den ráno je již hezké počasí, a tak na snídani k pobavení všech vyndavám z našeho stanu stoleček s lavičkami. Prý… zda nemáme ve stanu také bazén. A když odpovídám že ano, tak mi nevěří, ale uvěří odpoledne, když Klárce nafukujeme bazének na koupání. Dopoledne připravujeme s Veverkou celostřediskovou hru. Naštěstí nám děti pomohou se stovkami kartiček zvířátek a tak se hra Noemova archa velmi podaří. Vedoucí představují zvířata a běhají po okolí, děti je chytají a snaží se vyhnout ostatním, aby o kartičku nepřišli (ten mladší vždy obere toho staršího). Nejmladší účastník sice většinu hry prospí, ale po probuzení se hned dere z kočárku, a vodí si Martinu po lese.

Čtvrtek: Další den vyrážíme ve třech na výlet do NP České Švýcarsko. Je to kousek, a tak po chvíli zastavujeme v Kyjově, kde necháváme auto a vyrážíme na tůru s Klárkou na zádech. Pořád se po něčem ohlíží, protahujeme se uzkými místy. Jsou to samé schody nahoru a dolů, navštěvujeme několik vyhlídek. Další cesta ji ovšem zas tolik nebaví, tak si raději schrupne. Namísto cesty zpět na tábořiště zamíříme kousek severněji do německé příhraniční vesnice Neutaubenheim, kde je koupaliště s tobogánem. Přidáváme se tak k oddílu Osmdesáka a Camelot. Klárce nabíráme vodu do jejího bazénku. Večer se přihnaly mraky a v noci mne probudilo mohutné hřmění. Zablesklo se a ve stanu to vypadalo chvíli jak ve dne. Blesků a hřmění přibývá. Ustaraně vyhlížím z okénka stanu a přemýšlím o kovové tyči, která uprostřed napíná náš stan. Klárka kupodivu pořád spí i přesto, že se hřmění přibližuje a jeden blesk stíhá druhý. Jedno zaburácení nakonec Klárku vzbudí a zrovna, když se chystám zavelet k přesunu do auta, jež tvoří Faradajovu klec, tak se spustí takový liják, že raději zůstaneme. Naštěstí to za chvíli přejde. Uff. S úlevou všichni usínáme.

Pátek: Dnes nás po probuzení pořád vítá zamračená obloha. Chvílemi drobně poprchává, ale obloha již není tak tmavá. Dopoledne jsme na tábořišti, ale po obědě vyrážíme do města na menší nákup jogurtů, vybrat peníze pro tábory v místní pobočce České spořitelny a navštívíme též zrekonstruovaný šluknovský zámeček. Klárka si uživá velkého prostoru a spousty atrakcí, ale naštěstí mají paní v infostánku pochopení. Koupili jsme si zde nádherné DVD plné leteckých záběrů z NP České Švýcarsko. Roveři odpoledne dorazí k boudě s povidlovými buchtami, které sami upekli a omlouvají se za noční benkál, který probudil Klárku. Martina vše odpouští a pochutnává si spolu s ostatními. Večer se však obloha již vyčasila, a tak s Medvíďaty opekáme buřty na závěrečném ohni.

Sobota: Celé dopoledne pomáháme s bouráním tábora Medvíďat. Mají hodně stanů, které je třeba rozebrat a odnosit do boudy. Naštěstí se všichni zapojují, a tak je za pár hodin sklizeno a děti odjíždí domů. My naopak vyrážíme na návštěvu do tábora šluknovských skautů. Jezdí celé středisko společně a táboří asi 30 km daleko v v Dolní Světlé v Jizerských horách. Pohostí nás výbornými borůvkovými knedlíky. Poté jsme vyrazili na vycházku na pohraniční hrad Falkenstein. Moc hezké místo. Večer pak vyrážíme na hranice a připravujeme pro naši roverskou Irmnisuláckou tlupu večerní grilování s vyhlídkou a ohnivým popkornem.

Neděle: A je tu den odjezdu. Dopoledne ještě zajedeme koupit věci na opravu boudy a pak poustupně obcházíme všechny tábory a loučíme se. Balení nám také chvíli zabere. Byl to nádherně strávený týden a díky novému skvělému stanu jsme odolali i v nepříznivém počasí. Tak zas za rok!