Po mediální smršti týkající sociální roztržky na Šluknovsku, již asi nějakou dobu nebudu muset vysvětlovat, kde leží naše tradiční střediskové tábořiště. Zato čekám nové dotazy týkající se toho, jaké to tam je a poznámky kam to proboha jezdíte na tábory… Tak kromě stručné odpovědi, že nemáte věřit médiím a že to tam máme rádi, bych se dovolil podělit o subjektivní pohled na okolí - jak se měnil Šluknovský region v posledních dvaceti letech?
V minulém příspěvku (21.10.2011) jsem popisoval zážitky z letošního táboření u městečka Šluknov. Teď se dozvíte něco bližšího o celém regionu.
Začal bych devadesátými léty, která byla poznamenána úpadkem hospodářství a ani šluknovský výběžek nezůstal ušetřen. Ohradníky na dobytek z blízkého statku postupně nahradily pouze louky. Závod na výrobu konzerv zastavil výrobu, začal rezavět a postupně se rozpadat. Když jsme procházeli městem ve dne, tak jsme někdy trpěli slovním napadáním a jako malý kluci jsme si pak dělali legraci, že největší stezka odvahy je vyrazit na náměstí ve Šluknově v noci. Ve vztahu k našemu tábořišti (tehdy pronajatému) bych zmínil to, že docházelo k vylamování dveří do dřevěné boudy, kde jsme měli uskladněné táborové vybavení – zejména podsady. Zřejmě to dělali obyčejní kluci z vedlejší vesnice, protože ten rok, co byli na vojně, nám ani nikdo nezanesl zámky sajrajtem. Občas k nám přijela na kontrolu i pohraniční stráž v ruském gazíku.
Na přelomu tisíciletí se začala situace obracet k lepšímu. Pohraniční policie vyměnila svůj vozový park. Na kraji Šluknova vznikla nová továrna. Objevila se řada soukromníků, kteří se snažili nabízet své zboží i přes hranice přijíždějícím Němcům, a dokonce vznikla první větší samoobsluha a odpadla tedy nutnost hlásit dopředu v pekárně, že byste chtěli o 2 bochníky chleba více, protože měli kluci na táboře větší hlad. Frekvence vylupování boudy se také snížila a asi za to může i zdokonalené plátování, které jsme jí opatřili. Zato při jedné hře začal dětem jeden ze sousedů, bydlící na samotě, vyhrožovat, aby nechodili cestě (veřejné), vedoucí před jeho domem po setmění, že by po nich mohl začít střílet. Vysvětloval nám, jak je to v lese nebezpečné a že tudy občas projdou různí lidé… na někoho, kdo šel centrem noční Prahy plném různých individuí, to ovšem nemohlo patřičně zapůsobit.
K další změně došlo po vstupu ČR do Evropské unie – na první pohled to znamenalo znatelné oživení. Mnoho nových krámků, zejma z řad vietnamských obchodníků, nabízelo levné zboží místním, ale zejména německým kupujícím – euro bylo tehdy vůči koruně hodně silné. Objevilo se i několik nových továren v okolí Rumburka, začaly se opravovat rozpadající se statky, vznikat benzínové pumpy, aj. Město Šluknov dokonce začalo rekonstruovat několik historických budov (včetně chátrajícího zámku), konflikty s místními výrůstky se staly dávnou minulostí. A když roveři v rámci EU grantového programu Mládež v pohybu realizovali v městkém parku odpoledne her pro stopadesát dětí (všechny nalákaly 4 plakátky velikosti A4! - v Praze by bylo potřeba tak 100 bilboardů! Zajímavým zážitkem též bylo, když jsme v „táborovém“ autě značky Lada žigulík přijížděli na tábořiště, tak na mne z křoví vyskočila policejní hlídka a ptala se kam jedu. Po mé odpovědi mi vysvětlili, že jim sem jezdí různá individua v žigulících do lesa na dřevo a tak je chodí kontrolovat. Asi jsem jim připadal také podezřelý, ale pustili mne. Potěšující ten rok bylo, že otevřeli zahraniční turistický přechod tak šikovně, že jsme mohli začít chodit přímo přes hranice do německé vesnice s nádherným aquaparkem (máme to tam blíž než do šluknovského rybníka), kde nás milé paní z obsluhy pouštěly za dumpingovou cenu „rodinné vstupenky“ celý oddíl a vůbec jim nevadilo, že jsme z ČR. Naopak bylo vidět, že mají radost že k nim chodíme.
Nepříjemný zlom nastal s příchodem krize, která zde udeřila dvakrát tak silněji. Díky silnějšímu kurzu Kč totiž vyschnul zdroj nakupujících z Německa. U místních továren se na cedulích se jmény hledaných povolání objevil nápis „Nemáme žádná volná místa“. Řada obchodů včetně občerstvení Kebab, které na hlavní třídě ve Šluknově dva roky provozoval německý občan, zkrachovalo. Co bylo nejhorší, tak loni došlo po letech klidu k vykradení naší táborové základny – okenice chráněné tlustými železnými pláty vyrvali náklaďákem a ukradli všechno železné – od polních kuchyní, stanových konstrukcí, tyčí na hangár, plátů na kamna,… škoda v nových cenách přesahuje 200 000 Kč. Naštěstí mohu moc poděkovat Maňuli z ústředí že se zeptala, zda nechceme kromě základny připojistit i nějaké vybavení. Takže škodu pokryla pojistka. Co je ještě zajímavější, že policie zloděje na základě popisu věcí, které nám zcizili našla, obvinila a státní žalobce letos u soudu usvědčil!
Co říci na závěr? Šluknovsko je zapadlý kout světa a na tábořišti máme v létě perfektní prostředí a klid. Bohužel je ale zřejmé, že se v regionu zřetelně odráží vzestup i úpadek hospodářství v naší zemi a z ní vyplývající napětí mezi lidmy – to bez ohledu na barvu pleti. Mediálně je to ovšem zajímavější… než-li kdyby v TV dávali informaci kolik aut bylo v Praze dnes v noci ukradeno či vykradeno. Koho zajímá, že můj dům v Libuši na Praze 4 se před několika týdny pokusil vykrást zloděj, když jsme v horním patře spali? Naštěstí jej něco vyrušilo, takže zůstalo jen u vylomeného okna. Nicméně minulý týden jsme ovšem takové štěstí již neměli – někdo nám ukradl měděné okapy. :-( Asi také skončili někde ve sběrně.
Takže, ať skautujete kde chcete, tak doporučuji si sjednat pojistku na veškerý střediskový majetek (Junák vyjednal opravdu výhodné podmínky!) neboť vás aspoň nebude mrzet, když vás potká nějaká nepříjemná údalost. Navíc mne podobný zážitek (před lety se mi po skončení zasedání krajské rady Junáka podařilo s kamarády skauty chytit zlodějku jež mi vykrádala auto) vždy dodá více energie do další činnosti. Člověk tak nějak jasně vidí smysl toho, čemu se vlastně snaží výchovou dětí předejít.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat