Náčelnictvo NJ bylo nemocné...

… je titulek, který vystihuje podstatu tohoto příspěvku, jež je naplněním příslibu se vrátit k tématu, jaké to bylo v Náčelnictvu. Co to bylo za nemoc a existuje nějaká léčba?

Rozhodl jsem se podělit se o svůj pohled na fungování NJ zveřejněním textu jež jsem napsal před necelým rokem jako reakci na kritický dopis adresovaný NJ od jednoho skautského instruktora a bývalého člena NJ. Text je v původním znění, ale i tak celkem srozumitelný, a naleznete jej v příspěvku níže..

Možná si po přečtení řeknete…. tohle jsem měl vědět dříve… či proč to Flek zveřejňuje až teď? Jak jsem psal v minulém příspěvku, tak nikdo nemá rád skandály a navíc se jedná o osobní a tedy nezbytně zkreslený pohled a nikoliv důkladnou, metodicky zpracovanou a připomínkovanou analýzu. Navíc nemám zkušenost předchozích NJ, takže je možné, že to bylo dříve mnohem horší. Zejména jsem však dříve usoudil, že zveřejnění textu by neznamenalo pro Junáka nic přínosného a jen odvedlo pozornost od smysluplné práce (jak je vidět na stávajících politických aférách v parlamentu). Teď je však období, kdy by určitá otevřenost mohla být ku prospěchu věci, protože staré již skončilo a nové NJ svoji práci ještě nezačalo – má tedy čistý stůl.

Díky tomuto textu jsem totiž získal motivaci k práci na pozitivní formulaci fungování Náčelnictva – tj. Zpracování Vize a Hodnocení kvality v rámci projektu vedeného Dickem. Říci je to špatně je snadné, ale říci jako to dělat lépe je těžší. Stálo mne to v minulých měsících několik desítek hodin práce připravit základní znění. Kritéria kvality NJ jsme pak dále v celkem pěti velmi dlouhých večerech (dnes byl poslední) na Skypu procházeli, zpřesňovali a mnohokrát přepsali společně s Dickem, Číčou a Rejpalem. Věřím, že aktuální znění se brzy objeví k připomínkování na http://kvalita­.skauting.cz/ko­mentare/komen­tare-nj.html a že to bude materiál, který poslouží nejen Náčelnictvu.

Tak tedy všem čtenářům přeji snad zajímavé počtení (viz níže) a členům NJ bych chtěl popřát dostatek času na společnou práci, aby se necítili jako já v minulém období a aby si mohli dát samé dobré známky. :-)

>

Nazdar Jxxxy, 30.6.2010

sice píšeš, že nežádáš odpověď na svůj otevřený dopis a ani jsme jej neprobírali v plénu NJ, jsem se rozhodl ti napsat můj pohled neboť mne tvůj dopis celkem oslovil v mnoha směrech.Možná není můj postoj zrovna loajální k představě ideálně fungujícího NJ, ale o to je osobnější. Čím mne tedy tvůj dopis oslovil?

Zaprvé jsem totiž jeden ze skupiny v tvém dopise zmíněných „sociálně plnoletých třicátníků“, který právě uvítal první přírůstek do své rodiny a má již nějakou tu praxi v oboru (jako IT poradce z mnoha rozličných společností v ČR i ve světě).

Zadruhé do NJ jsem se vlastně dostal dostal právě přes vzdělávání – při absolvenci ILŠ jsem měl možnost mluvit se zástupci NJ (jak si nedokáží poradit s tématem strategie a řízení organizace) a také tenkrát načichl k postupu přípravy Priorit Junáka, kde mi chyběla odpovídající hloubka zamyšlení (analýza) a konkrétní návrhy řešení problémů. A protože jsem se podílel na zpracování podobných témat v mém oboru, nabídl jsem svoji pomoc Junáku a to formou své kandidatury na posledním VSJ.

Zatřetí nejsem spokojen s fungováním NJ. Ještě dnes si vzpomínám, že se nás kandidátů při představování hned první večer VSJ ptal, kolik času jsme ochotni tomu obětovat. Seděl jsem na krajní židli a odpovídal poslední, a tak jsem si vyslechl odpovědi ostatních (něco jako že potřebný si vždy čas najdou, atd.) a uvedl svoji inženýrskou odpověď až 30 hodin týdně, což je to co věnuji v průměru skautingu. Myslím, že svým angažmám svůj závazek plním.

Píšeš, že jste dříve strávili dlouhé noci pilováním řádů. Kolegové z řad NJ prominou, ale dnes bohužel mám pocit že jsem jedním z mála, co vůbec něco aktivně dělá. Většina času zasedání NJ se věnuje řešení harmonogramu programu tak, abychom stihli probrat to nejnutnější v čase, kdy jsme aspoň usnášenischopní. Neúčast některých mých kolegů a kolegyň mi přijde trysktní a jak pak po nich chtít v rámci NJ nějakou větší aktivitu! Zástupci krajů si to přijedou „odseděť“, neboť po nich přeci nemůže nikdo chtít víc než zastupovat kraj. On tu aktivitu vlastně nikdo po nich ani nepožaduje neboť přístup vedení NJ je velmi obdobně laxní. Zasedání jsou takový sprint přes témata na místo rozmýšlení a hlubší rozbor. Toto poznání pro mne bylo velkým zklamáním.

Osobně mne mrzí výsledný styl práce ústředních orgánů.NJ má myslet a zvažovat a VRJ má jednat. Jenomže z historie má VRJ tu zkušenost, že NJ nikdy nic pořádného nevytvořilo, takže raději vše pomaleji valí po svém, než-li by měla spoléhat na NJ. V podstatě předkládá jen nezbytné minimum materiálů, kde chce mít „krytá záda“. Většině členů NJ to navíc vyhovuje – nemusejí se s ničím dělat a jen čekají až to dostanou na talíři. Bohužel je ovšem třeba říci, že toho má VRJ tolik, že sotva stíhá „provozní“ záležitosti, že ji na rozvojové projekty nezbývá tolik času s čestnou výjimkou Ondřeje Kupky – Dicka, který před sebou valí obnovu skautské programu (pozvolna, ale jistě).Na druhou stranu to také znamená, že VRJ věnuje svůj čas pouze neochotně čemukoliv, co se jim nehodí do krámu. Názor jednoho člena NJ pro ně skoro nic neznamená a i rozhodnutí NJ mohou být přehlížena či odkládána. Je to ale celkem pochopitelné, že se věnují tomu čemu rozumí a považují za nálehavé a důležité, než-li tomu co jim je předkládáno zvnějšku. Jestli je to optimální stav? Asi nikoliv a v tomto směru to vypadá, že se v posledních letech příliš nezměnilo.

Pokud jde konkrétně o strategii Junáka kterou zmiňuješ, tak rozumím, že to může vypadat jako že NJ opět něchává něco zpracovat VRJ. Faktický stav je takový, že závěr který jsem si po seznámení s fungováním ústředí učinil je, že „NJ strategii nepotřebuje, ale VRJ ano.“ NJ totiž v současném složení a řízení nic realizovat nedokáže. Jenomže VRJ se nejprve zaobíralo prioritami a na moji výzvu se věnovat analýze potřeb organizace příliš nereagovalo, ale čas běží, a tak se téma vrátilo zpět. Na letošního začátku roku jsem se spojil s Milošem Říhou – Šípkem, který dostal stejné téma z pohledu VRJ na starost jako součást jedné z priorit. A řešíme tedy téma společně a domluvili jsme se na reportování a úzkou spolupráci s VRJ, a tak podal návrh na zrušení pracovní skupiny NJ jež se spíše zodpovídá NJ. Aktivita tedy dál běží a například jsme již zpracovali kompletní katalog činností a aktivity v Junáku – základní kostru pro připravovanou analýzu, máme vybraný nástroj pro modelování procesů, atd. Věřím, že se tato iniciativa ještě výrazně rozběhne a bude mít i plnou pozornost VRJ a posléze i NJ (až začnou vznikat konkrétní realizační záměry).

Zmiňuješ se o tématech VSJ. Bohužel se nepodaří je sestavit na základě výstupech z analýzy současného stavu, a tak soupis vznikl „expertním přístupem“. Témat bude několik a myslím, že jsou vlastně všechna stěžejní – například změna názvu organizace, definice podoby a použití skautského kroje, atd. Hlasoval jsem i pro zařazení téma vzdělávání, ale zatím nebylo shledáno dostatečně připravené. Třeba se k tomu vrátíme či doplnění Skupina NJ pro VSJ.

Zapáté tedy souhlasím, že i vzdělání není věnována patřičná pozornost. Přijde mi to jako velká škoda, protože podle mne je po samotné obnově programu systém vzdělávání ten nejdůležitější krok, co má Junák před sebou. Navíc když ze statistik lze vyčíst, že během 5 let vymění 80% vedoucích oddílů a je tedy velká šance v poměrně krátké době výrazně změnit styl vedení oddílů. Malý pokrok v oblasti vzdělávání je dán faktem, že půl roku po posledním VSJ opustil VRJ dlouholetý Zpravodaj pro vzdělávání Pavel Černý – Op a starosta dokázal sehnat pouze „dočasnou“ náhradu ve fukci Vít Růžička (Víťa), který měl na své 1,5 roční působení ambici pouze schválit již zpracovaného nové znění řádu pro vzdělávání zahrnující kompetence a dále uspořádat ÚLŠ. Takže se to za dva roky nikam neposunulo. Osobně jsem byl velmi zklamán z toho, že se již před dvěma lety nevyužily výstupy, které jsme připravili tenkrát v rámci vzdělávacích kurzů jichž jsem se účastnil a vždy aktuální verze posílal. Jednalo se například o poměrně kvalitní seznam instruktorských tak i čekatelských kompetencí. Bohužel obě témata spala a ve VRJ nebyl nikdo, kdo by se tomu věnoval a změnilo se to až s nástupem Barbory Tichavové – Rozárky (nového zpravodaje) před rokem. Shodou okolností jsem se minulý měsíc zapojil do obou skupin (čekatelské x instruktorské) pracujících na znění kompetencí založených na kompilátu přístupů různých kurzů a s radostí shledal, že když to půjde podle plánu, tak by na podzim měly být hotové dvě nové sady doplňující skautský systém vzdělávání. Příští rok poběží jako experiment a další rok by se snad mohlo schválit. Přiznám se, že jaký je koncept OČK a LŠ mi v tuto chvíli není jasný a vnímám to jako bod k řešení.

Zašesté také zvažuji, jak má být organizováno vedení naší organizace. Píšeš, že nevidíš jako výhodné rozdělení agendy ústředí mezi mnoho malých úvazků. Myslím, že „rozdrobení“ funkcí ve VRJ je výsledkem kompromisu mezi tím – chci někoho, kdo tématu rozumí, x kolik mám financí x kolik času je Junáku vybraný jednotlivec ochoten obětovat. Myslím, že nezáleží ani tak na typu pracovního úvazku jako na efektivitě a množství věnovaného času. Nechci porovnávat výkony členů VRJ, ale máme v ní jak svěklé dobrovolníky tak i profesionály. Na typu úvazku v podstatě nezáleží a myslím, že se José snaží hledat vždy optimální variantu.

Za sedmé z výše popsaného je zřejmé, že vnímám hodně potřebné dále zlepšit fungování ústředí Junáka. Nicméně je trochu složité si zodpovědět, jak toho dosáhnout. Myslím, že kdyby členové NJ věnovali NJ aspoň tolik času, kolik věnuje vedoucí oddílu vedení oddílu, tak bychom dokázali pohnout mnoha tématy a odlehčit tak VRJ. Tím nemyslím, že by členové NJ neskautovali, ale třeba se věnují svým jiným skautským úvazkům a práci v NJ tak čas nevěnují. Navíc i během posledního období jsem zaznamenal několik kvalitních lidí z řad krajů, kteří NJ jen propluli, protože usoudili, že tomuto „tlachání nad bezzubým usneseními, aby zněly příjemně našemu členstvu“ věnovat svůj čas nebudou.

Osobně mám pocit, že za mnou zůstala nějaká znatelná brázda. Nevím, jak je to vidět na venek, ale významně jsem se zapojil třeba do řady věcí… schválení projektu skautských časopisů i přesto, že nikdo nevěřil, že to v NJ projde; využití slevy na dani pro vedoucí za jejich práci i když to bylo nejprve zamítnuto; lepší systém na rozdělení dotací krajům; jako první člověk v historii jsem vznesl pozměňovací návrhy k rozpočtu Junáka; zavedení on-line systému SkautIS (brr, když si vybavím těch dohadů než-li se na tom začalo dělat!); efektivnější TDC (motivační systém hodnocení pro ředitele, členství v Radě TDC, atd.); změna podoby zadání a vyhodnocení ročního plánu VRJ; revizi v ZvOJ JHČH – po JUN další průšvih působení Hrocha; drobně jsem se zapojil do vyjednávání rámcové smlouvy s T-Mobile a připravuji výběrové řízení na výhodnější podmínky vedení bankovního účtu; v procesu je změna Volebního řádu a také nové znění Statutu TDC a v podstatě i nový Jednací řád, který zlepšil procesní stránku fungování samotného NJ.

Mé svědomí, zda plním svůj závazek z VSJ, je tak čisté. Nicméně vnímám, že je to pořád jen zlomek toho, co by se vše mohlo někam dotáhnout, kdyby se zapojili všichni členové NJ aspoň trochu. A stihlo by se ještě výrazně víc, když by se zapojili podle představ jaké měli v době, kdy do NJ vstupovali. Za dva roky vidím znatelný pokrok v promyšlenosti předkládaných materiálů a i kultuře jejich projednání, ale je to dost? Mé současné angažmá mne vede k zamyšlení hledat místo, kde je chyba. Klást si otázky, zda to jde nějak napravit a co se s tím dá udělat.

Souhlasím, že asi nebudu sám, kdo se vnitřně se ptá, zda se mám spíše věnovat své kariéře a rodině (o to výraznější je krásný pocit z dcerky, co se narodila minulý týden) či jen svému oddílu a středisku a nebo si máme dát tu práci a věnovat dále svůj čas a energii Junáku. Nemám za sebou desetiletí záslužné práce pro ústředí Junáka. Nicméně i vám padesátníkům bylo před dvaceti lety, když se to rozjížděla skautská organizace, třicet let. Výzvy byly možná jiné, ale stáli jste před stejným rozhodnutím jako já a řada mých vrstevníků. Přál bych si, abyste dokázali předat, co pro Vás bylo motivací se práci na ústřední úrovni věnovat. Jinak se bojím, že budete muset opírat do vesel navždy.

S pozdravem, Pavel Konečný – Flek

P.S.: Hledají se kandidáti na Náčelníka a Náčelní.