Nevšední dar

Letos jsme dostali k Vánocům zvláštní dárek. Zajímavé je na něm již to, že jsme jej dostali všichni. Co to bylo?

Dar to byl velmi zvláštní a lidé si o něm hodně psali na sociálních sítích. Dokonce o něm informovala televizní i tištěná média. Řada lidí se rozhodla se sejít a oslavit tento dar společně ať květinou či svíčkou. Vysloužil si dokonce mimořádné číslo časopisu Respekt a také 10 článků na skautské Křižovatce během tří dnů. Předpokládám, že jste uhodli, co to bylo za dárek – necelý týden před Štědrým dnem informovala média o úmrtí Václava Havla. Proč tuto smutnou zprávu nazývám darem?

Protože odhalila to lepší v nás. Bylo potěšující vidět a slyšet jakým symbolem se Václav Havel stal. Když se médii jako smršť prohnala loni zpráva o pádu letadla mimo jiné s třemi českými hokejisty na palubě a jakou odezvu to vyvolalo, tak jsem si v duchu říkal, co se bude dít, až … a trochu jsem se bál, že hokej zvítězí. A jsem rád, že jsem se mýlil. Mísil se ve mně smutek ale i radost z poznání. Bylo to zvláštní vnímat, co Václav Havel znamenal pro český národ a vlastně i svět. Kdo by uhodl před 25 lety, v době kdy slavil 50. narozeniny, že se jeho pohřebního pietního obřadu zúčastní tolik významných osobností z celého světa? Mocní tehdejšího světa jen těžko.

I přesto, že zpráva to byla velmi smutná, jsem za ní rád. Mohl jsem si zahrát další díl hry na štěstí, kterou jsem se naučil od malé Pollyanny. To je malá dívka, která osiřela a přistěhovala se k přísné tetě, která ji chce vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění. Ona se však od svého tatínka naučila hře na štěstí, s jejíž pomocí na každé situaci vidí něco, z čeho může mít radost. Brzy do této hry zasvětí i své okolí a daří se jí dodat chuť do života hádavým sousedkám, nakvašeným starým mládencům, ale… ( moc hezká knížka a doporučuji k přečtení). Snad jste tedy i vy dokázali nalézt něco pozitivního.

I přesto, že se po pompézním státním pohřbu život vrátil do svých kolejích, bych chtěl všem do Nového roku popřát, aby si v sobě nesli kousek Havlových ideálů dál. Věřím, že i přesto že ne každý může být celosvětově známou osobností, tak mezi námi žije celá řada stejně zásadových lidí – zejména mezi skauty. A potvrzují to i nedávné zkušenosti z arabského světa, kdy došlo k rozvratu několika totalitních režimů, ale bez revolučních vůdců. Jako by se celá společnost najednou proměnila. Ale tak to není, ten anonymní dav je tvořen konečným počtem lidí – námi. A je jen na každém, jak se v jaké situaci zachová. Přál bych nám všem více Václavů Havlů mezi námi.