Vystupování v TV v kroji?

Na skautské Křižovatce se čas od času objeví upoutávka na nějaký skautský výstup v médiích - rozhlase, televizi, aj. Pod zprávou téměř vždy někdo napíše zklamaně, že náš tiskový mluvčí zas nevystupoval v TV ve skautském kroji a následně se rozběhne živá diskuze na toto téma. Je však kritika oprávněná?


Na úvod bych předestřel, že mám současný skautský kroj docela rád. Líbí se mi mnohem více než-li ten starší, pískový. Stačí si jen vybavit nandavání batohu na záda, kdy bylo nutné posunout šikovně popruhy tak, aby se nepříjemné knoflíčky na nárameníkách dostaly do míst, kde netlačily. I barva je lepší a ještě teď si pamatuji, jak se mi moje přítelkyně (dnes žena) nejméně 5 minut smála, až se za břicho popadala, když mne poprvé viděla v kompletním skautském kroji - tj. včetně dnes již nepopulárních zelených podkolenek a klobouku. Ve 20ti letech jsem vypadal prý tak na 12. Takže dnešní podoba kroje byl rozhodně výrazný krok kupředu! Díky za něj.


Tak, teď to vypadá, že jsem na straně kritiků rozhodnutí ústředí, že do televize se v kroji nechodí (ano, to není Křečkovo rozhodnutí). Vlastně bych jej také rád viděl v kroji, dívalo by se mi na pořad lépe, ale na druhou stranu si také uvědomuji, že skauti tvoří pouze 0,5% populace. A televize vysílá i pro těch zbývajících 99.5%, kteří tvoří drtivou většinu diváků.

Takže se ptám, všech... Napadlo vás někdy si položit otázku, zda by Křečka (jako tiskového mluvčího Junáka) do těch TV pořadů zvali, pokud by tam chodil v kroji?


Nejsem mediální expert, ale mám takový pocit, že kdyby si ten kroj párkrát vzal, tak by pak nebylo třeba vést diskuzi u podobných příspěvků. Žádné by totiž nebyly, protože by Křeček v TV tolik nevystupoval. I tu veřejnoprávní, natož ty komerční, totiž zajímá sledovanost jež se odvíjí od atraktivity programu a mladý usměvavý kluk v tričku se skautským logem a s barevným šátkem se do ranních pořadů hodí vizuálně lépe než-li suchar v kroji. Žijeme ve společnosti, kde se uniformita moc nenosí, každý chce v něčem vynikat, oblečený po svém či nejvýše se cítit jako hvězda, protože má na sobě něco, co nosí někdo slavný. Skautský kroj však se všemi svými ozdůbkami přeci jenom představuje jakou si slavnostní uniformou a do "freestyle" pojetí ranních pořadů nezapadá.


Co naplat. Tak ač sám mám ke kroji pozitivní vztah nejen proto, co pro mne představuje, tak je třeba podívat se na to racionálně, očima druhých a smířit se s tím, že ani jeho současná podoba se pro vystupování v médiích příliš nehodí. Ale třeba se s tím dá něco udělat, ;-)


Pavel Konečný – Flek Člen NJ

Skautské časopisy - stojí za to?

Blíží se uzávěrka termínu registrace a ukáže se tedy rozhodnutí každého, zda se přihlásil k odběru časopisů či nikoliv. V loňském roce si jej zvolilo 87% všech členů a tím provedlo defakto resuscitaci umírajících časopisů. Kolik to stojí? Stojí za to? Jak si myslíte, že to bude vypadat letos? A co nás čeká dál?

Možná by pro začátek bylo dobré si připomenout některá základní finanční čísla, co říkáte? Podle starého modelu se tisklo ročně cca 52.000 ks časopisů a stálo to 3.17 milionu Kč. Takže průměrná cena na vydaný a zaslaný kus vycházela lehce přes 60 Kč. Což je docela dost a proto se našlo hodně kritiků a též úvah o účelnosti vynakládaných financí. V roce 2010 se však s přechodem na spolkovější pojetí časopisů vydalo díky většímu zájmu celkem cca 228.000 ks s celkovými náklady 5.07 milionu Kč. Cena tedy poklesla cca 22 Kč/Ks! Jak je to možné? Důležitým aspektem je rozpočítání fixních nákladu za redakci, snížení jednotkových nákladů díky hromadnějšímu tisk a výhodnějšímu režimu distribuce (rozsáhlejší čísla jsou posílána méně často).

Ještě pozitivnější zpráva (co do financí) je, že se podařilo přibližně 10% nákladů pokrýt z příjmů za inzerci, takže odvod z registrace za každého stoupl o proti předchozímu modelu o pouhých 13 Kč (z 53 na 66 Kč). Ti co časopis odebírají pak přispívají ještě na variabilní náklady tisku a distribuce 40 Kč. Celkově je to výrazně méně než-li předchozí ročníky na které si odběratelé ještě dopláceli v řádu mnoha stokorun. Čili výrazná změna k lepšímu.


Než-li finanční stránka, je ovšem zajímavější se podívat, jak si vedou časopisy, co do obsahu. Důležitou novinkou je opětovné zavedení velmi povedeného časopisu pro mladší členy (dříve přicházeli zkrátka a vlastně jen přispívali na časopisy pro ostatní).
Celkově však všechny časopisy prošli poměrně výraznou reformou - od definování cílů, přes výběr redaktorů a jejich metodického vedení po zjišťování zpětné vazby od samotných čtenářů. Myslím, že je to na výsledku vidět. Velmi se mi osobně například líbí nové pojetí Skautingu - metodické přílohy. Každý oddíl, středisko má nárok na nějaký počet zdarma a ostatní si jej mohou doplatit za 10Kč na číslo. A to mi přijde hodně málo na to, kolik zajímavých a inspirativních námětů je v něm k nalezení. Každému doporučuji si jej dokoupit (ve středisku hradíme ze společného všem zájemcům). Hezké jsou ovšem i všechny další, snad jen Skautský svět byl trochu slabší. A proto tam na konci roku došlo ke výběrovému řízení na nového šéfredaktora a jsem zvědav, jak se to projeví na kvalitě časopisu. Ani u ostatních časopisů se ovšem nespí. Jelikož jsem v odpovědné skupině NJ , tak mohu ujistit, že jsme v nich na podzim hledali mouchy a prověřovali, jak si časopisy proti stojí v plnění svých cílů a co na nich ještě vylepšit. Našlo se toho docela dost.

A jaký bude letos o časopisy zájem? Hodně lidí si loni možná při objednávání časopisů řeklo, že jim dají šanci a moc tak nad jejich kvalitou nebádalo. Takže pravý test právě probíhá neboť věřím, že letošní rozhodování bylo/je daleko uváženější. Jsem tedy moc zvědav na čísla o - zda odběrovosti stoupne či klesne a jak se změní struktura čtenářů. Není například bez zajímavosti, že více než-li polovina středisek měla loni 100% odběrovost časopisů u věkové kategorie mladších členů. A jen cca 10 středisek odmítla časopisy úplně.

Co nás čeká za novinky? Momentálně probíhá diskuze o integraci Kmenových novin - magazínu pro kmeny oldskautů jež byl tištěn v 1 ks pro každý kmen a osobně předáván. V přípravě je i speciální číslo časopisu pro rodiče dětských členů, který by měl být uhrazen pouze z reklamy (adekvátní - i toto se hlídá a mimochodem, víte že si na tom můžete přivydělat? Stačí jen sehnat inzerenta). Osobně bych si též přál, aby byly časopisy o něco tlustější, ale zatím chybí trochu peněz.

A co říci závěrem? Věřím, že časopisy jsou dnes vydávány výrazně efektivněji a že jejich obsah za ty peníze rozhodně stojí. A že pokud si dáme tu práci a projevíme svůj názor, tak zůstanou kvalitní i nadále. Mno a pokud Vám (jejich čtenářům) budou připadat užitečné, tak tady budou i nadále. Vše máme ve svých rukou. Tak co, zvolili jste správně?

Blog Křižovatky - Závazek

Závazek je něco, čeho se lidé v dnešní době bojí. Proto páry tak málo vstupují do manželství, proto se rodí čím dál méně dětí, proto… A jak si stojí skauti? Dokáží přijímat závazky nebo jsou jako ostatní?

Asi by bylo dobré si na úvod říci, co mám v tuto chvíli na mysli pod pojmem závazek. Jedná se mi o vztah mezi dvěma lidmi z něhož jednomu z nich plyne povinnost v budoucnosti něco dát, udělat, případně neudělat, kdežto druhému naopak oprávnění splnění závazku očekávat. Samozřejmě lze rozšířit na skupinu (oddíl), rostliny, zvířata aj.

Ať přijmete svůj závazek vůči komukoliv, tak základním rysem je, že se objeví povinnosti, které omezují vaše budoucí možnosti rozhodování. Už nebudete moci jen tak polehávat v posteli, protože pes před vaší ložnicí se bude dožadovat procházky a děti budou chtít snídani, atd. Není to trochu proti trendu moderní doby, kde základní životní hodnotou je SVOBODA jednotlivce? Nemít žádné závazky a moci se v každé chvíli rozhodnout o tom, co chci a nechci dělat bývá silně vnímáno jako známka úspěchu. Doba nás k tomu vede. Závazky jsou fuj. A když tedy, tak jen krátkodobé či jen tak symbolicky. A jak to vypadá mezi skauty? Zkusme se podívat na pár příkladů.

Je relativně snadné najít servisáka na pomoc na jeden víkend. Přijedu tam, nemusím nic vědět a umět. Někdo mi řekne, co mám dělat a v neděli jedu domů. Pohoda.

Trochu těžší je najít někoho, kdo by pomohl s pořádáním obvodního setkání či několikavíkendové vzdělávací akce. To už není jen tak! Ale co. Už znám termíny a vím kdy nejpozději to skončí. A to jestli bude i další ročník, nezávisí na mně. Mno a i kdyby záviselo, tak nevadí. Oni si další účastníci najdou nějaký jiný kurz.

Zkuste si však najít vedoucího oddílu. To je fuška. Práce hodně, každý týden. Nedá se z toho jen tak vykroutit. Členové oddílu mají velká očekávání. A teď ještě ten tábor. A hlavně…ono to nemá konce! Přesto se však najdou tací, kteří dokáží ten závazek přijmout. A to i jiným způsobem, než-li, že jim to „spadne na hlavu“.

Uff. A jak najít vedoucího střediska, šéfa okresu či kraje? Vždyť tam je hromada agendy alá účetnictví, daně, atd. Brr, držím vám palce. Je to těžké. A hodně se to projevuje i v probíhajících volebních sněmech. Kandidátů je jako šafránu. Nemluvě o dalších činovnických funkcích.

Tak to vypadá, že i my skauti máme ve schopnosti přijímat závazky ještě nějaké rezervy. Také si raději ceníme své svobody. Ale já věřím, že se to naučíme. Postupně a pomaloučku. A nejen proto, že ve střediskovém pokřiku vyzýváme ostatní, aby nás následovali, jsem se rozhodl k tomu trochu přispět a přijmout závazek a to napsat letos na tento blog každý týden jedno zamyšlení.

Přispěješ i ty?

Je skauting kroužek nebo není?

Je skauting kroužek nebo není? Řada skautských vedoucích by se hned ohradila, jak si dovoluji toto vůbec srovnávat. Skauting je pro ně daleko více nežli kroužek a spíše by jej označili za životní styl. Jinak to ale uvidí rodiče našich dětí, zejména těch mladších, kteří svým dítkům kroužky vybírají.


Rodiče často přijdou na první třídní schůzku budoucích prvňáčků ještě před samotným létem, než jejich děti vůbec prvně nastoupí do školy. Tam se seznámí s paní učitelkou, s tím, co si mají na prvního září připravit, řadu dalších informací a mimo jiné také, kolik si mají vybrat kroužků na první a druhé pololetí, aby jich nemělo jejich dítko moc. Na některých školách pak před usazováním na židličky musí zvednout položený letáček nabízející výuku angličtiny a jiných propagačních brožur. Na jiných školách se zase na této první schůzce před rodiči předvádí zástup uchazečů o jejich přízeň a vyslechnou si tak nabídku kroužků tenisu, fotbalu, výtvarné nebo hudební výchovy, šachů, dramatického kroužku atd. Mno, a když máte štěstí (protože z vašeho skautského kroužku na rozdíl od těch jiných zpravidla škola žádné příjmy nemá), tak se vám podaří se tam také vloudit a získat i tu půlminutu na to, abyste přesvědčili rodiče, že skauting může být více nežli kroužek. Nebo aspoň, že je to ten nejlepší kroužek pro jejich dítě. Jak však na to?

Kromě toho, že to na první pohled stojí méně peněz (ale ve skutečnosti je mnohem dražší) můžete zkusit rodičům vysvětlit, co se dělá na typické skautské schůzce. Ale uvidí rodiče ten rozdíl, když povídáte něco o tvoření zvířátek z kaštanů, což zní spíše jako nějaká výtvarná činnosti? Anebo povídáte o nějakých běhacích hrách na hřišti, což zase připomíná nějaké cvičení alá kroužek atletiky. Dobrá volba je opřít se o heslo „parta a příležitost“, které je dobře popsáno jako klíčové téma propagace Junáka na Skautské křižovatce. Popis „party a příležitosti“ není ovšem jednoduchý a bývá často velmi abstraktní anebo naopak moc konkrétní - vyprávění osobních příhod „…zažijete hodně srandy, třeba když Jožovi v noci ve stanu spadla postel, hlídka přišla zkontrolovat ten rámus, no a on Joža pořád spal!“. Může se pak stát, že si rodiče pod tím nepředstaví zrovna něco atraktivního.

Mne se osvědčilo poměrně jednouché vyjádření, které je doufám i rodičům dostatečně srozumitelné. Říkám, že jak na skautské schůzce, tak i na kroužku výtvarné výchovy mohou děti hodinu pracovat s hlínou. V případě kroužku výtvarky je výstupem vázička, kterou si dítě přinese domů. No a výstup ze skautské schůzky, je to co si odneslo dítě z toho, že si vyrobilo vázičku. Skautský program je totiž zaměřený na všestranný rozvoj dětí a mladých lidí, aby získali co nejvíce do života.

Tak a je tu další rok. Třetí příležitost zamyslet se nad tím, co ten minulý přinesl a co ještě přijde. Za největší skautskou událost minulého roku lze zajisté označit vydání stezek pro světlušky a vlčata, které se mi moc libí. Všem vykládám, že je stačí jen ukázat rodičům a o nováčky nouze nebude. Jsou moc hezké, barevné, pro děti atraktivní a ještě užitečné, takže Junák čeká dobrá budoucnost. V posledních týdnech jsem si ale uvědomil několik ALE, díky tomu, že jsem se v červnu stal otcem dcery Klárky.


Mimo jiné jsem zjistil, že existuje nepřeberné množství literatury, která se věnuje tématu rodičovství a péči o malé děti (kam se na to hrabe Junák se svými pár příručkami). V knihách o dětech se člověk dozví hodně a zároveň si uvědomí, jak se změnil přístup k dětem za poslední generaci. Je to hodně znát při rozhovoru s vlastními rodiči - často radí odlišný (zastaralý) přístup. Například již jen taková základní věc jako je kojení - před lety se doporučoval pevný režim kojení po 3h, dnes je spíš doporučeno jako vhodnější dát dítěti napít, když se samo ozve. Poznatky zkrátka pokročily a pořád se vyvíjejí.

Junáku se letos podařil velký skok, když vydal novou stezku pro věkovou kategorii světlušek a vlčat. Za rok či dva se snad dokončí program pro rovery a možná i předškolní děti. Po 25 letech od sametové revoluce budeme mít „nový“ skautský program kompletní. A budeme si moci říci hotovo? Ale kdepak, on nám mezitím totiž zastarává každým dnem a zas nám o kousek ujede vlak.

To, že máme zase zpoždění je vidět i na přístupu nejmenších dětí k technice. Když jsem se ptal kolegy na jeho zkušenosti (má děti ve věku 5,3 a 1 rok), tak říkal, že se snaží je trochu hlídat, aby pořád nekoukali na youtube.com. Jeho dcera si ve třech letech sedne k počítači, najede si na správnou ikonu a spustí si předchozí pohádku a pak případně další doporučené ... A když se jí to jednou nějak špatně načítalo, tak říkala, že „asi je něco s tím internetem“ a tahala za síťový kablík k počítači, zda je dobře zapojen. Ve třech letech! Veselá historka, ale když si to spojím s jiným kolegou, který mi ukazoval jednoduché hry pro své malé děti na iPhone (přiřazování zvuků ke zvířátkům) jež hráli jeho děti již ve dvou letech a v letadle si tak roční dítě hrálo s iPadem, tak mne to vede k úvahám, zda opravdu platí naše heslo „Skauting pro život…“. Problematiku youtube.com a jiné totiž ve skautském programu hledám marně.

Říkáte si, že je to drobnost a že nemá každý iPad? A až bude, tak stačí jen doplnit… Ale ze své pozice čerstvého rodiče jsem si uvědomil jednu věc. A to, že se na novém programu podílela hromada skvělých vedoucích, ale jen málokdo z nich je aktuálně rodič malého dítěte. Je to ohromná zkušenost! A tak teď vidím, že je sice skautský program připraven skvěle, ale pro děti, které již odrostly. A ty právě narozené (a dnes mladší) budou samozřejmě jiné, protože svět se čím dál více zrychluje, a „nový“ skautský program vlastně zastaral, ještě než byl dokončen. Pro mou dcerku již současná cestička atraktivní nebude.

Nejde jen o zájem dětí, ale abychom s pokrokem dnešního světa dokázali držet krok, tak budeme muset také zrychlit cyklus obnovy skautského programu. Dvacet či deset let je moc dlouho. Nejspíše i 5 let bude příliš dlouhá doba, aby program neztratil kontakt s dnešním světem a dětmi. Bude to chtít neustálé úpravy tak ve dvou či tříletém cyklu. Ale zejména to bude chtít zapojit do přípravy programu rodiče nejmladších dětí. Bez jejich aktuálních zkušeností budeme vždy mít zpoždění. Máme vlastně štěstí, že generace porevolučních skautů již dospěla do věku, kdy zakládají rodiny, a tak by nemuselo být těžké nějaké pro tuto aktivitu zlákat. A tak zbývá jen poznamenat „Nový program je hotov. Pojďme pracovat na Novém programu 2.0!“. Kdo se přidá?