Politika je slovo označující dle wikipedie proces a metodu rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory. V televizi i denním tisku je světové i naší státní politice věnován poměrně velký prostor, takže všichni máme nějakou představu jak vypadá. A co skautská politika? Existuje vůbec? Jak to vypadá „tam nahoře“?
Nedalo mi to se po Valném sněmu Junáka tohoto tématu nedotknout. Asi by bylo dobré Vás čtenáře na začátku tohoto příspěvku upozornit, že vycházím zejména z vlastních zkušeností z působení v NJ v minulém období a své neúspěšné kandidatury na VSJ. Zájemce o bulvární a skandální informace obsahem zamyšlení asi zklamu, neboť netrpím meciášským komplexem (že vše dobré tvoří pouze Flek) a výsledek volby ve mně nevyvolal žádnou zahořklost, ale spíše pocit úlevy. Vnímal jsem totiž od začátku mého působení situaci v NJ a ústředí hodně kriticky a svou povahou (…prý nejsem stavěný na mávnutí rukou nad neřešením…) a silným pocitem zodpovědnosti vůči Junáku byl tak často hnán k rozhodnutím plout proti proudu. A i když to teď vypadá, že po VSJ proud nabírá ten správný směr, tak to tak jednoduché nebude. Proč ne? A tím se vracím k mým zkušenostem ze „skautské politiky“.
První zjištění se týká uvědomění se rozdílu mezi tím, „jak to funguje“ a „jak se o tom mluví“. Jako vystudovaný inženýr jsem naučen, že důležitější je jak to funguje než-li jak to vypadá, ale ve světě politiky to tak neplatí. Tam se často hraje na city a zejména není možné získat přímou zkušenost, takže se většina řídí názorem jiných či tím, co si přečte či uslyší. Což samozřejmě dává prostor to podat ze správné perspektivy. A já jsem tedy začal vnímat důležitou roli opozice – není třeba ji volit, ale vždy je třeba jí naslouchat, protože „vládnoucí“ strana má přirozenou vlastnost všechno lakovat na růžovo a popisovat vše jako úspěch, i když tomu tak třeba není. U skautů to platí také. Četli jste například ve skautském tisku o nějakém neúspěchu? Například rozpadu pracovní skupiny či odboru? A není vám to teď trochu podezřelé…
Rovnou bych navázal bodem druhým, který se týká právě prostoru v médiích. Ve státní politice se o něj vede defakto souboj a ztráta jejich pozornosti se rovná propadu voličských preferencí. V tu chvíli totiž převládne „výklad“ reality soupeřící strany. Proto jsou také strany ochotny vložit takové prostředky do volební kampaně a oblepit celou ČR letáčky. Čím více prostoru, tak tím lépe. Ve skautské politice jsem si reklamních letáčků nevšiml, neboť kandidátů je málo a nejsou tedy třeba. Tedy většinou, ale třeba před třemi lety byl krajský sněm A.B.Svojsíka velmi napínavý a dvě poměrně vyrovnané skupiny se ucházely o přízeň delegátů. VSJ byl v porování s tímto nuda – malá SMS kampaň či doporučení koho nevolit na shromáždění HKVS.
Třetím bodem je umění říci to, co chtějí lidé slyšet a hlavně stručně. To je těžké zejména v situaci, když toho máte hodně na srdci či je to složité téma. Dav je ovšem netrpělivý a chce slyšet odpověď do minuty, možná méně. Na VSJ padla otázka na strategii (zrovna jako na potvoru jako první na mne). Což je téma, kterému jsem se poměrně intenzivně věnoval jak na půdě NJ (tam zájem nebyl), tak i později pod vedením VRJ (tam se nejprve řešily priority). Strávil jsem tím hodně času a již jen sladit se nad tím, jak taková strategie vypadá a jak se k ní dostat nám ve dvou trvalo několik týdnů a další dva měsíce se na tom shodnout na VRJ. Připravil jsem k z podpůrných nástrojů i vysvětlující 4 minutové videohttp://www.youtube.com/watch?…. Zkuste shrnout tolik práce do 15 vteřin. Nicméně politik, i ten skautský, to musí umět.
Čtvrtým bodem jest uvědomění si, že voliči mají krátkou paměť a je tedy možné jim opakovaně předkládat stejná témata. Pravice pořád straší levicí, proplétání politiky s businessem, korupce, aj. Stačí problém řešit, není třeba jej vyřešit. Náhodou jsem vzal do rukou materiál na VSJ v roce 2008, kde se například píše, že tehdejší Skupina NJ pro kroj předložila na jedno své zasedání i vzorek dámské halenky. Nepřipadá vám to povědomé? Kam se asi ztratil… nu, jsou zkrátka témata, která přetrvávají i ve skautském prostředí.
Pátým bodem je asi zjištění, že nezáleží tolik na tom, co jste udělali a co jsou vaše záměry, ale jde o to jak vás mají rádi. Když jste neoblíbení, tak je jedno co děláte, protože to stejně nikdo neocení. Proto také politici tak sledují výzkumy veřejného mínění a mají haldu poradců, kteří jim pomáhají budovat ten správný image. Musím říci, že jsou bratři skauti, kteří se chovají obdobným způsobem a hlavním měřítkem pro rozhodnutí je „co by tomu řekli lidi“. Dalo by se říci, že si na tom vyloženě zakládají. Vybavuje se mi úsměvná situace, kdy předložené usnesení NJ vytýkající způsob zpracování jedné směrnice VRJ, nebylo schváleno nikoliv z důvodu věcného obsahu, ale aby se skautský lid nedivil, že se nahoře děje něco nestandardního. Na místo toho byl raději do zápisu udělen VRJ úkol k nápravě. Něco na tom bude, protože NJ by samozřejmě mělo při svých rozhodnutích zohledňovat jejich dopad do hnutí, ale to už jsme zpět u bodu jedna. Kruh se uzavírá a zamyšlení končí.
Chtěl bych na závěr poděkovat překvapivě velkému množství lidí, kterých si vážím a kteří se mi ozvali s vyjádřením lítosti nad mou neúspěšnou kandidaturou, poděkovali mi za hromadu odvedené práce či mi nabídli další působení (zvážím a ozvu se, ale můj nejdůležitější projekt dnes oslavil 10 měsíců života :-) ). Určitě pro ostatní někdy příště nasdílím, jaké to ty tři dlouhé roky v NJ bylo (ano, psát do blogu není má politická agitka, ale má osobní podpora dobrého nápadu od jehož zrodu k realizaci uběhl pouhý rok).Teď bych rád zakončil představou zářné budoucnosti Junáka, kde bude řada neúspěšných kandidátů, protože to bude známka zdravé personální situace. Stojí to vždy kousek odvahy dát se všanc a riskovat neúspěch. Chtěl bych pak všem svým pěti porazitelům popřát hodně zdaru, odvedené práce a pamatujte si, že máte vždy v ruce o jeden argument navíc: „Jestli mi tohle neschválíte, tak já rezignuji a pak tu budete příště mít Fleka.“ :-)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat