Co nejcennější nabízíme dospělým členům?

Úvahu na téma co nejcennější nabízíme dospělým členům jsem sepsal již před nějakou dobou, ale přijde mi vhodné se k ní vrátit. Ne každý dospělý je totiž nezbytně nadšený tím, že by se staral o bandu dětí či zrovna vykonává povolaní, jež to umožňuje. Takže co kromě seberealizace při vedení oddílu nabízí Junák dospělým členům Junáka?

Odpověď mi přišla na jazyk hned. Ono je to třeba také vidět i z rozpočtu Junáka, kde je poměrně velká částka věnována kapitole „příprava činovníků Junáka“. Pod tímto souslovím se totiž skrývá vzdělávání!

Ano, právě možnost vzdělávat se a osobní rozvoji, je podle mne to nejcennější nabízíme svým členům. Nejen, že je účast na akci poměrně štědře dotována a cena je tak příjemně nízká, ale zejména v nabídce jsou skutečně kvalitní kurzy. A to mohu srovnávat, neboť v mém pracovním oboru (poradenství) jsou kvalitní znalosti a schopnosti to, co rozhoduje. Pravidelně tedy absolvuji celou řadu firemních školení na různá témata (pravě teď z jednoho takového v UK píši). A ty skautské v porovnání rozhodně nezapadnou. Ba právě naopak. Zkušenosti na nich získané se mi velmi hodí i v práci. Nedávno mi kolega koukal přes rameno a sledoval několik grafů jež jsem připravoval pro střediskovou radu a jelikož jsme je nedávno použili i u klienta, tak pronesl „Vidím, že používaš konzultanské grafy i ve skautingu“. Na což jsem mu popravdě odpověď „Ne. Používám skautské grafy v konzultingu“. Velmi jej to zaujalo a pobavilo.

Jak se však dívají na nabídku vzdělání naši členové? Řekl bych že většina to vnímá spíše jako povinnost. Je vidět, že hodně z nich si jde na kurz pro papír – zejména vůdcovská zkouška. A když si vyberou špatný kurz, tak pak se asi jejich očekávání naplní. Papír získají, ale nezískají toho tolik z kurzu. Počet účastníků vyššího vzdělání rapidně klesá. Nabídka kurzu lesních škol by byla, ale poptávka z hnutí je slabá. Nejhodnotnější pro život mi přišla účast a posléze i pořádání Instruktorské lesní školy. Tam člověk získává znalosti nejlépe uplatnitelné v praxi. Ale zájem je velmi malý a nebo je blokován podmínkou absolvence lesní školy? Nebo je to chyba pořadatelů, že nedokážou podtrhnout přínosy? Těžko říci. Jen stěží lze vystihnout pocit, jak jsem si pocitu, že mezinárodní společnost pro kterou pracuji ocenila kvalitu instruktorské školy tak, že jej uznala jako standardní vzdělávací kurz a nemusel jsem si brát dovolenou. :-) A tak teď mohu jen vzpomínat a všem říkat, že to byly dva nejpříjemněji strávené pracovní týdny mého života. Ať i vy máte to štěstí, že objevíte kvalitu skautských vzdělávacích kurzů. Zejména těch instruktorských! Stojí za to se k nim dopracovat.