Skauting a moderní nástroje?

Na posledním víkendu čekatelského kurzu Scout-Tex jsme měli obhajobu projektů. Je až s podivem, kolik se ještě najde účastníků jež má utkvělou představu, že je třeba u dětí rozvíjet práci s mapou a buzolou, aby se neztratili. To se nám hodí jako morseovka každý den, že? A nebo ze zvyku jen pořád používáme nástroje ze počátku 20. století?


Měli jsme na toto téma krátkou diskuzi. Vypadalo to, že si ve většině případů ani neuvědomují, že je něco špatně. Jejich vedoucí je to také učili. No jo, ale doba se vyvíjí překotným tempem. Zkuste se podívat na následující video na YouTube, které tento jev popisuje:





(Zdroj  http://www.youtube.com/watch?v=cL9Wu2kWwSY - mimochodem jsme jej účastníkům pouštěni v rámci jednoho programu zaměřeného na vývoj skautingu v čase).

A co myslím tím, že je něco špatně? Tak si vezměte následující příklad. No kolik lidí dnes nosí v kapse buzolu nebo kompas? Asi nikdo. Ale určitě máme téměř všichni v kapse mobilní telefon. A většina těch moderních umí opravdu hodně. Včetně navigace - zejména, když ji Nokia nabídla do svých telefonů zcela zdarma a to na vždy. Více na http://maps.nokia.com/services-and-apps/ovi-maps. K čemu tedy kompas, když stačí zapnout mobil a vím přesně, kde jsem.

A na co dál se mobil může hodit? Tak třeba před lety jsem jej použil jako netradiční hlasovací zařízení. Kdo znal odpověď (hráli jsme na několik skupin), tak vytočil mé číslo a první, kdo se dovolal tak odpovídal. Bylo s tím hodně zábavy a napětí.. když všichni vytáčeli a čekali, zda to začne zvonit. Dále lze třeba GPS modul využít k tomu, aby se uspořádali závody v maximální rychlosti běhu. Vezmete si do ruky telefon a běžíte někam a sledujete, jakou máte maximální rychlost. Kluky z oddílu to velmi bavilo.. a hlavně zjistili, kolik opravdu běží. Již léta využívám přisvětlující diodu od foťáku jako improvizovanou baterku. Svítí docela dostatečně, baterku moc nespotřebovává a hlavně je vždy po ruce. Na Silvestra jsme vyráželi s rovery na Šumavě na procházku. V jednom místě jsme se rozhodli pro zkratku lesem... a řídili se podle satelitních snímků na Google maps. Sledovali jsme lesní pěšinky a mířili k cíli, až nás pár set metrů před ním zastavil 3 metry široký potůček, který nebyl na snímcích vidět. Takže jsme si užili legraci stavby mostu z klád. No a co teprve letošní obvodní setkání... úkol zněl jasně. Bylo třeba v pátek kolem půlnoci postavit stožár na ranní nástup. Díru jsme vyvrtali hravě, ale jak v noci zajistit, aby byl stožár rovně? Naštěstí jsme měli dva mobily vybaveny i gravitačním čidlem, takže v sobě mají funkci vodováhy. Určitě jste také nechali někoho poslat Vám MMSku (fotku) jako důkaz úspěchu v nějaké aktivitě či třeba natočit přes mobil krátký film. Jedna A co byl impuls, který mne motivoval napsat tento článek? Ve svém mobilu jsem objevil program, kam napíšete text, zvolíte rychlost a on jej zabliká v morseově abecedě!

Napadá vás nějaké další využití? Ne? Tak si přečtěte elektronickou verzi článku v metodické příloze Skauting. Jedná se o hru s názvem Modrá smrt. Ten je odvozen od využití BlueTooth (komunikačního rozhraní běžné v každém mobilu). Přes něj totiž mohou hráči zneškodnit své protivníky. Zajímavým aspektem je též využití QR kódu (3D čarových kódů - viz obrázek), které v sobě mají ukrytou tajnou zprávu. Ta je rozluštitelná tak, že se QR kód vyfotí a převede na text programem v mobilu. Více podrobností naleznete na http://krizovatka.skaut.cz/tiskoviny/casopisy/skauting/tipy-a-napady/4989-modra-smrt/.

A o Geocachingu asi již slyšel každý? Ještě ne? Tak se podívejte na http://www.geocaching.cz/news.php. A co teprve jej pojmout po skautsku - jako třeba v Liberci s projektem Envikešky.
A víte co vám radí Horská služba o GPS? Že ne? Tak se podívejte zde.


Tak pořád si ještě myslíte, že je morseovka a práce s mapou něco, čím se budou chlubit vaši členové oddílu ve škole? A nebo se raději pochlubí, jak skvěle dokáží ovládat svůj mobil.

Junák jako firma?

Otázku "Junák jako firma?" Jsme si položili Šípkem poměrně nedávno při práci na iniciativě "Kam kráčíte skauti?" - takové hlubší pojetí rozvojového plánu - strategie. Řešíme totiž, které firemní nástroje se hodí či nehodí do skautského prostředí. Jak moc se tedy Junák podobá větší firmě?


Nejprve to vypadalo, že je Junák vlastně úplně jiný, ale když se člověk trochu pozastaví a zamyslí se...Jaká je to "firma"? ...tak třeba dojde k následujícím bodům:

• Na začátku stál jeden jediný člověk, který poznal něco fascinujícího a měl velkou vizi 
• Jedná se o mezinárodní globální společnost s historií v desítkách let 
• V každém státě funguje síť nezávislých poboček a každá pobočka má velkou vlastní autonomii
• Pro práci v ní je třeba dodržet celou řadu standardů jako je povinná kvalifikace, logotyp, atd. 
• Organizace má několik znalostních stupňů barevně od sebe označených
• Pro práci ve vedení pobočky je nezbytné projít si předchozí stupně
• Většině lidí ve společnosti pracujících není ani 30 let
• Povýšením o stupeň se zvýší míra zodpovědnosti, ale ocenění zůstává více méně stejné
• Základem motivace je fakt, že se jedná o dobrou partu
• Práce jednotlivce má význam jako příspěvek do velkého soukolí
• Existuje centrála, která se stará o marketing společnosti v daném státě
• Úlohou centrály je také nalézat nové produkty a vylepšovat ty staré
• Každá pobočka odvádí centrále určitý poplatek za každého svého "klienta"

Máte před očima tu "firmu"? Vidíte její logo? Výborně.. tak teď Vám mohu prozradit, že se nejedná o znak skautů ale o žlutý emblém tvaru písmene M na červeném pozadí. Ano, popisoval jsem společnost McDonald - světoznámou síť rychlého občerstvení. 


Nevěříte? Tak se podívejte na tento článek a stránky a nebo se podívejte na následující citace...

• Na začátku stál jeden jediný člověk, který poznal něco fascinujícího a měl velkou vizi ...V roce 1954 Ray Kroc se setkává s bratry McDonaldovými a je fascinován jejich konceptem rychlého občerstvení...
• Jedná se o mezinárodní globální společnost s historií v desítkách let ... V roce 2003 McDonald's provozuje přes 30 000 restaurací ve 121 zemích světa.
• V každém státě funguje síť nezávislých poboček a každá pobočka má velkou vlastní autonomii
  ... v systému franchisingu vlastní každou restauraci jiný majitel. 
  
• Pro práci v ní je třeba dodržet celou řadu standardů jako je povinná kvalifikace, logotyp, atd. ...McDonald´s funguje podle amerických standardů. Vaše práce se sleduje a také okamžitě hodnotí.
• Organizace má několik znalostních stupňů barevně od sebe označenýchzelené označovalo začátečníka, modrá člověka, který skončil zácvik, není ale dost zkušený. Následovala žlutá - to byl ten,  kdo sice už zvládal vlastní práci, ale nedokázal vést kolektiv, červenou si na triko mohli pověsit aspiranti na trenéra, bílá byla trenérská a zlatou se mohli chlubit již zmínění manažeři. 
• Většině lidí ve společnosti pracujících není ani 30 let..Většině lidí, kteří v americkém fastfoodu pracují, není ani třicet. Tak to funguje všude na světě...
• Povýšením o stupeň se zvýší míra zodpovědnosti, ale ocenění zůstává více méně stejné...manažer ale nebyl ničím jiným než vedoucím směny. Od ostatních se lišil hlavně tím, že nemusel nosit kšiltovku a měl na košili zlatou placku s vyrytým jménem
  ... každé povýšení znamenalo také dvě koruny na hodinu k platu...
• Pro práci ve vedení pobočky je nezbytné projít si předchozí stupně... Cesta ke zlaté cedulce ale nebyla jednoduchá. "Fungovala tam přesná hiearchie," popisuje...
• Základem motivace je fakt, že se jedná o dobrou partu...Byli tam dobrý lidi. Rozuměli jsme si, všichni byli mladí. Chodili jsme spolu do hospody.
• Práce jednotlivce má význam jako příspěvek do velkého soukolí ...Pracovat pro McDohald´s znamená být součástí součástí soukolí, jehož částmi jsou jednotliví zaměstnanci
• Existuje centrála, která se stará o marketing společnosti v daném státě
• Úlohou centrály je také nalézat nové produkty a vylepšovat ty staré
• Každá pobočka odvádí centrále určitý poplatek za každého svého "klienta"...Stává se zároveň součástí systému McDonald's, který mu umožňuje využít veškerých výhod z toho plynoucích, např. centrálního nákupu, marketingových kampaní McDonald's a veškerého dalšího know how spojené se značkou McDonald's
  ....je povinen dodržovat standardy společnosti v oblasti kvality, servisu a čistoty a odvádět poplatky z pronájmu prostor a za poskytnutí franchise, které odpovídají určitému procentu z obratu restaurace.

Chcete mi napsat, že jste si představovali úplně něco jiného? Rozumím a souhlasím. Netvrdím, že Junák je stejný jako McDonals, ale přesto.. podívejte se na výše napsané body a zamyslete se, zda přeci jenom neobjevíte nějaké společné rysy. Podle mne má Junák blíže k firmě než-li jsme si ochotni vůbec připustit.

V jakém světě žijeme? Kdo může za tu komplexnost?

V jakém světě to žijeme? Zdánlivě jednoduchá otázka, ale když se chvíli zamyslíte byť nad malou částí složitostí - lidské civilizaci čítající přes 6 000 000 000 jedinců - tak mi vysvětlete tu záhadu, že to celé funguje. Kdo může za tu komplexnost?

Odpověď na tuto otázku jsem získal čirou náhodou. Při svém pobytu na projektu v Pittsburghu jsme o víkendech podnikli řadu výletů do blízkého či vzdáleného okolí. Jeden z nich nás zavedl i do městečka Beaver Townu, kde jsme nenašli průvodcem slibované muzeum. Ukázalo se, že výstavní síň v místní knihovně je zavřená, a tak jsme aspoň navštívili antikvariát o patro výše. A tam jsem za 1 USD koupil knihu "The Dilbert principles". Zatím moje nejlepší investice. Autorem knihy je Scott Adams, který píše slavný a poměrně vtipný strips komix http://www.dilbert.com/ vycházející i česky na stránkách http://ekonomika.idnes.cz/dilbert.asp. A kniha obsahuje následující myšlenku, která vše objasňuje.

Nejprve bylo hodně-hodně-hodně-dlouho na Zemi úplné mrtvo plné lávy a kyselých dešťů. Pak se to trochu uklidnilo, ale i tak samovolným přírodním procesům trvalo neskutečně dlouho, než-li od něčeho jednobuněčného postoupily k složitějším variantám organizmů. Pak vznikly dvě oddělená pohlaví, které umožnili kombinovat různé geny (největší vynález evoluce!). A poté se to již rozeběhlo a organizmy postupně stávaly složitějšími a složitějšími. Časem řada druhů vymírala a ustupovala novým. Vlastně 99,9% všech existujících organizmů vyhynulo a víme o nich pouze ze zkamenělin či jiných nalezených fosilních ostatků. Je to překvapivě vysoké číslo, ale na druhou stranu život na zemi existuje již hodně dlouho a občas holt nějaký meteorický či jiný zásah vyvolal rapidní změnu. Posledním pokusným vzorkem jsou primáti. Prosadili ovšem pouze v některých oblastech během posledních pár milionů let. Dalo by se říci nic moc. Před pár stoletími ovšem došlo však k další revoluci, která změnila svět.

V každé generaci existuje totiž pouze několik geniálních jedinců - deviantů. Takový nápad, jako je třeba "princip páky", může vymyslet tak jeden z milionu. A i pro náš rod primátů byl základem úspěchu po desítky tisíc let jednoduchý nástroj, jako je oštěp. V podstatě má jedinou vlastnost - ostrý konec. Na pochopení tohoto je naše myšlenková kapacita dostatečná. Postupně se také primáti dopracovali k primitivní řeči, ale jen stěží přežívali v konkurenci ostatních zvířat. Průměrný věk dožití pořád činil sedm let. A pak se to stalo. Nějaký velmi chytrý deviant vynalezl písmo a o dvě mrknutí později (z pohledu přírody opravdu zlomek existence života) píši tuto zprávu na svém notebooku a létám letadlem přes půl světa na dovolenou. Došlo ke změně, která způsobila že teď dominuje člověk nejen planetě Zemi.

Pokud totiž jen jeden člověk z milionu je schopen vymyslet něco tak geniálního jako je písmo, tak ve společnosti čítající pár set či nejvýše tisíc jedinců žijících někde v jeskyni či primitivním osídlení není příliš velká šance že by se jeho geny výrazněji prosadily. Jenže právě vynález písma, později umocněný knihtiskem, způsobil, že takto intelektem nadaní jedinci (devianti) si dokázali sdělovat své nápady. Evoluce byla ošizena. Zrodila se technologie. Komplexita lidské společnosti začala růst geometrickou řadou. A od té doby jsme my průměrní lapeni do pasti. Všechno je větší a lepší. Jen naše mozky jsou pořád stejné. Všechny ty vědecké teorie, ekonomické modely, investiční nástroje, složité programy, lékařské přístroje, ... jsou vymyšleny pouze neskutečně malým procentem super inteligentních deviantů. Všichni ostatní jsme jen ve vleku a snažíme se přežít, jak můžeme. Svět je pro nás příliš komplikovaný. Jsme na planetě, kde přes šest miliard lidí žijí v civilizaci vyprojektované několika tisíci ohromně inteligentními devianty.

Jak by ovšem vypadal výsledek, když bychom chtěli navrhnout civilizaci podle schopnosti průměrného jedince? Co všechny plně zapojit do tvorby, nechat je participovat, nechat je si navrhnout svůj svět? Jak by to dopadlo? Bojím, by civilizace nabrala podoby předmětu s jedním ostrým koncem. Tomu totiž všichni rozumíme.

A stejně tak se bojím, že pokud dojde ústředí Junáka k rozhodnutí vypracovat Rozvojový plán (Strategii) participativním způsobem, tak skončíme s něčím podobně složitým a použitelným. Od jednoho z šéfů skautské výkonné moci jsem totiž slyšel že "nevěří na geniální jedince". A tak doufám, že výsledek zapojení všech nebude moc velký. S oštěpem v ruce se totiž velmi špatně cestuje autobusem MHD.

Co má společného daň z příjmu se skautingem?

Na začátku ledna zveřejnila Výkonná Rada Junáka informaci a metodiku, že je možné snížit si základ daně z příjmu uplatněním daru formou práce pro Junáka. Proč bychom měli či neměli této zákonné možnosti využít?

Stručně na úvod vysvětlím o co se jedná. Je to hodně podobné dárcovství krve - buď si člověk za odběry nechává platit a nebo to dělá nezištně, ale stát mu nabízí za každý odběr slevu z daně ve výši 2000 Kč. Je to taková nepřímá forma motivace. Nicméně nikdo nikoho nenutí slevy využít. A podobně tomu je i s prací dobrovolníka. Stačí mu vydat potvrzení kolik hodin v jaké roli odpracoval ve prospěch hnutí a odhadnout hodnotu hodinové práce. On pak může využít slevy na dani až do výše 10% základu daně. Ještě je dobré upozornit, že si musí vydělat více než-li 30.000 Kč, aby mělo smysl se tím zabývat, protože do této výše přímu daň z příjmu neplatí. Dokonce je k tomu od MF vydán metodický pokyn upřesňující tento bod zákona. Více detailních informací naleznete v příspěvku na skautské Křižovatce a navazující diskuzi.

A právě poměrně zajímavé diskuze zejména mezi mnou a Rikim, což je osoba s velkým nadhledem a zkušenostmi třebas i z pozice starosty Junáka, se na webu rozběhla kvůli tomuto tématu. Zastáváme protichůdné názory (což je základ dobré diskuze). Riki se staví velmi proti tomu využít této možnosti. Uvádí hodně argumentů - od řady legislativních rozborů až po emotivně laděné příspěvky. Zejména považuje za pohoršující, že toto podporuje člen NJ (tedy já). Shodujeme se ovšem v pohledu na to zodpovědnost představitelů a právě proto, že jsem toto prosazoval, jsem zvedl hozenou rukavici veřejné diskuze.

I když to tak možná na první pohled nevypadá, tak můj postoj rozhodně není „každá koruna dobrá“ a motivace využít tohoto mechanizmu nepramení z finanční dychtivosti. Jsem díky existujícímu trhu práce a velmi dobrý pracovním výkonům finančně odměněn odpovídajícím způsobem. Takže i přesto, že věnuji skautingu jen na ústřední úrovni stovky hodin práce za rok, tak „úspora“ na dani není pro mne nikterak zajímavá částka. Mimochodem.. vždycky jsem si dělal legraci z toho, že s trochou nadsázky živím svými daněmi jednu zdravotní sestřičku, jednoho učitele a dva důchodce a jednu rodinu sociálně nepřizpůsobivých občanů. :-)

Navíc... kdyby na to přišlo, tak můžeme někdy vést debatu, zda zákon o klesajícím užitku peněz (http://is.mu ni.cz/…ces/11 .1.png – http://is.muni .cz/…eb/ch11.html) ospravedlňuje progresivní daň či nikoliv.

S Rikim jsme podle mého ve shodě v cíli skautského hnutí - rozvoji určitých hodnot. Já mám ovšem pocit, že vidím ještě něco víc, co přinesla po-revoluční společnost posledních dvou desetiletí. Je to postupné slaďování celospolečenských postojů s pohledy jednotlivců společnosti a to jako součást přirozeného děje a nikoliv jednosměrné direktivy. A proto bych rád, aby se ve společnosti prosadil názor, že dobrovolnická činnost má svou váhu a je oceňována. Spíše mi jde o princip uznání (nejen dětmi, rodiči a skauty či pracovníky v mém okolí), ale i „anonymním“ státem, že vidí užitek naší činnosti. Takový první krůček.

A proto, jsem rád, že se našla možnost ocenit naši práci. Jestli to bude pro někoho motivace začít pracovat jako oddílový vedoucí? Stěží.. ale i kdyby trochu napomohla těm stávajícím, tak proč ne. Ani náznakem to není dostatečná odměna, kterou bychom si zasloužili. A každý má pořád na výběr, zda možnosti využije či nikoliv.

Co napsat na Balón přání Junáku?

Letos jsme byli s naším roverským kmenem na Silvestra pro změnu na Šumavě, kousek od Lipna. Poté, co jsme odpočítali konec roku a spustili kanonádu, jsem se jal vypustit Balón přání. Je to takový miniaturní, z ekologických materiálů vyrobený asi 1m velký balón z papíru, kousku bambusu a lihu, který se v dolní části zapálí a ohřeje vzduch uvnitř natolik, že balón vzlétne a odletí hnán větrem do dáli. V noci je to moc hezká podívaná, neboť balón pomalu stoupá a zmenšuje se až se jako malé světélko ztratí z dohledu. Čínská tradice velí v době vypouštění balónu myslet na své přání a to se vám do roka splní. A tak jsme balón popsali před jeho vypuštěním svými přáníčky. Někdo si přál něco osobního a jiný zas něco všem společně.

Když jsem tak sledoval mizející světélko na noční obloze, tak jsem uvažoval, co bych napsal na Balón přání, kdybych jej neposílal s roverským kmenem, ale chtěl bych ho poslat společně s celým naším skautským hnutím. Jaké přání, když každý může mít jen jedno, bych měl učinit? Zjistil jsem, že to není vůbec snadné. Co třeba více nových členů? Nebo konečně zajímavý program pro rovery? A co třeba úspěch nových skautských časopisů? Snad hodně financí z evropských grantů na obnovu skautských základen? Všechno jsou to zajisté hodnotná přání. Ale nebylo to ono. Měl jsem neodbytný pocit, že to není to pravé. Všechno toto můžeme mít když… když… když budeme chtít a dáme si tu práci. A kdy budeme chtít a dáme si tu práci? Když budeme parta a budeme mít odvahu využít příležitostí, které se nám nabízí. To je ono, téměř.

Připomenulo mi to slavný diagram z oblasti personalistiky, který má dvě osy. Jedna je zaměření se na lidi a druhá zaměření se na úkoly. Diagram se dá rozdělit na 4 kvadranty, podle toho na co se soustředím. Když je mé zaměření na oboje slabé, tak jsem v kvadrantu tzv. „kupé“ (tj. lidé se moc neznají a ani toho moc neudělají – čili jako když se baví v kupé ve vlaku). Jestli se zaměřím na lidi, ale málo na úkoly, tak jsem v kvadrantu „mateřské školky“ (všichni se cítí fajn, malují si po svém na papír, ale žádné velké dílo nevznikne). Třetím kvadrantem je silné zaměření na úkol a malé na lidi – tedy „komandos“ (podle vojenského oddílu, kdy musí být mise splněna bez ohledu na ztráty).
No a poslední možností je zaměření jak na lidi tak zároveň na úkoly. To je kvadrant „týmu“ (kreativní přístup, kdy nejen splním úkol, ale také se při tom pobavím).

Tak tedy posílám Junáku Balón přání, který jsem vypustil s myšlenkou na to, abychom byli tým, který bude partou, co se nebude bát využít příležitostí.