V jakém světě žijeme? Kdo může za tu komplexnost?

V jakém světě to žijeme? Zdánlivě jednoduchá otázka, ale když se chvíli zamyslíte byť nad malou částí složitostí - lidské civilizaci čítající přes 6 000 000 000 jedinců - tak mi vysvětlete tu záhadu, že to celé funguje. Kdo může za tu komplexnost?

Odpověď na tuto otázku jsem získal čirou náhodou. Při svém pobytu na projektu v Pittsburghu jsme o víkendech podnikli řadu výletů do blízkého či vzdáleného okolí. Jeden z nich nás zavedl i do městečka Beaver Townu, kde jsme nenašli průvodcem slibované muzeum. Ukázalo se, že výstavní síň v místní knihovně je zavřená, a tak jsme aspoň navštívili antikvariát o patro výše. A tam jsem za 1 USD koupil knihu "The Dilbert principles". Zatím moje nejlepší investice. Autorem knihy je Scott Adams, který píše slavný a poměrně vtipný strips komix http://www.dilbert.com/ vycházející i česky na stránkách http://ekonomika.idnes.cz/dilbert.asp. A kniha obsahuje následující myšlenku, která vše objasňuje.

Nejprve bylo hodně-hodně-hodně-dlouho na Zemi úplné mrtvo plné lávy a kyselých dešťů. Pak se to trochu uklidnilo, ale i tak samovolným přírodním procesům trvalo neskutečně dlouho, než-li od něčeho jednobuněčného postoupily k složitějším variantám organizmů. Pak vznikly dvě oddělená pohlaví, které umožnili kombinovat různé geny (největší vynález evoluce!). A poté se to již rozeběhlo a organizmy postupně stávaly složitějšími a složitějšími. Časem řada druhů vymírala a ustupovala novým. Vlastně 99,9% všech existujících organizmů vyhynulo a víme o nich pouze ze zkamenělin či jiných nalezených fosilních ostatků. Je to překvapivě vysoké číslo, ale na druhou stranu život na zemi existuje již hodně dlouho a občas holt nějaký meteorický či jiný zásah vyvolal rapidní změnu. Posledním pokusným vzorkem jsou primáti. Prosadili ovšem pouze v některých oblastech během posledních pár milionů let. Dalo by se říci nic moc. Před pár stoletími ovšem došlo však k další revoluci, která změnila svět.

V každé generaci existuje totiž pouze několik geniálních jedinců - deviantů. Takový nápad, jako je třeba "princip páky", může vymyslet tak jeden z milionu. A i pro náš rod primátů byl základem úspěchu po desítky tisíc let jednoduchý nástroj, jako je oštěp. V podstatě má jedinou vlastnost - ostrý konec. Na pochopení tohoto je naše myšlenková kapacita dostatečná. Postupně se také primáti dopracovali k primitivní řeči, ale jen stěží přežívali v konkurenci ostatních zvířat. Průměrný věk dožití pořád činil sedm let. A pak se to stalo. Nějaký velmi chytrý deviant vynalezl písmo a o dvě mrknutí později (z pohledu přírody opravdu zlomek existence života) píši tuto zprávu na svém notebooku a létám letadlem přes půl světa na dovolenou. Došlo ke změně, která způsobila že teď dominuje člověk nejen planetě Zemi.

Pokud totiž jen jeden člověk z milionu je schopen vymyslet něco tak geniálního jako je písmo, tak ve společnosti čítající pár set či nejvýše tisíc jedinců žijících někde v jeskyni či primitivním osídlení není příliš velká šance že by se jeho geny výrazněji prosadily. Jenže právě vynález písma, později umocněný knihtiskem, způsobil, že takto intelektem nadaní jedinci (devianti) si dokázali sdělovat své nápady. Evoluce byla ošizena. Zrodila se technologie. Komplexita lidské společnosti začala růst geometrickou řadou. A od té doby jsme my průměrní lapeni do pasti. Všechno je větší a lepší. Jen naše mozky jsou pořád stejné. Všechny ty vědecké teorie, ekonomické modely, investiční nástroje, složité programy, lékařské přístroje, ... jsou vymyšleny pouze neskutečně malým procentem super inteligentních deviantů. Všichni ostatní jsme jen ve vleku a snažíme se přežít, jak můžeme. Svět je pro nás příliš komplikovaný. Jsme na planetě, kde přes šest miliard lidí žijí v civilizaci vyprojektované několika tisíci ohromně inteligentními devianty.

Jak by ovšem vypadal výsledek, když bychom chtěli navrhnout civilizaci podle schopnosti průměrného jedince? Co všechny plně zapojit do tvorby, nechat je participovat, nechat je si navrhnout svůj svět? Jak by to dopadlo? Bojím, by civilizace nabrala podoby předmětu s jedním ostrým koncem. Tomu totiž všichni rozumíme.

A stejně tak se bojím, že pokud dojde ústředí Junáka k rozhodnutí vypracovat Rozvojový plán (Strategii) participativním způsobem, tak skončíme s něčím podobně složitým a použitelným. Od jednoho z šéfů skautské výkonné moci jsem totiž slyšel že "nevěří na geniální jedince". A tak doufám, že výsledek zapojení všech nebude moc velký. S oštěpem v ruce se totiž velmi špatně cestuje autobusem MHD.