Mají mikro-celebrity svědomí? Jak mne napadla tato otázka? Protože jsem před nějakou dobou četl zajímavý článek Miloše Čermáka (redaktor časopisu Reflex), který se zabýval existencí mikro-celebrit.
Teď máte dvě možnosti. Buď věnujete trochu času a přečtete si tento zajímavý článek a pak můžete přeskočit k následujícímu bloku. Anebo můžete pokračovat dále tímto odstavce a přečíst si stručné převyprávění obsahu článku.
Ten se věnuje postřehu, že když člověk přenese část svého života na internet (založí blog, má účet na facebooku, atd.), tak se změní i jeho chování. Najednou část svého okolí začne vnímat jako "publikum", pro které více či uměle vytváří nějakou svou image. A na světě je mikro-celebrita. Již se nemůže chovat jako dříve. Autor blogu věnovaného ekologii nemůže riskovat, že ho někdo mobilem vyfotografuje, jak cpe na sídlišti do popelnice igelitku s netříděným odpadem. Kdyby se to dozvědělo jeho padesát pravidelných čtenářů, byl by úplně znemožněn. A taková mikro-celebrita se chová tak, jako by část jejich mysli fungovala jako PR oddělení. A má to zajímavé dopady, které pan Čermák začal pozorovat i sám u sebe a popsal je vtipně ve svém článku.
Tak teď již víme, co je to mikro-celebrita a že právě určitou mírou veřejnosti je ovlivněno její chování. Co je však ono zmíněné PR oddělení lidského mozku? Co způsobí to, že bychom se styděli za nějaké chování? Svědomí či snad čest? To, co mne na článku zaujalo především, je určitá paralela mezi chováním autora a mým vlastním. Najednou jsem měl pocit, že jsem svým způsobem mikro-hvězda, ale v té době jsem žádný blog neměl. Jaké image však hlídalo moje PR oddělení? Moje zásady! Moje skautské zásady. To je ono. Uvědomil jsem si, že tím, že se veřejně hlásím ke skautingu, se v mé mysli stávám mikro-celebritou. Někdy je to hodně těžké, ale nastavuji si očekávané chování a to nejen vůči veřejnosti, kolegům v práci, ale zejména i všem lidem ze skautského prostředí.
A nejen to. Uvědomil jsem si něco daleko významnějšího. Že dokonce mám svoji image i sám před sebou. A je pro mne ta nejcennější. A mám ji dokonce rád. Asi ze mne skauting udělal micro-celebritu i přede mnou samým.
neděle 8. března 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Děkuji, za příspěvěk. Při jeho čtení se mi vybavila vzpomínka, které opět dokumentuje fungování zmíněného "PR centra".
OdpovědětVymazatCo by malá holka, a zůstalo mi to do teď, jsem nevynikala v pořádnosti. Projevovalo se to i na zanedbaném stavu mé obuvi. Ovšem pokaždé, když jsem vyrážela z domova ve skautském kroji, boty jsem pečlivě vyčistila a namazala. Když si to tak zpětně uvědomuji, tak jsem se skutečně cítila jako mikrocelebrita. Tím, že jsem okolí vysílala signál: Já jsem skautka.
Díky skautingu mám kvalitnější PR-oddělení a rozhodně nejen ve vztahu k botám:))