Jaká je role skautského kroje v roce 2009?

Na toto téma mne přivedla reportáž o Betlémském světle v časopise Skautský svět. Zaujal mě názor, že větší důraz na tradiční skautskou výchovu spočívá mimo jiné v tom mít bezvadný kroj včetně klobouku. Je toto jeden z příznaků naplňovaných cílů skautské výchovy? Jaká je role skautského kroje v roce 2009?

Z řádků reportáže jsem cítil určitý obdiv k oddílu, který se zaměřil na přísné dodržování krojového předpisu. Článek byl obohacen o fotku jeho členů sedících ve vlaku s tradičními skautskými klobouky na hlavě. Jako by v kupé foukalo či nebylo kam klobouky odložit. Věřím, že pod pojmem tradiční skautské výchovy si asi každý představí více nežli zevnějšek, ale pojďme se zabývat jen tím, co je vidět na první pohled.

Jednoznačně lze kroji připsat roli určité „tradice“. Podívejme se nejprve o několik desetiletí zpět do počátků skautské historie, jaké má tato tradice kořeny. Moje původní představy nedávno vzaly za své, když jsem náhodou do ruky dostal příručku „První kroky ve skautingu“. Je z roku 1920 a vydána byla jako součást Sbírky příruček Československých Baden-Povellových skautů. Je to takový Nováček a Stezka pro skauty v jednom. O kroji se tam píše hned na druhé stránce.
Doslova cituji: “Mnoho hochů obává se vstoupiti do skautského oddílu jen proto, že se jim zdá opatření skautského stejnokroje příliš velkým vydáním a přepychem. Avšak skautskou košili, kalhoty a pás můžete nosit kdykoliv jako civilní úbor a nejsou tedy nijakým luxusem.“
Byla to doba, kterou popisuje knížka Malý Bobeš. Doba, kdy děti na vesnici nenosily přes léto svoje boty, aby si je neprochodily a šetřily na zimu. A čistá košile, to jaksi patřilo k známce lepšího člověka. A proto skautský stejnokroj plnil tuto funkci - aby na výpravě skupina skautů nevypadala jako banda trhanů.
Dále se v příručce uvádí: „Samozřejmě, že není hochům, kteří kroj nemají, vstup do oddílů zabraňován, ale hoši cítí – ač neprávem, - že nejsou celými skauty, dokud nejsou jako skauti oblečeni. To je názor zcela mylný. Skautem nutno býti duší a ne snad pouze krojem neb v kroji. Lepší je skaut, který je pravým skautem v civilu, nežli sto chlapců ve skautských krojích – ale bez skautského ducha.“
Je tedy zřejmé, že již na začátku skautského hnutí kladli důraz na jeho obsah a nikoliv vizáž. Respektive odsuzují vizáž bez obsahu. Ba co víc. Věci jsou vnímány jako pragmatické pomůcky: „…,že tlumok jest dnes věcí denní potřeby a vydání za tyč, šátek a klobouk – věci, sloužící vesměs praktické potřebě a nikoliv parádě, jak by se snad myslelo-“. Tak možná se můžeme začít ptát, proč kromě klobouků dnes také nenosit skautské hole? Málo kdo již dnes jezdí s celtou a ještě méně se jich tahá s holí. A stejně tak jako ve Spálené ulice čís.23 již nenajdeme obchod s „Klobouky pro skauty děštivzdorné“ (viz reklama v příručce), tak i další tradiční výbava ztratila v dnešní éře GORE-TEXu na významu. Možná může sloužit kroj pro parádu, ale je jasné, že původní význam, v době značkových módních a outdoorových prodejen, ztratil na hodnotě. Tedy aspoň jsem nezaznamenal, že by se skautský kroj (byť v mutované podobě)objevil v nabídce například Calvin Klein.


Jakou roli tedy dát kroji v roce 2009? Co třeba tu tradiční "věc sloužící praktické potřebě"? Proč neinovovat kroj s použitím moderních tkanin? Může tak být nejen voděodolný, ale zároveň i vnitřně vzdušný, atd. Možná, že by se o něco prodražil, ale na druhou stranu by získal vlastnosti, které by jej předurčovaly k běžnému nošení. Nenosil by se tak jen pro skautskou parádu jako jsou nástupy, slib a závody. Pak by možná málokdo litoval investice do něj.

A na závěr bych měl postřeh z roku 1920: „Pravého skauta musí každý poznati dle jeho chování, bez širokého klobouku a barevného šátku.“