Jde nám spíše o cíle či o pravidla?

Nedávno jsem se stal garantem soutěže oddílových a střediskových časopisů s názvem Speculator Scriptor, která mne svým průběhem přivedla k otázce, zda nám jde spíše o cíle či o pravidla.

Průběh soutěže připravil zatěžkávací zkoušku hodnotovému žebříčku organizačního týmu. Našli se totiž vítězstvíchtiví jedinci, kteří se rozhodli podpořit úspěch svého časopisu nepříliš čistým způsobem. Sháněli totiž co nejvíce lidí, kteří by dali nejvyšší počet hlasů jejich časopisu a nula hlasů všem ostatním a to bez ohledu na porovnání kvality. To poškozovalo výběrové kritérium - průměrnou známku - jiných časopisů na úkor toho svého. Druhé kolo bylo ovšem především o kvalitě časopisů a mělo tomu tak být i pro hlasování veřejnosti. Jako organizační tým jsme tedy řešili otázku, co s tím?
Jedna možnost byla dát přednost tomu, s čím jsme soutěž zahajovali a upravit způsob výpočtu či rovnou zrušit hlasování veřejnosti. Druhou pak bylo držet se pravidel a nechat vyhrát i za cenu toho, že by soutěž degradovalo. Cíle či pravidla? Zní to jednoduše, ale jaký návod pro rozhodnutí dostáváme?
Co se obrátit na deset základních vzorců chování ke kterým by měla směřovat skautská výchova? Slovy http://cs.wikipedia.org/wiki/Skautské_zákony Hned ten první dva kladou důraz na stálost a na přímost v jednání a mluvě. Což vede k velkému tlaku na dodržení toho, co již bylo vysloveno bez ohledu na to, jak se nám to později líbí. Dodržet pravidla. Něco jsi řekl, tak to již nelze vzít zpět. Nicméně se nám nelíbilo to, že by chtěl někdo zničit cíle soutěže, které jsme si dali:
Soustředění časopisů na jednom místě, jejich objektivní hodnocení a dát tvůrcům zpětnou vazbu o tom, zda je časopis dobrý a v čem se může ještě vylepšit. Předávání know-how - tvůrci se budou mít možnost podívat, jak dělají časopis jinde a porotci odborně poradit. Ocenit dobré časopisy, dát autorům pocit, že má smysl dělat kvalitní časopisy a ostatní motivovat ke snaze vylepšovat časopisy. Zábava a duch fair-play, aby soutěž byla zábavná a napínavá a zábavu by mohlo poškodit možné švindlování. Důležité není vyhrát, ale zúčastnit se.

Tak a co s tím? Je ještě nějaké jiné vodítko? Všechny další body skautského zákon, až na ten poslední, návod nedávají. A ten desátý je nejhůře uchopitelný, neboť se týká samotného myšlení "Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích". Zde je jen jediný soudce a to jsme my sami. Do hlavy nám zatím nikdo nevidí. Nevím, jestli ti sháněči "falešně" hlasujících uvažovali, jak postavit své chování vůči tomuto vzorci. Aspoň jeden z hlasujících poslal email, který na toto bolestně upozorňoval a řešil dilema, zda se snížit ke stejnému jednání či nikoliv. A možná i toto a dopředu definované cíle v našem případě rozhodly. Upřednostnili jsme své cíle a své čisté svědomí a rozhodli raději upravit výpočetní vzorec. Raději upřednostníme spravedlivě hlasující, kteří ctí i ten 10. zákon a vzali na sebe zodpovědnost změny pravidel a podežřelé hlasy vyřadili. Konec konců, jako pořadatelé na to máme nárok, protože nastala situace, kterou jsme nečekali. Škoda. Jinak jsme ale se soutěží hodně spokojeni a všem doporučuji se podívat na sbírku časopisů na stránkách http://speculator-scriptor.skauting.cz/index.php?id=1kolo.

Jaká je role skautského kroje v roce 2009?

Na toto téma mne přivedla reportáž o Betlémském světle v časopise Skautský svět. Zaujal mě názor, že větší důraz na tradiční skautskou výchovu spočívá mimo jiné v tom mít bezvadný kroj včetně klobouku. Je toto jeden z příznaků naplňovaných cílů skautské výchovy? Jaká je role skautského kroje v roce 2009?

Z řádků reportáže jsem cítil určitý obdiv k oddílu, který se zaměřil na přísné dodržování krojového předpisu. Článek byl obohacen o fotku jeho členů sedících ve vlaku s tradičními skautskými klobouky na hlavě. Jako by v kupé foukalo či nebylo kam klobouky odložit. Věřím, že pod pojmem tradiční skautské výchovy si asi každý představí více nežli zevnějšek, ale pojďme se zabývat jen tím, co je vidět na první pohled.

Jednoznačně lze kroji připsat roli určité „tradice“. Podívejme se nejprve o několik desetiletí zpět do počátků skautské historie, jaké má tato tradice kořeny. Moje původní představy nedávno vzaly za své, když jsem náhodou do ruky dostal příručku „První kroky ve skautingu“. Je z roku 1920 a vydána byla jako součást Sbírky příruček Československých Baden-Povellových skautů. Je to takový Nováček a Stezka pro skauty v jednom. O kroji se tam píše hned na druhé stránce.
Doslova cituji: “Mnoho hochů obává se vstoupiti do skautského oddílu jen proto, že se jim zdá opatření skautského stejnokroje příliš velkým vydáním a přepychem. Avšak skautskou košili, kalhoty a pás můžete nosit kdykoliv jako civilní úbor a nejsou tedy nijakým luxusem.“
Byla to doba, kterou popisuje knížka Malý Bobeš. Doba, kdy děti na vesnici nenosily přes léto svoje boty, aby si je neprochodily a šetřily na zimu. A čistá košile, to jaksi patřilo k známce lepšího člověka. A proto skautský stejnokroj plnil tuto funkci - aby na výpravě skupina skautů nevypadala jako banda trhanů.
Dále se v příručce uvádí: „Samozřejmě, že není hochům, kteří kroj nemají, vstup do oddílů zabraňován, ale hoši cítí – ač neprávem, - že nejsou celými skauty, dokud nejsou jako skauti oblečeni. To je názor zcela mylný. Skautem nutno býti duší a ne snad pouze krojem neb v kroji. Lepší je skaut, který je pravým skautem v civilu, nežli sto chlapců ve skautských krojích – ale bez skautského ducha.“
Je tedy zřejmé, že již na začátku skautského hnutí kladli důraz na jeho obsah a nikoliv vizáž. Respektive odsuzují vizáž bez obsahu. Ba co víc. Věci jsou vnímány jako pragmatické pomůcky: „…,že tlumok jest dnes věcí denní potřeby a vydání za tyč, šátek a klobouk – věci, sloužící vesměs praktické potřebě a nikoliv parádě, jak by se snad myslelo-“. Tak možná se můžeme začít ptát, proč kromě klobouků dnes také nenosit skautské hole? Málo kdo již dnes jezdí s celtou a ještě méně se jich tahá s holí. A stejně tak jako ve Spálené ulice čís.23 již nenajdeme obchod s „Klobouky pro skauty děštivzdorné“ (viz reklama v příručce), tak i další tradiční výbava ztratila v dnešní éře GORE-TEXu na významu. Možná může sloužit kroj pro parádu, ale je jasné, že původní význam, v době značkových módních a outdoorových prodejen, ztratil na hodnotě. Tedy aspoň jsem nezaznamenal, že by se skautský kroj (byť v mutované podobě)objevil v nabídce například Calvin Klein.


Jakou roli tedy dát kroji v roce 2009? Co třeba tu tradiční "věc sloužící praktické potřebě"? Proč neinovovat kroj s použitím moderních tkanin? Může tak být nejen voděodolný, ale zároveň i vnitřně vzdušný, atd. Možná, že by se o něco prodražil, ale na druhou stranu by získal vlastnosti, které by jej předurčovaly k běžnému nošení. Nenosil by se tak jen pro skautskou parádu jako jsou nástupy, slib a závody. Pak by možná málokdo litoval investice do něj.

A na závěr bych měl postřeh z roku 1920: „Pravého skauta musí každý poznati dle jeho chování, bez širokého klobouku a barevného šátku.“

Potřebuje skauting organizaci?

Jak se skautské hnutí liší od skautské organizace? K čemu organizaci vlastně máme? Potřebujeme ji?

Dobré by bylo si na začátek upřesnit, co pod kterým významem myslíme. Internetová encyklopedie Wikipedia nám prozradí význam slova Organizace. Takže...
Organizace je buď formální skupina lidí se společnými cíli, nebo se tak označuje činnost, která je součástí procesu řízení (tj. organizování). Slovo samotné pochází z řeckého "ὄργανον", což znamená nástroj.
Pro popis slova hnutí musíme nahlédnout do anglické verze na slovo "movement". Zde se ve volném překladu dozvídáme, že...
Hnutí (ve společenském významu) představují různé druhy skupinových aktivit. Velký počet neformálních seskupení jednotlivců, případně organizací, které se zaměřují na specifický společenský či politický problém. Jinými slovy uskutečňují či se naopak brání společenským změnám.

Tak, teď je jasné v čem je rozdíl. K hnutí se lidé samovolně přihlásí a odhlásí. Na druhou stranu organizace je něco účelově založeného a udržovaného a něco jednoznačně vnímáno jako nástroj pro prosazení cílů. Dobře, ale proč by pro šíření skautských myšlenek měla být potřeba organizace? Možná by stačilo něco na způsob "frančízingu" - tj. za malý poplatek nechat využívat loga, kroj mít několik málo společných prvků jako je ústřední databáze a třeba nějaké to heslo "Opravdu dobrý oddíl". Chceme však dělat skauting takto? Bojím se, že mnoha oddílům by to vyhovovalo. Jejich vedoucí ví nejlépe, jak by oddíl měl vést a cokoliv navíc je vlastně na překážku. Můj pohled na naši snahu je ovšem jiný. Přál bych si, aby naše skautská organizace byla elitní mezi těmi všemi, které pracují s dětmi, mládeží a lidmi vůbec. Aby všechny ostatní konkurenty v oblasti předčila svou kvalitou.

Ano, jestli se má skauting prosadit proti jiným a mnohdy velice atraktivním zájmovým kroužkům (a z pohledu většiny rodičů jsme kroužek, co si budem namlouvat), tak je to právě svojí kvalitou. A kvalita bohužel není zadarmo ani v případě organizace Junák svaz skautů a skautek ČR. Kvalita stojí hodně času a úsilí. K tomu směřují všechny ty povinně vyžadované věci, aby vůdce oddílu měl patřičnou kvalifikaci. A to ne jen díky své praxi v oddílu či na středisku, ale i účasti na vzdělávacím kurzu se něco přiučil. Samozřejmě by měl mít kurz první pomoci a od lékaře razítko, že je schopen pracovat s dětmi (to už chce stát po všech, ale Junák to chtěl odjakživa). A také aby ten, kdo by je měl něco učit, také něco sám uměl (instruktorská kvalifikace). A nejlépe, aby se každý trvale dozvídal o nejnovějších trendech nejen v táboření, ale i v pedagogice atd (semináře, vzdělávací akce a výměny zkušeností). A také měl v pořádku papírování na tábory a splnil vše potřebné (hospodaření, organizace, atd.).

Požadavky se na nás vrší ze všech stran. A co s tím? Jít jinam, kde takové nároky nemají? Jistě, ale když si srovnáte vývoj počtu členů u ostatních, tak to jednoznačně mluví v jejich neprospěch. Je třeba si uvědomit, že rozdíl mezi tím úspěšným a tím, kdo je úspěšný jen z poloviny, nemusím být dvakrát víc práce. Někdy stačí být jen o trochu lepší (třeba přijímačky na školu či do zaměstnání) a výsledek je diametrálně jiný. Organizace je nástroj na prosazení kvality a také možnost jak využít "úspory z rozsahu". Tj. poučme se od jiných. Využijme jejich znalostí. Možná, že někomu by hnutí stačilo, ale já jsem pro organizaci, která mi pomůže. Naučme se používat naši organizace k tomu, abychom dělali skauting opravdu kvalitně. Věřejnost pak na místo "Skauting pro život" uslyší třebas "Kvalitní skauting pro opravdový život".

Jak si poradíme se změnou?

Junák svaz skautů a skautek ČR je relativně velká organizace - 44.000 členů není málo. A z toho 15.000 dospělých - tj. středně velké město jako je například Benešov. Jak si taková organizace může poradit s jakoukoliv změnou? Je možné ji řídit?

Počtem lidí se Junák blíží opravdu těm největším obchodním společnostem v ČR jako je ČEZ či Škoda Auto. A čím je společnost větší, tím větší je i setrvačnost v ní (to je zřejmé). I přesto je ovšem možné zařídit, aby i v takto velkých společnostech začali všichni její zaměstnanci psát do dvou dnů stejnou tužkou. Něco takového si v Junáku stěží přestavíme. Avšak pozor i v těch velkých společnostech lze zařídit, aby všichni dotali tužku, vydat pokyn pište tužkou, atd. I to však není zárukou toho, že se začne používat. Takže je možné začít kontrolovat například od ředitele směrem dolů.... ale i tak se může nějaký ředitel oddělení vzepřít. Co ho motivuje, aby to ovšem neudělal? Je opravu ten pocit, že jsem za práci placen a tak mám nějakou povinnost, rozhodující?

Z velké míry ano, ale rozdíly mezi jednotlivými společnostmi jsou propastné. Pracuji ve velké nadnárodní poradenské společnosti a díky zkušenostem z řady projektů realizovaných u mnoha firem mohu vcelku dobře porovnávat. Stejný pokyn ředitele většina zaměstnanců v jedné firmě ignoruje a v jiné se tím striktně řídí. Hlavní rozdíl není ve výši platů. Je to něco, co se souhrně nazývá firemní kultura. Právě postoj zaměstnanců a jejich loajalita k rozhodnutí někoho jiného, důvěra v to, že toto rozhodnutí je správné, vzájemný respekt a ochota spolupráce je to, co rozhoduje. Čím více si na tomto společnost zakládá, tím více lidé interně spolupracuje a pomáhají si, řeší problémy na místo toho, aby jen hledali viníka.

A jak si stojí Junák? První rozdíl bude hned v tom, že drtivá většina členů není za svou práci finančně odměněna. Považujeme se za dobrovolné hnutí. Správně by ovšem mělo být hnutí dobrovolníků. Být dobrovolník neznamená to, že si mohu dělat co chci. Většina vnímá struktury skautské organizace jako něco, co musí být kvůli dotacím a tak, ale nikoliv jako nástroj k řízení. My vlastně nečekáme, že by nás měl někdo řídit. Celá skautská výchova je zaměřená na výrobu šéfů (vedeš družinu, vedeš oddíl, vedeš středisko,...). A šéfové v naší individualistické společnosti vládnou a neposlouchají a navíc rozhodně nic nemusí. Dokonce jsme vzděláni v tom, že to děláme dobrovolně a tedy jen pokud s tím souhlasíme. A když nesouhlasíme, tak můžeme kdykoliv odejít. Jak nám v tom pomáhá "skautská firemní kultura"? A jakou vlastně máme? Co Vás napadne, když budeme mluvit o kultuře v Junáku? Zapřemýšlejte......

Společnost, pro kterou v současnosti pracuji, má něco kolem 1000 interních směrnic - jak používat laptop, jak žádat o dovolenou, jak ukládat citlivá data, atd. V podstatě není možné mít trvalý přehled, ale lze dohledat vše, když má člověk pochyby. Tato firma má ovšem také pouhých 6 základních hodnot, které považuje za klíčové v denodenním jednání. A ty jsou základem firemní kultury.

A kolik jich asi tak má Junák? Co takhle přesně deset? Třeba "Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle" nebo "Skaut je poslušný nadřízených, rodičů a vůdců". Opravdu se tím ale řídíme? Je toto kodex naší organizace nebo jen naprázdno opakované fráze pro děti? Kolikrát jsme se hádali a rozcházeli jen kvůli tomu, zda se mají nosit krojové košile do kalhot zastrčené či zda je možné je mít volně? Kolik lidí nadává na to hrozné ústředí a obecně na ty nahoře, co si to zas vymysleli? Kdo si kdy položil otázku, proč to po nás sakra vlastně chtějí? K čemu bude, když budou všechny weby pro veřejnost vypadat stejně? Proč máme mít svou klubovnu uvedenou na mapy.cz? Proč začít používat novou stezku?

Řídit malé městečko plné svobodných, cílevědomých a také paličatých a osobitých lidí, kteří navíc musí se vším souhlasit, nežli přijmou názor někoho jiného a ještě předtím vyhrožují odchodem.... mno, to je vskutku oříšek.

V obchodních společnostech je možné využít něco, co v dobrovolné organizaci chybí. A to je strach. Strach z toho, že přijdu o své placené místo a musím si hledat jiné, třeba i horší. Samozřejmě, že čím hodnotnější a kvalitnější lidi společnost zaměstnává, tím méně je možné strach uplatit (nemají obavy, že by se neuživili a klidně půjdou jinam) a je potřeba využít jiné nástroje. A zrovna tak je tomu i ve skautském prostředí. Naší velkou silou je to, že se nebojíme. Nebojíme se říci svůj názor, něco udělat a naprostou většinu z nás takto nelze vydírat. A proto musíme využívat pravý opak strachu. A to je nadělovat radost, chuť něco dělat, zaujmout pozornost by mělo být naší hlavní zbraní. Okouzlit novou myšlenkou, osobností, příručkou, stezkou, změnou. A pokud bude tak zajímavá, že budou chtít všichni být při tom, tak lze organizaci měnit i řídit.