Tak a je tu další rok. Třetí příležitost zamyslet se nad tím, co ten minulý přinesl a co ještě přijde. Za největší skautskou událost minulého roku lze zajisté označit vydání stezek pro světlušky a vlčata, které se mi moc libí. Všem vykládám, že je stačí jen ukázat rodičům a o nováčky nouze nebude. Jsou moc hezké, barevné, pro děti atraktivní a ještě užitečné, takže Junák čeká dobrá budoucnost. V posledních týdnech jsem si ale uvědomil několik ALE, díky tomu, že jsem se v červnu stal otcem dcery Klárky.


Mimo jiné jsem zjistil, že existuje nepřeberné množství literatury, která se věnuje tématu rodičovství a péči o malé děti (kam se na to hrabe Junák se svými pár příručkami). V knihách o dětech se člověk dozví hodně a zároveň si uvědomí, jak se změnil přístup k dětem za poslední generaci. Je to hodně znát při rozhovoru s vlastními rodiči - často radí odlišný (zastaralý) přístup. Například již jen taková základní věc jako je kojení - před lety se doporučoval pevný režim kojení po 3h, dnes je spíš doporučeno jako vhodnější dát dítěti napít, když se samo ozve. Poznatky zkrátka pokročily a pořád se vyvíjejí.

Junáku se letos podařil velký skok, když vydal novou stezku pro věkovou kategorii světlušek a vlčat. Za rok či dva se snad dokončí program pro rovery a možná i předškolní děti. Po 25 letech od sametové revoluce budeme mít „nový“ skautský program kompletní. A budeme si moci říci hotovo? Ale kdepak, on nám mezitím totiž zastarává každým dnem a zas nám o kousek ujede vlak.

To, že máme zase zpoždění je vidět i na přístupu nejmenších dětí k technice. Když jsem se ptal kolegy na jeho zkušenosti (má děti ve věku 5,3 a 1 rok), tak říkal, že se snaží je trochu hlídat, aby pořád nekoukali na youtube.com. Jeho dcera si ve třech letech sedne k počítači, najede si na správnou ikonu a spustí si předchozí pohádku a pak případně další doporučené ... A když se jí to jednou nějak špatně načítalo, tak říkala, že „asi je něco s tím internetem“ a tahala za síťový kablík k počítači, zda je dobře zapojen. Ve třech letech! Veselá historka, ale když si to spojím s jiným kolegou, který mi ukazoval jednoduché hry pro své malé děti na iPhone (přiřazování zvuků ke zvířátkům) jež hráli jeho děti již ve dvou letech a v letadle si tak roční dítě hrálo s iPadem, tak mne to vede k úvahám, zda opravdu platí naše heslo „Skauting pro život…“. Problematiku youtube.com a jiné totiž ve skautském programu hledám marně.

Říkáte si, že je to drobnost a že nemá každý iPad? A až bude, tak stačí jen doplnit… Ale ze své pozice čerstvého rodiče jsem si uvědomil jednu věc. A to, že se na novém programu podílela hromada skvělých vedoucích, ale jen málokdo z nich je aktuálně rodič malého dítěte. Je to ohromná zkušenost! A tak teď vidím, že je sice skautský program připraven skvěle, ale pro děti, které již odrostly. A ty právě narozené (a dnes mladší) budou samozřejmě jiné, protože svět se čím dál více zrychluje, a „nový“ skautský program vlastně zastaral, ještě než byl dokončen. Pro mou dcerku již současná cestička atraktivní nebude.

Nejde jen o zájem dětí, ale abychom s pokrokem dnešního světa dokázali držet krok, tak budeme muset také zrychlit cyklus obnovy skautského programu. Dvacet či deset let je moc dlouho. Nejspíše i 5 let bude příliš dlouhá doba, aby program neztratil kontakt s dnešním světem a dětmi. Bude to chtít neustálé úpravy tak ve dvou či tříletém cyklu. Ale zejména to bude chtít zapojit do přípravy programu rodiče nejmladších dětí. Bez jejich aktuálních zkušeností budeme vždy mít zpoždění. Máme vlastně štěstí, že generace porevolučních skautů již dospěla do věku, kdy zakládají rodiny, a tak by nemuselo být těžké nějaké pro tuto aktivitu zlákat. A tak zbývá jen poznamenat „Nový program je hotov. Pojďme pracovat na Novém programu 2.0!“. Kdo se přidá?