Závazek je něco, čeho se lidé v dnešní době bojí. Proto páry tak málo vstupují do manželství, proto se rodí čím dál méně dětí, proto… A jak si stojí skauti? Dokáží přijímat závazky nebo jsou jako ostatní?
Asi by bylo dobré si na úvod říci, co mám v tuto chvíli na mysli pod pojmem závazek. Jedná se mi o vztah mezi dvěma lidmi z něhož jednomu z nich plyne povinnost v budoucnosti něco dát, udělat, případně neudělat, kdežto druhému naopak oprávnění splnění závazku očekávat. Samozřejmě lze rozšířit na skupinu (oddíl), rostliny, zvířata aj.
Ať přijmete svůj závazek vůči komukoliv, tak základním rysem je, že se objeví povinnosti, které omezují vaše budoucí možnosti rozhodování. Už nebudete moci jen tak polehávat v posteli, protože pes před vaší ložnicí se bude dožadovat procházky a děti budou chtít snídani, atd. Není to trochu proti trendu moderní doby, kde základní životní hodnotou je SVOBODA jednotlivce? Nemít žádné závazky a moci se v každé chvíli rozhodnout o tom, co chci a nechci dělat bývá silně vnímáno jako známka úspěchu. Doba nás k tomu vede. Závazky jsou fuj. A když tedy, tak jen krátkodobé či jen tak symbolicky. A jak to vypadá mezi skauty? Zkusme se podívat na pár příkladů.
Je relativně snadné najít servisáka na pomoc na jeden víkend. Přijedu tam, nemusím nic vědět a umět. Někdo mi řekne, co mám dělat a v neděli jedu domů. Pohoda.
Trochu těžší je najít někoho, kdo by pomohl s pořádáním obvodního setkání či několikavíkendové vzdělávací akce. To už není jen tak! Ale co. Už znám termíny a vím kdy nejpozději to skončí. A to jestli bude i další ročník, nezávisí na mně. Mno a i kdyby záviselo, tak nevadí. Oni si další účastníci najdou nějaký jiný kurz.
Zkuste si však najít vedoucího oddílu. To je fuška. Práce hodně, každý týden. Nedá se z toho jen tak vykroutit. Členové oddílu mají velká očekávání. A teď ještě ten tábor. A hlavně…ono to nemá konce! Přesto se však najdou tací, kteří dokáží ten závazek přijmout. A to i jiným způsobem, než-li, že jim to „spadne na hlavu“.
Uff. A jak najít vedoucího střediska, šéfa okresu či kraje? Vždyť tam je hromada agendy alá účetnictví, daně, atd. Brr, držím vám palce. Je to těžké. A hodně se to projevuje i v probíhajících volebních sněmech. Kandidátů je jako šafránu. Nemluvě o dalších činovnických funkcích.
Tak to vypadá, že i my skauti máme ve schopnosti přijímat závazky ještě nějaké rezervy. Také si raději ceníme své svobody. Ale já věřím, že se to naučíme. Postupně a pomaloučku. A nejen proto, že ve střediskovém pokřiku vyzýváme ostatní, aby nás následovali, jsem se rozhodl k tomu trochu přispět a přijmout závazek a to napsat letos na tento blog každý týden jedno zamyšlení.
Přispěješ i ty?
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat