Jak si vážíme ceny práce?

Práce za odměnu je v neziskové organizaci založené na aktivitě tisíc dobrovolníků velmi citlivé téma. Jak to?

Ve skautském prostředí, které je založeno na bezplatné práci dobrovolníků, představují finanční náklady něco nepatřičného. Představte si následující případ. Je daleko přijatelnější nechat 3000 lidí (vedoucích táborů) strávit 2h vyplňováním formuláře nežli investovat 60.000 Kč na vytvoření informačního systému, který by daný čas zkrátil na 1 hodinu. Práce lidí si příliš nevážíme zato finanční hotovosti ano (v našem modelovém případě by 1hodina stála 20 Kč).

Zdá se to být jednoduché. Jenže každý jednotlivec je schopen se věnovat skautování v určitém časovém rozsahu. Co však, pokud potřebujeme někoho na tak velký úvazek, že jej nikdo není ochoten věnovat dobrovolně? Výjimkou mohou být skauti v důchodovém věku, kteří ovšem nezastanou vše a jejich počet díky přerušované skautské historii ubývá. Nezbývá tedy, nežli na některé pozice zaměstnat někoho, pro koho bude tato práce i základem živobytí.

Jak tedy odměnit skautské profesionály? Chceme po nich špičkové výkony, za které by v komerční sféře získali několikanásobek průměrného platu. Toto jim však není nabídnuto ani zdaleka. Stačí průměrný plat v kraji, kde žije a pracuje? Anebo je budeme platit třeba jako řidiče autobusu? A už slyším ty povzdechy... "Cože? Tolik? To snad ne... " Platit někomu za práci pro Junáka se přeci nesluší. Přesto to však vypadá, že se bez profesionálů nedokážeme na některých pozicích obejít. A také neinvestujeme tam, kde se to nepozná, protože vedoucí věnuje tolik času oddílu, že nějakých pár hodin navíc na vyplňování formulářů se již ztratí. Jen ještě sehnat někoho do ORJ, aby zkontroloval, že všichni ty formuláře vyplnili. Že nikoho nemáte? Nevadí, tak se ORJ zruší, a udělá to někdo na kraji. Tam už se zpravidla nějaký obětavec najde. Nebo je nějaká jiná cesta? Odpověď nechám na každém z Vás.