Co nejcennější nabízíme dospělým členům?

Co nejcennější nabízíme dospělým členům? Tuto otázku jsem si položil poměrně nedávno v souvislosti s poznatkem, že ne každý dospělý na středisku je nadšený tím, že by se staral o bandu dětí. Takže co kromě seberealizace při vedení oddílu nabízí Junák dospělým členům Junáka?

Odpověď mi přišla na jazyk hned. Ono je to třeba také vidět i z rozpočtu Junáka, kde je poměrně velká částka věnována kapitole "příprava činovníků Junáka". Pod tímto souslovím se totiž skrývá vzdělávání! Ano, právě možnost vzdělávat se, je podle mne to nejcennější nabízíme svým členům. Nejen, že je účast na akci poměrně štědře dotována a cena je tak příjemně nízká, ale zejména v nabídce jsou skutečně kvalitní kurzy. A to mohu srovnávat, neboť v mém pracovním oboru (poradenství) jsou kvalitní znalosti a schopnosti to, co rozhoduje. Pravidelně tedy absolvuji celou řadu firemních školení na různá témata. A ty skautské v porovnání rozhodně nezapadnou. Ba právě naopak. Zkušenosti na nich získané se mi velmi hodí i v práci. Nedávno mi kolega koukal přes rameno a sledoval několik grafů jež jsem připravoval pro střediskovou radu a jelikož jsme je nedávno použili i u klienta, tak pronesl "Vidím, že používaš konzultanské grafy i ve skautingu". Na což jsem mu popravdě odpověď "Ne. Používám skautské grafy v konzultingu". Velmi jej to zaujalo.

Jak se však dívají na nabídku vzdělání naši členové? Řekl bych že většina to vnímá spíše jako povinnost. Je vidět, že hodně z nich si jde na kurz pro papír - zejména vůdcovská zkouška. A když si vyberou špatný kurz, tak pak se asi jejich očekávání naplní. Papír získají, ale nezískají toho tolik z kurzu. Počet účastníků vyššího vzdělání rapidně klesá. Nabídka kurzu lesních škol by byla, ale poptávka z hnutí je slabá. Nejhodnotnější pro život mi přišla účast a posléze i pořádání Instruktorské lesní školy. Tam člověk získává znalosti nejlépe uplatnitelné v praxi. Ale zájem je velmi malý a nebo je blokován podmínkou absolvence lesní školy? Nebo je to chyba pořadatelů, že nedokážou podtrhnout přínosy? Těžko říci. Jen stěží lze vystihnout pocit, jak jsem si pocitu, že mezinárodní společnost pro kterou pracuji ocenila kvalitu instruktorské školy tak, že jej uznala jako standardní vzdělávací kurz a nemusel jsem si brát dovolenou. A tak teď mohu jen vzpomínat a všem říkat, že to byly dva nejpříjemněji strávené pracovní týdny mého života. Ať i vy máte to štěstí, že objevíte kvalitu skautských vzdělávacích kurzů. Zejména těch instruktorských! Stojí za to se k nim dopracovat.

Co by si měli přečíst všichni účastníci Obroku 2009

Co by si měli přečíst všichni účastníci Obroku 2009 jsem formuloval ve své hlavě při pozorování závěrečného ceremoniálu. Na pódiu se za bouřlivého potlesku objevovali klíčové postavy z organizačního týmu, které tuto akci pro 1300 mladých lidí zajišťovali. Jeden z posledních byl hlavní vedoucí akce "hustošéf" Gumídek. Ten si pozval na pódium i tři "supervisory" tj. zkušené a pořádáním předchozích ročníků protřelé dohlížitelé. Ti měli být nápomocni, kdyby se cokoliv zvrtlo, ale dle svých slov nebyli třeba. Vlastně jen tak bezradně stáli na pódium a nevěděli co říci... a já si v tu chvíli přál mít teleport, ocitnout se vedle nich, já věděl co chce Gumídek slyšet a přál si mít možnost v tu chvíli říci následující...


Gumídka jsem poznal na vzdělávacím kurzu během léta roku 2008. Já byl jeden z pořadatelů Instruktorskou lesní školu Nucleus a on se účastnil VLK Polojasno. Oba vzdělávací kurzy tábořily společně, měly sice několik společných programů, ale jinak si spíše žily vlastním životem.
To, že je Gumídek hlavní šéf Obroku jsem se dozvěděl tak v půlce běhu (dbal na propagaci, takže vylepil velký poster s pozvánkou na roverské setkání). Říkal jsem si, že by se mu mohla hodit jedna z přednášek pro budoucí instruktori, a tak jsme mu nabídl účast na semináři "Vedení týmu" za podmínky, že si to domluví. Domluvil si to.

O den či dva později se mne při pořádání obědu ptal, zda si myslím, že na to šéfování Obroku má. Že jej již několik lidí odrazovalo a že jej to bude stát hodně času. Že si počítal, že kdyby někde na místo pořádání Obroku pracoval, tak si vydělá třebas i sto tisíc korun. Tak co si o tom myslím...


Nejprve jsem odpověděl, že ať se na sto tisíc vykašle neboť pořádáním získá zkušenosti za miliony. To je jedna z mála věcí, kterou si člověk hned jen tak neuvědomí. Že skauting nabízí člověku možnosti, které se jinde otvírají jen těžko. Kdo má v životopise uvedeno, že pořádal 5-denní akci pro 1300 lidí? Přemýšlejme o vynaloženém úsilí někdy takto...


Odpovědět na otázku, zda je člověk na něco kompetentní, je složitější. Nicméně jsem se obratem Gumídka zeptal, zda chce akci skutečně pořádat. Odpovědí mi bylo rozhodné ANO. A podle mne Motivace (skutečná motivace) dává společně se zodpovědným přístupem tak 50% potřebné kompetentnosti ke všemu. Co neumím se pokud mám chuť můžu naučit. Co nevím si zjistím. Naopak Machr, který ví jak na to, ale nechce se mu a nevěnuje se tomu je víc na obtíž než-li k užitku. Takže moje odpověď pro Gumídka byla, že si myslím, že na pořádání akce má. Navíc přijal mou nabídku na zapůjčení velmi užitečné knihy. Rozhodl se dobře.


Gumídku. Ode mne máš hned dvě jedničky. Zaprvé byl Obrok skvělou akcí. A druhá jednička je za to, že jsi dokázal přijmout pořadatelskou výzvu i když jsi si nebyl jistý, jak to dopadne. Skutečný skauting není totiž o tom "jet na Obrok" ale "Obrok pořádat". A to platí pro nás všechny i v běžném životě. Jsme ti co stojí na pódiu či jen čekáme, co ostatní připraví pro nás? A co ty?

Přál bych si, abychom měli hodně odvážných členů, kteří se nebojí přijmout výzvu, ať se týká čehokoliv. Vzkazuji vám tímto... že pokud jste zodpovědní a skutečně chcete, tak na to máte. A vložená investice se vám mnohonásobně vrátí.