neděle 27. července 2014

Junák jako firma?

Ač cílem Junáka není vytvářet zisk, tak jsme si před nějakou dobou při diskuzi nad podobou strategického plánu položili otázku „Junák jako firma?“. Řešili jsme totiž, které firemní nástroje se hodí či nehodí do skautského prostředí. Jak moc se tedy Junák podobá větší firmě?
Nejprve to vypadalo, že je Junák vlastně úplně jiný, ale když se člověk trochu pozastaví a zamyslí se… nad charakteristikami naší organizace, tak by třeba mohl dojít k následujícím bodům:
  • Na začátku stál jeden jediný člověk, který poznal něco fascinujícího a měl velkou vizi
  • Jedná se o mezinárodní globální společnost s historií v desítkách let
  • V každém státě funguje síť nezávislých poboček a každá pobočka má velkou vlastní autonomii
  • Pro práci v ní je třeba dodržet celou řadu standardů jako je povinná kvalifikace, logotyp, atd.
  • Organizace má několik znalostních stupňů barevně od sebe označených
  • Pro práci ve vedení pobočky je nezbytné projít si předchozí stupně
  • Většině lidí ve společnosti pracujících není ani 30 let
  • Povýšením o stupeň se zvýší míra zodpovědnosti, ale ocenění zůstává více méně stejné
  • Základem motivace je fakt, že se jedná o dobrou partu
  • Práce jednotlivce má význam jako příspěvek do velkého soukolí
  • Existuje centrála, která se stará o marketing společnosti v daném státě
  • Úlohou centrály je také nalézat nové produkty a vylepšovat ty staré
  • Každá pobočka odvádí centrále určitý poplatek za každého svého „klienta“
Máte před očima tu „firmu“? Vidíte její logo? Výborně.. tak teď Vám mohu prozradit, že se nejedná o znak skautů ale o žlutý emblém tvaru písmene M na červeném pozadí. Ano, popisoval jsem společnost McDonald – světoznámou síť rychlého občerstvení.
Nevěříte? Tak se podívejte na tento článek a stránky.
A nebo se podívejte na doplněné následující citace:
  • Na začátku stál jeden jediný člověk, který poznal něco fascinujícího a měl velkou vizi…
    …v roce 1954 Ray Kroc se setkává s bratry McDonaldovými a je fascinován jejich konceptem rychlého občerstvení…
  • Jedná se o mezinárodní globální společnost s historií v desítkách let…
    …v roce 2003 McDonald's pro­vozuje přes 30 000 restaurací ve 121 zemích světa.
  • V každém státě funguje síť nezávislých poboček a každá pobočka má velkou vlastní autonomii…
    … v systému franchisingu vlastní každou restauraci jiný majitel.
  • Pro práci v ní je třeba dodržet celou řadu standardů jako je povinná kvalifikace, logotyp, atd.…
    …McDonald´s funguje podle amerických standardů. Vaše práce se sleduje a také okamžitě hodnotí. Organizace má několik znalostních stupňů barevně od sebe označenýchzelené označovalo začátečníka, modrá člověka, který skončil zácvik, není ale dost zkušený. Následovala žlutá – to byl ten, kdo sice už zvládal vlastní práci, ale nedokázal vést kolektiv, červenou si na triko mohli pověsit aspiranti na trenéra, bílá byla trenérská a zlatou se mohli chlubit již zmínění manažeři.
  • Většině lidí ve společnosti pracujících není ani 30 let…
    …většině lidí, kteří v americkém fastfoodu pracují, není ani třicet. Tak to funguje všude na světě. Povýšením o stupeň se zvýší míra zodpovědnosti, ale ocenění zůstává více méně stejné.…manažer ale nebyl ničím jiným než vedoucím směny. Od ostatních se lišil hlavně tím, že nemusel nosit kšiltovku a měl na košili zlatou placku s vyrytým jménem
… každé povýšení znamenalo také dvě koruny na hodinu k platu…
  • Pro práci ve vedení pobočky je nezbytné projít si předchozí stupně…
    … Cesta ke zlaté cedulce ale nebyla jednoduchá. „Fungovala tam přesná hiearchie,“ popisuje… základem motivace je fakt, že se jedná o dobrou partu…Byli tam dobrý lidi. Rozuměli jsme si, všichni byli mladí. Chodili jsme spolu do hospody.
  • Práce jednotlivce má význam jako příspěvek do velkého soukolí…
    …Pracovat pro McDohald´s znamená být součástí součástí soukolí, jehož částmi jsou jednotliví zaměstnanci. Existuje centrála, která se stará o marketing společnosti v daném státě. Úlohou centrály je také nalézat nové produkty a vylepšovat ty staré.
  • Každá pobočka odvádí centrále určitý poplatek za každého svého „klienta“…
    …Stává se zároveň součástí systému McDonald's, který mu umožňuje využít veškerých výhod z toho plynoucích, např. centrálního nákupu, marketingových kampaní McDonald's a veškerého dalšího know how spojené se značkou McDonald's. .…je povinen dodržovat standardy společnosti v oblasti kvality, servisu a čistoty a odvádět poplatky z pronájmu prostor a za poskytnutí franchise, které odpovídají určitému procentu z obratu restaurace.
Chcete mi napsat, že jste si představovali úplně něco jiného? Rozumím a souhlasím. Netvrdím, že Junák je stejný jako McDonals, ale přesto.. podívejte se na výše napsané body a zamyslete se, zda přeci jenom neobjevíte nějaké společné rysy. Možná zjistíte, že má Junák blíže k firmě, než-li jsme si ochotni vůbec připustit.

XX-XXX-xXx-xxx-x-XXX-xxxX-XxX-xX

Zajímavý pohled na vývoj přístupu lidstva k rychlosti poskytuje knížka Virus času. Čtu si jí večer před spaním. Jedna z kapitol se věnuje i přenosu zpráv – od prvních poslíčků přes dopravníky a různá optická signalizační zařízení až po telegraf. Zmíněna byla i často diskutovaná morseovka. Víte kdy vznikla? Jak se používala? Kdo určil podobu jednotlivých písmenek?
Jedna z prvních věcí jež mne zaujala bylo, že morseova abeceda nebyla využívána tak, jak je často běžné na skautských závodech (tj. přenášení zprávy mávání praporky), ale sloužila k přenosu zprávy elektrickým telegrafem. Ten vynalezl (tedy sestrojil první v praxi použitelný přístroj) v roce 1844 muž se slavným jménem – malíř Samuel Morse společně s fyzikem Josephem Henry a Alfredem Vailem.
Druhá informace je, že sama abeceda není nápad S.Morseho. Ten původně plánoval přenášet prostřednictvím teček a čárek pouze čísla a poté použít slovník k dohledání slova kterému přenesené číslo odpovídá. Jeho spolupracovník Alfred Vail však brzy rozšířil kód o písmena abecedy a další znaky, tak aby mohl být použit univerzálněji. A tak se zrodila morseovka jak ji známe.
Říkáte si také proč mají písmenka tak divné kódování teček a čárek? Jejich rozdělení není náhodné, ale odpovídá snaze přenést co nejdelší zprávu za co nejkratší čas. Takže v angličtině často se opakující písmenka dostala nejkratší kód (e – odpovídá jedné tečce, t – odpovídá čárce, atd.). Pan Vail systém odvodil frekvence písmenem podle místních novin, což ovšem nebylo zrovna přesné, takže později došlo k drobným úpravám. Viz následující obrázek: http://upload­.wikimedia.or­g/…ison.svg.png
Znalost morseovky byla nejprve vyhrazena úzké skupině pracovníků telegrafických společnostech a až s vynálezem rádia (tedy bezdrátového telegrafu) se rozšířila i mezi širší skupinu lidí – námořníků, pilotů, vojáků a skautů, atd. Morseovka pak dlouhá léta sloužila pro přenos informací a zavedena byla i slavná zratka SOS. Ta věrně sloužila svému účelu až do roku 1996, kdy byla nahrazena vyspělým systémem GMSDSS (Global Maritime Distress Safety System). Jedna z posledních zpráv zněla „Calling all. This is our last cry before our eternal silence. " nebo-li "Voláme všechny. Toto je naše poslední zaplakání před tím nežli se navždy odmlčíme“.
A co říci na závěr? Kódování písmenek do morseovky a její šifrování je pořád velmi oblíbené v různých skautských hrách a programech, býť je dnešní době digitálního vysílání používána již pouze radioamatéry. Plnohodnotně sloužila více než 150 let. Možná by ale stálo za to se zamyslet co učit děti dnes. Který komunikační nástroj dneška je ten, jež bude sloužit lidstvu k dorozumívání jako morseovka aspoň několik desetiletí. Co třeba ten xxXx-xX-XxXx-x-Xxxx-XXX-XXX-XxX ?

Jak si vážíme naší práce?

Práce za finanční odměnu je v neziskové organizaci založené na aktivitě tisíců dobrovolníků velmi citlivé téma. Jak to?
Ve skautském prostředí, které je založeno na bezplatné práci dobrovolníků, představují finanční náklady jen něco nežádoucího navíc. Na začátku roku 2009 (tedy před tím, než-li vznikl SkautIS) jsem si položil následující otázku: „Je přijatelnější pro Junák nechat 3000 lidí (vedoucích táborů) strávit 2h vyplňováním formuláře hlášenky tábora nežli investovat 60.000 Kč na vytvoření informačního systému, který by daný čas zkrátil na 1 hodinu?“ Těžko říci – před pár lety nikoliv. Teď si sice můžete říci, vždyť byl letos spuštěn modul SkautIS, který se na to zaměřuje. Ano máte pravdu. Ale vývoj SkautIS je v současnosti hrazen z Evropských grantů a otázka je:„Investoval by Junák nezbytnou sumu ze svého?“ Špatně se na to odpovídá – finanční hotovost se shání špatně a práce lidí je zdánlivě zadarmo (v našem modelovém případě by 1hodina stála méně než 20 Kč) a není tak odpovídajícím způsobem ceněna.
Zdá se to být jednoduché, stačí najít dost zapálených skautů a finance nejsou potřeba… Jenže každý jednotlivec je schopen se věnovat skautování v určitém časovém rozsahu. Co však, pokud potřebujeme někoho na tak velký úvazek, že jej nikdo není ochoten věnovat dobrovolně? Výjimkou mohou být skauti v důchodovém věku, kteří ovšem nezastanou vše a jejich počet díky přerušované skautské historii ubývá. Nezbývá tedy, nežli na některé pozice zaměstnat někoho, pro koho bude tato práce i základem živobytí.
Jak tedy odměnit skautské profesionály? Chce­me po nich špičkové výkony, za které by v komerční sféře získali několikanásobek průměrného platu. Toto jim však není nabídnuto ani zdaleka. Stačí průměrný plat v kraji, kde žije a pracuje? Anebo je budeme platit třeba jako řidiče autobusu? A už slyším ty povzdechy… "Cože? Tolik? To snad ne… " Platit někomu za práci pro Junáka se přeci nesluší. Přesto to však vypadá, že se bez profesionálů nedokážeme na některých pozicích obejít. A také neinvestujeme tam, kde se to nepozná, protože vedoucí věnuje tolik času oddílu, že nějakých pár hodin navíc na vyplňování formulářů se již ztratí. Jen ještě sehnat někoho do ORJ, aby zkontroloval, že všichni ty formuláře vyplnili. Že nikoho nemáte? Nevadí, tak se ORJ zruší, a udělá to někdo na kraji. Tam už se zpravidla nějaký obětavec najít musí, protože zrušit nelze. 
A je nějaká jiná cesta? Věřím že ano a že jsme ji již našli. A proto mám radost z každého nového modulu, který se ve SkautIS objeví a ušetří nám trochu času. Rád bych poděkoval Jerrymu za úsilí, které jeho vývoji věnuje. Díky za hlášenky!

Jak vybrat správný dětský tábor?

Otázku výběru letního tábora pro své dítě si zajisté klade celá řada rodičů. Někteří jsou již rozhodnuti – loňský tábor se dětem líbil, a tak jej pošlou na ten stejný znovu. Jiní již vyzkoušeli tři-čtyři a pořád nenarazili na ten správný. Nabídka různých typů táborů je dnes obrovská. Podle čeho tedy tábor vybírat?
Několik otázek na téma výběru letního tábora jsem položil Ing. Pavlu Konečnému (32 let, ženatý, dceři je jeden rok), který se více než 15 let dlouhodobě věnuje práci s dětmi a mládeží a má tedy bohaté zkušenosti s pořádáním táborů. (Pozn: Tento článek byl napsán před pár lety do regionálního tisku, jeho obsah jsem pouze drobně aktualizoval a nebojte se jej využít).
Jaké typy táborů jsou pro děti pořádány?
Škála je opravdu široká – od táborů zaměřených na jednu aktivitu (jízda na koni, výuka jazyků, různé sporty a podobně), různě tématicky zaměřené tábory (indiáni, ekologicky orientované, přežití s nouzovými prostředky atd.) až po tábory pořádané organizacemi dlouhodobě pracující s dětmi (skauti, tomíci, kondoři atd.).
Jsou informace pro výběr tábora na internetu dostačující?
Určitě nejsou. Závazná bývá většinou jen uvedená cena (někdy ovšem ani ta nezahrnuje všechny výlety apod.) a termíny pořádání táborů. Vystavené fotografie jsou jen vybraný vzorek a nemusí o kvalitě tábora vypovídat. Zejména se to objevuje u komerčních pořadatelů. Daleko vhodnějším zdrojem informací jsou osobní reference, ze kterých se také dozvíme podstatně více, než jen téma etapové hry.
Podle čeho tedy hodnotit, jak je postaráno o děti a jaké je zázemí?
Prvním aspektem, na který bych se zaměřil je, zda se jedná o organizaci celoročně pracující s dětmi či nikoliv. Vedoucí, kteří se věnují dětem celý rok, k nim mají jiný přístup než na několik týdnů najatí praktikanti, mající tábor jako formu brigády. Další výhodou, kromě větší praxe a zkušeností je, že celoročně se dětem věnující vedoucí mají zpravidla i určité formální vzdělání a kurzy, které je nutné absolvovat a které zajišťuje pořádající organizace. Rozhodně bych všem rodičům, než své dítě přihlásí, doporučoval osobně se seznámit s vedoucími tábora. Pokud jde o zázemí, tak dobrým vodítkem je historie pořádání táborů a též bych se zaměřil na počet dětí, které se mají daného tábora zúčastnit. Od třiceti více již v podstatě není možné přistupovat k dětem individuálně. To je pro kvalitu zázemí rozhodující, důležitější než typ ubytování – např. tábor stanový, chatový či třeba v chalupě.
Jak dlouhý tábor vybrat?
Velmi záleží na věku dítěte. Do deseti let dítěte je vhodný zhruba dvoutýdenní tábor. U starších dětí je optimální třítýdenní. Tábory dlouhé pouze jeden týden se moc neosvědčují. Během tak krátké doby se sotva stačí děti navzájem seznámit, skamarádit a adaptovat na táborový život. U oddílů s pravidelnou celoroční činností (např. skautské, TOM) nejsou výjimkou ani tábory trvající celý měsíc.
Jaké letní aktivity a tábory nabízí skauti na Praze 10?
Junák – svaz skautů a skautek ČR jako největší dětská zájmová organizace tradičně zaujímá prvenství mezi pořadateli letních dětských táborů. Jen skautské organizace z desátého pražského obvodu pořádala více než 20 různých táborů, kterých se zúčastnilo více než 500 dětí. Každý byl jiný a například o stavitelské zručnosti vypovídají díla letošního ročníku soutěže O nejlepší táborovou stavbu, která jsou ke shlédnutí na webových stránkách http://taborova-stavba.skauting.cz
Jaké konkrétní druhy táborů nabízí 92. skautské středisko Šípů na Praze 10?
Naše dětské tábory se konají na vlastním tábořišti v malebném prostředí pohraničních lesů dva kilometry severně od městečka Šluknov. Přespání dětí je zajištěno v podsadových stanech, indiánských stanech typu tee-pee a k dispozici je též dřevěný srub. Táborový program využívá krásy blízkého Národního parku České Švýcarsko a například několik kilometrů vzdáleného koupaliště s tobogánem. Starší děti jezdí i na mezinárodní akce – letos se chystají i Jamboree, celosvětového setkání skautů ve Švédsku, aj. Specifikem našeho střediska jsou i tábory pro mládež – skvělá parta mladých lidí, kteří nám ve středisku odrostli. Jedni uspořádali expedici do Chorvatska, společný tábor se skupinou holandských skautů finančně podpořený Evropským fondem pro Výměny mládeže a druzí loni vyrazili na expedici do Rumunských hor.
Jaké jsou podmínky účasti na vašich táborech?
Podmínkou je minimálně několikaměsíční účast na činnosti některého z našich dětských oddílu – tj. pravidelné schůzky a několik výprav. Náš program je především postaven na souhře dětského kolektivu a individuálním přístupu vedoucího k dětem. Vedoucí musí znát, co od dítěte může očekávat. Dítě by mělo zapadnout do již fungujícího kolektivu. Nezapojené děti jedou na tábor jen ojediněle – většinou se jedná o známé či příbuzné. Pokud by měli rodiče zájem poslat své dítě na opravdu kvalitní tábor, tak jej samozřejmě mohou přihlásit do některého z našich oddílů.
Jaké jsou ceny vašich táborů?
Cena za třítýdenní tábor se pohybuje kolem tří tisíc korun a u dvoutýdenního je to dva a půl tisíce. Je to výrazně méně než-li u komerčních táborů díky neplaceným vedoucím a též finanční podpoře ze strany magistrátu a městské části.
Kde lze získat další informace?
Bližší informace o táborech a oddílech mohou případní zájemci nalézt na internetových stránkách našeho skautského střediska www.budmesipem­.cz, kde také naleznou kontaktní informace na vedoucí oddílů, umístění kluboven a časy schůzek oddílů. Jiné oddíly lze nalézt přes obvodní rozcestníkhttp://orj10.web­node.cz/…a-strediska/ či přes interaktivní mapu celé ČR http://verejnos­t.skaut.cz/…pa-kluboven/.
Jak hodnotíte volnočasové aktivity pro děti a mládež na Praze 10?
Zajímavá je skutečnost, jak moc se liší přístup mezi jednotlivými základními školami. Některé přímo ve svém areálu podporují celou řadu zájmových aktivit a jiné toto téma úplně opomíjejí. Takže obecně soudit nelze. Určitě je tradičně silná nabídka sportů a několik domů dětí a mládeže nabízí mnoho kroužků. S potěšením však musím konstatovat, že zájem rodičů o činnost dětských oddílů, které se zaměřují na celkový rozvoj dítěte, v poslední době výrazně stoupá. Také proto jsme nedávno otevřeli úplně nový oddíl pro nejmladší děti přímo na ZŠ Křimická.

Jaké příležitosti přináší rodinný (family) skauting?

Hlavním motem by mohlo být rodiče a děti skautují společně! Co to však znamená pro děti a co pro dospělé? Jaké mohou být základní předpoklady úspěšného fungování? Neblížíte se také věku, kdy „zakládáte“ rodinu a přemýšlíte, co to bude znamenat? Pokud Vás aspoň jedna z otázek zaujala, tak si přečtěte následující úvahu, jež vychází z textu publikace Oldskautům na cestu od Mirka Vosátky (Grizzlyho) a kolektivu autorů jež 22 po své poslední reedici neztrácí na aktuálnosti.
Co přínáší rodinný skauting?
Běžný skautský program je připraven tak, aby jej mohly absolvovat děti samostatně pod vedením staršího kamaráda z oddílu či jeho vedoucího. A to klade určité nároky na jejich samostatnost a tedy i jejich věk.
Některé oddíly sice berou do svých řad i předškolní děti (u nás nas ředisku se i na to specializují), ale obvyklá hranice bývá 5 let. Program bývá přizpůsoben věkové kategorii, ale ty mladší ještě potřebují individuálnější péči a přístup – nesmí nevadit, že se něco opozdí, odloží, a tak vůbec. Navíc jsou děti v tak útlém věku na své rodiče též hodně citově vázané a zde vzniká prostor pro rodinný skauting, kdy mohou prožít společná dobrodružství.
V dnešní době malých rodin je významným aspektem sociální kontakt dětí. V širším společenství rodin se děti vzájemně vychovávaly, učily se spolupracovat, prosazovat vlastní zájmy. Dnes jsou rodiny mnohem menší; často s jedním dítětem, bez bližších vztahů k jiným osobám a v jisté izolaci od sousedského okolí. Právě společenství několika spřátelených rodin může vytvořit nápravnou sociální zkušenost do života. Ve styku s jinými dětmi se dítě učí vzájemně srovnávat – co již umí, v čem je lepší, obratnější či rychlejší a naopak poznává své obtíže a slabiny a je motivováno ostatní „dohánět“ či napodobovat, ale také menší děti učit a do jisté míry se o ně starat. Vytváří se tak předpoklady pro budoucí jasnou totožnost a pro budoucí sebepoznání.
Dalším důvodem pro pěstování rodinného skautingu z pohledu rodičů je udržet kontakty s přáteli a vrstevníky. Spolu s programem pro děti se také rozvíjejí programy pro rodiče. Jde o to, aby se vytvořily pevné skupiny rodičů, které jsou spojeny přátelskými vazbami a spolupracují i potom, až jejich děti dorostou do věku skautského a roverského. Děti své výchozí rodiny postupně opouštějí, což bývá spojeno s mnoha problémy generačními, a skupina rodičů opět potřebuje vzájemnou oporu a vlastní zázemí.
Jak takový rodinný skauting vypadá?
Záleží samozřejmě na rodičích a jejich aktivitě. Program může být opravdu hodně pestrý. Hlavním tahounem bývají matky, jež jsou doma s dětmi na mateřské/rodi­čovské. Mají lepší časové možnosti se průběžně setkávat, plánovat a přípravovat. Důležité je to, aby byl program připraven tak, aby jim vyhovoval. Ze zkušeností se ukazuje, že pro úspěšnou činnost je důležitější než stáří rodičů, přibližně stejný věk dětí (optimálně 3–6 let). Důležitou částí programu klubu podporující soudržnost každé rodiny je společná činnost rodičů s dětmi – hudební, výtvarná, sportovní.
Zejména je třeba si uvědomit, že family skauting není pouze pro děti, jak bývá někdy mylně chápáno. Kromě programu pro děti je důležitý čas, kdy rodiče mají svůj program a o děti se stará jen „služba“. Osvědčilo se nejenom pořádání rodinných táborů, ale i bohatá celoroční činnost: návštěva výstav a koncertů, společný Mikuláš, jedno- i vícedenní výpravy (táta nese velký batoh, máma tlačí kočárek) či jen obyčejné odpolední posezení.
V tuto chvíli bohužel zatím není na toto téma ucelená podpora ze strany ústředí Junáka (například formou příruček, pracovních listů, her a dalších nástrojů), ale věřím, že se to brzy změní. Členstvo dospívá, a tak již teď funguje po celé republice několik skupin rodinného skautingu, jež dává možnost neztratit ze skautského hnutí mladé lidi, kteří založili rodinu, a nebo přitáhnout nové rodiče s malými dětmi, kteří chtějí prožít něco navíc.

Vzpomínka na léto...

Následující reportáž popisuje zážitky letního tábora s nejmladším táborníkem na krku. Rád bych na některé části příběhu dále navázal sérií zamyšlení. Snad vám tedy drobná vzpomínka prodlouží léto.
Na úplný začátek bych se rád všem omluvil za pausu v příspěvcích do Blogu. Původní plán byl napsat na začátku září jeden shrnující za celé léto (kdy by to nikdo stejně nečetl), ale pracovní vytížení mi bránilo se Blogu věnovat. Snad se mi podaří to nahradit.
Začátek června: Domlouvám se svou ženou Martinou na tom, zda vyrazit či nevyrazit letos do Šluknova. Zejména s ohledem na to, jak zařídit, abychom se dokázali postarat o naši roční dceru Klárku. Oba však rádi cestujeme, hodně jsme toho spolu prostanovali, a tak ani nemusím Martinu dlouho přesvědčovat. Navíc věří, že již bude v té době Klárka sama chodit (již pár měsíců se pohybuje podél nábytku a stěn). Koupání Klárce zajistíme v bazénku, vezmu malý plynový vařič na kašičky, musím zajistit stan dostatečně veliký, aby se tam vešla i postýlka, atd. Domluveno.
Konec června: Klárka ještě sama nechodí. V práci máme napilno, tak po večerech zjišťuji kde pořídit vhodný stan. Líbil se mi ten v reklamě ve skautském časopisu Skauting (nabízí skautům velkou slevu), ale bohužel jej nemají na skladě. Pár dnů zjišťují, kdy jej dovezou, ale vychází to až na červenec a tedy po táboře. Hledám na internetu dál a narážím na alternativu. Volám do obchodu, ale také by bohužel dorazil pozdě. Prodejce se však prořekl, že jej vozí z Německa. Zuřivě googluji, až jsem našel distributora. Volám tam a zjišťuji, že jej mají na skladě a mohou mi jej poslat. Sláva! Dlouho jsem se však neradoval, protože dovoz do ČR trvá týden. A to jsme již na táboře. Expresní dovoz nemají. Co teď? Volám vedoucím, zda by nám nepůjčili standardní podsadu. Uf, snad to nějak půjde. Den před odjezdem se svěřuji kolegovi na projektu (také skaut), který mi dá radu ať se zajedu podívat na výstavu stanů v v Praze v Letňanech. Tak tam hned vyrážím a úspěch! Vracím se s perfektním stanem v podpaždí. Martina mne doma pochválí. Vzal jsem i rozkládací stoleček a lavičky (sbalené vypadá jak kufřík).
Červenec – odjezd: Balím věci. Po chvíli váhání na auto připevňuji tzv. rakev. Věcí je hodně: Postýlka, kočárek, stan, stoleček, karimatky, spacáky, 3 tašky oblečení (největší má Klárka), hromada jídla, nářadí, kytara, atd. Bohůžel hodně prší, a tak odjezd o den odkládáme a vyrážíme až v neděli večer (cestujeme spíše v noci, když Klárka večer již spí). Je to kus cesty, tak na tábořiště dorážíme až v noci, ale ochotné ruce mi pomohou kousek od boudy vztyčit náš stan— menší šapitó vyvolává usměvy i obdiv. Klárka naštěstí nepřetržitě spí (má na sobě dvojité oblečení, miminkovský spacák, deku, a peřinku), tak ji ráno čeká menší překvapení. :-)
Pondělí: Bohužel i pondělí celý den proprší. Ještěže máme tak prostorný stan! V podsadě by bylo s Klárkou k nevydržení. Martina uvažuje, že jestli to takhle půjde dál, tak se asi přesuneme do nějakého penzionu či se vrátíme domů. V podvečer se to trochu zlepší, a tak vyrážíme na procházku po okolních táborech. To Klárku baví, protože všude budí pozornost.
Úterý: Předpověď stále nic moc, ale je již přeci jenom o něco lépe. Mraky se protrhávají a chvílemi svítí i sluníčko. Klárka se stává atrakcí sousedního tábora Lvíčat. Pro děti představuje takovou velkou panenku. Vodím ji za ručičky v naší boudě (po čtyřech či podél stěn se tam pohybovat nedá) a hrozně ji to baví. Za chvíli si připadám jako v loutkovém divadle, kde já jsem loutka a Klárka si mne vodí po tábořišti. Ach ty záda. Večer pak k nelibosti Martiny vzbudí Klárku roverský oňostroj, kterým zahájili svoji etapovou hru.
Středa: Další den ráno je již hezké počasí, a tak na snídani k pobavení všech vyndavám z našeho stanu stoleček s lavičkami. Prý… zda nemáme ve stanu také bazén. A když odpovídám že ano, tak mi nevěří, ale uvěří odpoledne, když Klárce nafukujeme bazének na koupání. Dopoledne připravujeme s Veverkou celostřediskovou hru. Naštěstí nám děti pomohou se stovkami kartiček zvířátek a tak se hra Noemova archa velmi podaří. Vedoucí představují zvířata a běhají po okolí, děti je chytají a snaží se vyhnout ostatním, aby o kartičku nepřišli (ten mladší vždy obere toho staršího). Nejmladší účastník sice většinu hry prospí, ale po probuzení se hned dere z kočárku, a vodí si Martinu po lese.
Čtvrtek: Další den vyrážíme ve třech na výlet do NP České Švýcarsko. Je to kousek, a tak po chvíli zastavujeme v Kyjově, kde necháváme auto a vyrážíme na tůru s Klárkou na zádech. Pořád se po něčem ohlíží, protahujeme se uzkými místy. Jsou to samé schody nahoru a dolů, navštěvujeme několik vyhlídek. Další cesta ji ovšem zas tolik nebaví, tak si raději schrupne. Namísto cesty zpět na tábořiště zamíříme kousek severněji do německé příhraniční vesnice Neutaubenheim, kde je koupaliště s tobogánem. Přidáváme se tak k oddílu Osmdesáka a Camelot. Klárce nabíráme vodu do jejího bazénku. Večer se přihnaly mraky a v noci mne probudilo mohutné hřmění. Zablesklo se a ve stanu to vypadalo chvíli jak ve dne. Blesků a hřmění přibývá. Ustaraně vyhlížím z okénka stanu a přemýšlím o kovové tyči, která uprostřed napíná náš stan. Klárka kupodivu pořád spí i přesto, že se hřmění přibližuje a jeden blesk stíhá druhý. Jedno zaburácení nakonec Klárku vzbudí a zrovna, když se chystám zavelet k přesunu do auta, jež tvoří Faradajovu klec, tak se spustí takový liják, že raději zůstaneme. Naštěstí to za chvíli přejde. Uff. S úlevou všichni usínáme.
Pátek: Dnes nás po probuzení pořád vítá zamračená obloha. Chvílemi drobně poprchává, ale obloha již není tak tmavá. Dopoledne jsme na tábořišti, ale po obědě vyrážíme do města na menší nákup jogurtů, vybrat peníze pro tábory v místní pobočce České spořitelny a navštívíme též zrekonstruovaný šluknovský zámeček. Klárka si uživá velkého prostoru a spousty atrakcí, ale naštěstí mají paní v infostánku pochopení. Koupili jsme si zde nádherné DVD plné leteckých záběrů z NP České Švýcarsko. Roveři odpoledne dorazí k boudě s povidlovými buchtami, které sami upekli a omlouvají se za noční benkál, který probudil Klárku. Martina vše odpouští a pochutnává si spolu s ostatními. Večer se však obloha již vyčasila, a tak s Medvíďaty opekáme buřty na závěrečném ohni.
Sobota: Celé dopoledne pomáháme s bouráním tábora Medvíďat. Mají hodně stanů, které je třeba rozebrat a odnosit do boudy. Naštěstí se všichni zapojují, a tak je za pár hodin sklizeno a děti odjíždí domů. My naopak vyrážíme na návštěvu do tábora šluknovských skautů. Jezdí celé středisko společně a táboří asi 30 km daleko v v Dolní Světlé v Jizerských horách. Pohostí nás výbornými borůvkovými knedlíky. Poté jsme vyrazili na vycházku na pohraniční hrad Falkenstein. Moc hezké místo. Večer pak vyrážíme na hranice a připravujeme pro naši roverskou Irmnisuláckou tlupu večerní grilování s vyhlídkou a ohnivým popkornem.
Neděle: A je tu den odjezdu. Dopoledne ještě zajedeme koupit věci na opravu boudy a pak poustupně obcházíme všechny tábory a loučíme se. Balení nám také chvíli zabere. Byl to nádherně strávený týden a díky novému skvělému stanu jsme odolali i v nepříznivém počasí. Tak zas za rok!

Jak se táboří ve Šluknovsku

Po mediální smršti týkající sociální roztržky na Šluknovsku, již asi nějakou dobu nebudu muset vysvětlovat, kde leží naše tradiční střediskové tábořiště. Zato čekám nové dotazy týkající se toho, jaké to tam je a poznámky kam to proboha jezdíte na tábory… Tak kromě stručné odpovědi,  že nemáte věřit médiím a že to tam máme rádi, bych se dovolil podělit o subjektivní pohled na okolí  - jak se měnil Šluknovský region v posledních dvaceti letech?
V minulém příspěvku (21.10.2011) jsem popisoval zážitky z letošního táboření u městečka Šluknov. Teď se dozvíte něco bližšího o celém regionu.
Začal bych devadesátými léty, která byla poznamenána úpadkem hospodářství a ani šluknovský výběžek nezůstal ušetřen. Ohradníky na dobytek z blízkého statku postupně nahradily pouze louky. Závod na výrobu konzerv zastavil výrobu, začal rezavět a postupně se rozpadat. Když jsme procházeli městem ve dne, tak jsme někdy trpěli slovním napadáním  a jako malý kluci jsme si pak dělali legraci, že největší stezka odvahy je vyrazit na náměstí ve Šluknově v noci. Ve vztahu k našemu tábořišti (tehdy pronajatému)  bych zmínil to, že docházelo k vylamování dveří do dřevěné boudy, kde jsme měli uskladněné táborové vybavení – zejména podsady. Zřejmě to dělali obyčejní kluci z vedlejší vesnice, protože ten rok, co byli na vojně, nám ani nikdo nezanesl zámky sajrajtem. Občas k nám přijela na kontrolu i pohraniční stráž v ruském gazíku.
  Na přelomu tisíciletí se začala situace obracet k lepšímu. Pohraniční policie vyměnila svůj vozový park. Na kraji Šluknova vznikla nová továrna. Objevila se řada soukromníků, kteří se snažili nabízet své zboží i přes hranice přijíždějícím Němcům, a dokonce vznikla první větší samoobsluha a odpadla tedy nutnost hlásit dopředu v pekárně, že byste chtěli o 2 bochníky chleba více, protože měli kluci na táboře větší hlad. Frekvence vylupování boudy se také snížila a asi za to může i zdokonalené plátování, které jsme jí opatřili. Zato při jedné hře začal dětem jeden ze sousedů, bydlící na samotě, vyhrožovat, aby nechodili cestě (veřejné), vedoucí před jeho domem po setmění, že by po nich mohl začít střílet. Vysvětloval nám, jak je to v lese nebezpečné a že tudy občas projdou různí lidé… na někoho, kdo šel centrem noční Prahy plném různých individuí, to ovšem nemohlo patřičně zapůsobit.  
K další změně došlo po vstupu ČR do Evropské unie – na první pohled to znamenalo znatelné oživení. Mnoho nových krámků, zejma z řad vietnamských obchodníků, nabízelo levné zboží místním, ale zejména německým kupujícím – euro bylo tehdy vůči koruně hodně silné. Objevilo se i několik nových továren v okolí Rumburka, začaly se opravovat rozpadající se statky, vznikat benzínové pumpy, aj. Město Šluknov dokonce začalo rekonstruovat několik historických budov (včetně chátrajícího zámku), konflikty s místními výrůstky se staly dávnou minulostí. A když roveři v rámci EU grantového programu Mládež v pohybu realizovali v městkém parku odpoledne her pro stopadesát dětí (všechny nalákaly 4 plakátky velikosti A4! -  v Praze by bylo potřeba tak 100 bilboardů! Zajímavým zážitkem též bylo, když jsme v „táborovém“ autě značky Lada žigulík přijížděli na tábořiště, tak na mne z křoví vyskočila policejní hlídka a ptala se kam jedu. Po mé odpovědi mi vysvětlili, že jim sem jezdí různá individua v žigulících do lesa na dřevo  a tak je chodí kontrolovat. Asi jsem jim připadal také podezřelý, ale pustili mne. Potěšující ten rok bylo, že otevřeli zahraniční turistický přechod tak šikovně, že jsme mohli začít chodit přímo přes hranice do německé vesnice s nádherným aquaparkem (máme to tam blíž než do šluknovského rybníka), kde nás milé paní z obsluhy pouštěly za dumpingovou cenu „rodinné vstupenky“ celý oddíl a vůbec jim nevadilo, že jsme z ČR. Naopak bylo vidět, že mají radost že k nim chodíme.   
Nepříjemný zlom nastal s příchodem krize, která zde udeřila dvakrát tak silněji. Díky silnějšímu kurzu Kč totiž vyschnul zdroj nakupujících z Německa. U místních továren se na cedulích se jmény hledaných povolání objevil nápis „Nemáme žádná volná místa“. Řada obchodů včetně občerstvení Kebab, které na hlavní třídě ve Šluknově dva roky provozoval německý občan, zkrachovalo. Co bylo nejhorší, tak loni došlo po letech klidu k vykradení naší táborové základny – okenice chráněné tlustými železnými pláty vyrvali náklaďákem a ukradli všechno železné – od polních kuchyní, stanových konstrukcí, tyčí na hangár, plátů na kamna,… škoda v nových cenách přesahuje 200 000 Kč. Naštěstí mohu moc poděkovat Maňuli z ústředí že se zeptala, zda nechceme kromě základny připojistit i nějaké vybavení. Takže škodu pokryla pojistka. Co je ještě zajímavější, že policie zloděje na základě popisu věcí, které nám zcizili našla, obvinila a státní žalobce letos u soudu usvědčil!  
Co říci na závěr? Šluknovsko je zapadlý kout světa a na tábořišti máme v létě perfektní prostředí a klid. Bohužel je ale zřejmé, že se v regionu zřetelně odráží vzestup i úpadek hospodářství v naší zemi a z ní vyplývající napětí mezi lidmy – to bez ohledu na barvu pleti. Mediálně je to ovšem zajímavější… než-li kdyby v TV dávali informaci kolik aut bylo v Praze dnes v noci ukradeno či vykradeno. Koho zajímá, že můj dům v Libuši na Praze 4 se před několika týdny pokusil vykrást zloděj, když jsme v horním patře spali? Naštěstí jej něco vyrušilo, takže zůstalo jen u vylomeného okna. Nicméně minulý týden jsme  ovšem takové štěstí již neměli – někdo nám ukradl měděné okapy. :-( Asi také skončili někde ve sběrně.
Takže, ať skautujete kde chcete, tak doporučuji si sjednat pojistku na veškerý střediskový majetek (Junák vyjednal opravdu výhodné podmínky!) neboť vás aspoň nebude mrzet, když vás potká nějaká nepříjemná údalost. Navíc mne podobný zážitek (před lety se mi po skončení zasedání krajské rady Junáka podařilo s kamarády skauty chytit zlodějku jež mi vykrádala auto) vždy dodá více energie do další činnosti. Člověk tak nějak jasně vidí smysl toho, čemu se vlastně snaží výchovou dětí předejít.

Nevšední dar

Letos jsme dostali k Vánocům zvláštní dárek. Zajímavé je na něm již to, že jsme jej dostali všichni. Co to bylo?
Dar to byl velmi zvláštní a lidé si o něm hodně psali na sociálních sítích. Dokonce o něm informovala televizní i tištěná média. Řada lidí se rozhodla se sejít a oslavit tento dar společně ať květinou či svíčkou. Vysloužil si dokonce mimořádné číslo časopisu Respekt a také 10 článků na skautské Křižovatce během tří dnů. Předpokládám, že jste uhodli, co to bylo za dárek – necelý týden před Štědrým dnem informovala média o úmrtí Václava Havla. Proč tuto smutnou zprávu nazývám darem?
Protože odhalila to lepší v nás. Bylo potěšující vidět a slyšet jakým symbolem se Václav Havel stal. Když se médii jako smršť prohnala loni zpráva o pádu letadla mimo jiné s třemi českými hokejisty na palubě a jakou odezvu to vyvolalo, tak jsem si v duchu říkal, co se bude dít, až … a trochu jsem se bál, že hokej zvítězí. A jsem rád, že jsem se mýlil. Mísil se ve mně smutek ale i radost z poznání. Bylo to zvláštní vnímat, co Václav Havel znamenal pro český národ a vlastně i svět. Kdo by uhodl před 25 lety, v době kdy slavil 50. narozeniny, že se jeho pohřebního pietního obřadu zúčastní tolik významných osobností z celého světa? Mocní tehdejšího světa jen těžko.
I přesto, že zpráva to byla velmi smutná, jsem za ní rád. Mohl jsem si zahrát další díl hry na štěstí, kterou jsem se naučil od malé Pollyanny. To je malá dívka, která osiřela a přistěhovala se k přísné tetě, která ji chce vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění. Ona se však od svého tatínka naučila hře na štěstí, s jejíž pomocí na každé situaci vidí něco, z čeho může mít radost. Brzy do této hry zasvětí i své okolí a daří se jí dodat chuť do života hádavým sousedkám, nakvašeným starým mládencům, ale… ( moc hezká knížka a doporučuji k přečtení). Snad jste tedy i vy dokázali nalézt něco pozitivního.
I přesto, že se po pompézním státním pohřbu život vrátil do svých kolejích, bych chtěl všem do Nového roku popřát, aby si v sobě nesli kousek Havlových ideálů dál. Věřím, že i přesto že ne každý může být celosvětově známou osobností, tak mezi námi žije celá řada stejně zásadových lidí – zejména mezi skauty. A potvrzují to i nedávné zkušenosti z arabského světa, kdy došlo k rozvratu několika totalitních režimů, ale bez revolučních vůdců. Jako by se celá společnost najednou proměnila. Ale tak to není, ten anonymní dav je tvořen konečným počtem lidí – námi. A je jen na každém, jak se v jaké situaci zachová. Přál bych nám všem více Václavů Havlů mezi námi.

SkautIS - jak to celé začalo

Nedávno tomu byly 4 roky, co se poprvé sešel Info-odbor Junáka. A díky ukládání zápisů na wiki odboru lze zavzpomínat, co se 23. října 2008 odehrálo a z čeho vyrůstá nejen SkautIS. Pár událostí tomu ovšem předcházelo a já se rozhodl se o ně s vámi podělit…
Celé to začalo o dva měsíce dříve. Podnětem vývoji systému on-line registrace byla probíhající diskuze v Náčelnictvu Junáka (NJ) týkající se řešení skautských časopisů. Jedna polovina členů NJ jej chtěl rozesílat všem povinně neboť viděli systém dodatečné objednávky časopisů jako překážku. Druhá polovina členů NJ se tomu snažila zabránit. Mne napadlo, že bychom mohli nechat rozhodnout jako součást registrace celé hnutí. Toto řešení se také nakonec prosadilo, ale to je jiný příběh. A k tomu, abychom vlastně takové „malé referendum“ mohli realizovat, jsme potřebovali registrační systém, co by fungoval on-line a během roku umožňoval řadu funkcí jako je změna adresy či kategorii časopisu při přechodu do oddílu starších, atd.
Začátkem září 2008 jsem tedy jako IT profesionál iniciativně připravil 20 stránkový dokument, jaké funkce by měl takový on-line registrační systém umět a začal jednat s VRJ. Tedy spíše přesvědčovat jednotlivé členy VRJ o kladech záměru. Ze začátku to vypadalo dost beznadějně. Ekonomický zpravodaj se bál, že když to udělá firma, tak to bude stát 5 milionů Kč . Velké obavy též byly z toho, že hnutí nezvládne práci s on-line systémem , atd. Díky živé ukázce jednoduchého formulářového systému, co mi kamarád programátor připravil za odpoledne, a mému prohlášení , že když mi dá VRJ rozpočet 200.000Kč tak to bude za půl roku hotové, dostala myšlenka šanci.
Na 23. září pak byla svolána Kasařem, organizačním zpravodajem VRJ, schůzka skautů jež se na ústředí kolem IT motala. Už si nejsem jist, kdo všechno tam byl, ale ten den jsme hodně a živě diskutovali. Z Kasařových závěrů vybírám následující ukázky: „v  předložené podobě mě Flekův projekt nepřesvědčil o tom, že je to v tuhle chvíli ta správná cesta“ … „souzním s Flekem v tom, že změna distribuce časopisů staví před registraci principiálně nové požadavky, jejichž řešení by bylo podstatně snadnější v momentě, kdy by alespoň část zpracování registrace probíhala on-line…“ a „… cesta jak vzniklé požadavky skloubit, je založit pracovní skupinu – můžeme jí říkat třeba INFO-ODBOR, která by se pravidelně (cca 4× do roka – dle potřeb) scházela a formulovala základní výhled registrace a zvažovala prováděné změny (specifikace dat i zpracování), jak co do obsahu a dopadu, tak co do způsobu realizace“. Osobně mi tehdy přišla myšlenka zakládání odboru jako odklad výsledného řešení (než se vše zformuje, tak uběhne další rok), ale když se zpětně podívám, tak souhlasím, že to byl krok správným směrem a z dlouhodobého hlediska se určitě vyplatil.
Za necelý měsíc pak probíhalo setkání krajských zpracovatelů registrace, kde se mělo o tématu mluvit a kam jsem se vloudil. Hodně se řešila kvalita dat, problémy programů Birdos a Macreg a o budoucnost registrace a on-line systém se nemluvilo. Až před závěrečným rozloučením se podařilo na to na toto téma přivést řeč a prodiskutovat klíčové body. Zejména fakt, že všichni přítomní zástupci krajů potvrdili, že z jejich pohledu není vyloučené přejít na on-line zpracování registrace, byl ten správný impuls. Všichni zúčastnění tak byli pozváni na zakládající schůzku Infoodboru jejíž termín se zvolil o týden později. Sešlo se nás 7, a tak se to rozeběhlo a odbor se scházel každý měsíc.
O tom, jak se vyvíjel SkautIS by se dala napsat celá publikace a jelikož jsem se na vývoji moc nepodílel, tak nechám detaily pro zasvěcenější a volím si jen stručně popsat, jak to probíhalo. Nejprve se zapojením právníků pečlivě připravilo zadání výběrového řízení. Díky příchodu ekonomické krize, jež zasáhla i IT, se pak sešlo přes 30 rozličných nabídek různé kvality a ceny. Všechny jsme obodovali a asi osm firem jsme po diskuzi na odboru vybrali na užší jednání a na konci března 2009 zvolili vítěze. Ten rok se také ze zpracování registrace stala noční můra pro všechny zúčastněné neboť díky úpravám programu prováděným na poslední chvíli a nulovému testování prokazoval extremní chybovost. A tak bylo zřejmé, že není cesty zpět a SkautIS se dokončit musí. A tak se s přispěním mnoha dobrovolníků z řad skautů (například navrhli datový model, zajistili testování a uživatelskou podporu) a profesionálních programátorů (mimochodem bývalých skautů) zrodil SkautIS a v roce 2010 uspěl na jedničku. Největší díl práce (a to jako dobrovolník) tehdy odvedl Jerry(Ondřej Peřina), který se stal hlavou a tahounem celého projektu. Díky Jerry! Bez tebe bychom SkautIS neměli.
Klíčové na SkautIS však není to, že slouží ke sběru registračních dat a ani to není jediný projekt Infoodobru. SkautIS je vlastně jen nezbytný předpoklad a základ pro zajímavější služby. Které to jsou? Co všechno jsme na první schůzce Infoodboru před 4 lety vymysleli a co již v IT Junáku máme? Tak to si povíme někdy příště.

skautIS a ty další systémy…

Již přes 4 roky se Infoodbor věnuje rozvoji IT systémů Junáka. O založení odboru si můžete přečíst v mém předchozím blogovém příspěvku, který zahrnuje i stručnou historii vývoje systému skautIS. Ten od začátku nebyl zamýšlen pouze jako registrační nástroj. Ba právě naopak. Co myslíte, který z více než 30 nápadů jež byly zaznamenány hned na první zakládací schůze odboru se již podařilo realizovat? A co dalšího se stalo či nás v oblasti IT Junáka ještě čeká?
Hned na první schůzce Infoodboru se kromě vzájemného seznámení členů zejména intenzivně brainstormingovalo. Díky wiki stránkám odboru jsem mohl projít podrobný zápis a zamyslet se, jak si stojíme. Ne všechny nápady se podařilo realizovat, ale celou řadu ano. Sám jsem byl překvapen, kolik se toho za ty čtyři roky událo. Pojďme se na to podívat. Jednotlivé nápady jsou v textu barevně vyznačeny.
Co tedy již funguje?
Asi každý ví, že informační systém skautIS přinesl nový a výrazně jednodušší způsob sběru datregistrace. Již tedy nemusíme řešit záhadné DB konflikty či mizející osoby při přenosu souborů od Birdosu k Birdosu. SkautIS také nabízí API pro přístup, které slouží k napojení externích systémů na skautské uživatelské účty. Čili vznikl centrální identifikační systém osob a jednotek, který je využit i pro omezení přístupu na interní stránky Junáka informující třeba o STS, ale kromě Křižovatky je napojeno je i 70 dalších systémů! – od Jobs až po různé krajské (například Envikešky) a některé střediskové weby.
SkautIS též zajišťuje služby objednávky a správu časopisů, dále také nově nabízí Skautský adresář(přímo ve skautISu i jako samostatný web či dokonce aplikace pro mobily WP ) a tedy zajišťujekontakty na činovníky, takže částečně je již naplněn cíl sdílení údajů z registrace a jejich efektivní využití, ale zde jsou určitě ještě nějaké rezervy pro další rozvoj. Díky převodu hlášenek táborů a agendy vyznamenání do skautISu došlo k určitému pokroku v oblasti Procesy v kanceláři – formuláře, hlášení a nejen tato data slouží pro různé statistické analýzy.
Systém Jobs.skaut.cz pak nabízí skautskou burzu práce s již téměř 200 inzeráty a také pokrývá oblasthledám seminárku. Šifrovanou komunikaci pak zajišťuje služba skautdisk.cz formou přenosu souborů on-line a to bezpečnou cestou. Také se celkem věnuje pozornost oblasti social networking v Junáku. Jen samotný skautIS má na facebooku téměř 700 přátel.
Infoodbor také přináší i koordinaci IT odborníků a výměnu myšlenek a nápadů a věnuje se i otázcepodpory HW, servery například výběřem vhodného hostingu, aj. Členové odboru též čas od času objíždí skautské IT konference.
Skóre za tuto část je tedy 16:0 ve prospěch realizovaných nápadů, ale ještě nejsme na konci.
Na co jsme tehdy nemysleli a již funguje? 
Zcela určitě tam patří celá agenda kolem Skautské Telefonní Sítě (STS), což je jeden z nejužitečnějších modulů. Trochu méně často využívaným a náročnějším na použití je modul Sněmy, ale zato on-line agenda registru jednotek pro OJ funguje jak má a ústředí na základě změny ve skautISu vyřídí potřebnou dokumentaci na Ministerstvu vnitra ČR a vedoucímu tak přijde až finální potvrzení. Další oblast podpořená skautIS představuje modul Kvalita pro projekt hodnocení kvality a do pilotního provozu právě spouštěná integrace se službami společnosti Google jako je email, aplikace, aj. Fajn by též bylo zmínit automatický export kluboven pro mapy.cz a další weby nebo propagaci informací o software pro Junáka zadarmo (techsoup.cz).
Skóre se tedy mění na 23:0.
Na čem se právě teď pracuje? V přípravě je do skautISu převést agendu dotací, podporu vydávání novéčlenské karty a také automatizace pojištění odpovědnosti a tedy pokrýt lépe oblast Formuláře, předávání dokumentů. Zpracovává se také elektronická Evidence vzdělávání – databáze kurzů včetně generování dekretů a jejich možnost tisku přímo ze skautISu. Mělo by též dojít k podpoře rodičovských účtů ve skautISu a jejich provázání s dětmi a tedy naplnění bodu info o dětech a rodičích.
Navíc k původním plánům v nejbližší době též proběhne generační obnova systému u řady skautských webů včetně Křižovatky s využitím open source CMS Joomla rozšířeného o mnoho doplňujících modulů. Hodně se těšíme na příchod e-learningu, který by mohl významně rozšířit nabídku skautského vzdělávání. Před dokončením je i podpora webů/propagace, a tak by konečně měli být pro potřeby oddílů dostupné skautské grafické šablony pro systém Webnode a Wordpress o kterých se mluví již delší dobu. V rámci dobrovolnických a diplomových prací se pracuje na novém webu pro závody (SZ a ZVaS), který bude mnohem více propojen s údaji ze skautISu a také vzniká web pro celostátní vzdělávací akcetypu Elixír a to včetně přihlašování, což určitě ušetří práci všem pořadatelům.
V příštím roce se tedy dostaneme na hezké skóre 34:0. Nicméně pojďme se podívat také na to, co ještě jsme plánovali.
Na které původní nápady se ještě nedostalo?
Mezitím zastaral nápad připravit skautská loga do mobilu a asi nebudeme mít v blízké době ani skautský vyhledávač či speciální web pro novináře, kde kromě celostátních i lokálních zpráv naleznou i schválené fotografie, atd. Velká škoda je též, že se zatím nepodařilo realizovat systém pro výměnu vůdcovských prací a také se zatím ještě nepracuje na projektu stezka on-line, ale toto je zvažováno jako součást Teepka. Marně vzpomínám, co jsme mysleli pojmem kalendář a také nepoužíváme elektronické podpisy. Ve frontě na realizaci také čeká on-line učetnictví a zatím také nemáme systém pro rozličné skautské poradenské skupiny.
Nerealizované nápady tedy trochu dotahují a skóre se nám mení na 34:9, ale řady nových nápadů opět narůstají a to zejména v oblasti mobilních aplikací (například mobilní stezka či DB skautských programůa nebo herník do kapsy).
I tak lze s hrdostí říci, že výsledky má tedy Infoodbor za 4 roky fungování celkem slušné. Celé by se to neobešlo bez práce mnoha dobrovolníků, ale pokrok v IT Junáka nastal také díky grantu EU, který se podařilo získat mezinárodním projektem Skauti na netu připraveným skauty z Brna a ze Slovenska. Díky za něj!
A snad se rozvoj IT Junáka s letošním dokončením projektu nezastaví protože nápady Infoodboru zatím nedocházejí… a kdybyste se někdo chtěl přidat, tak jste určitě vítáni. Stačí napsat zpravodaji VRJ pro organizaci, který odbor vede. Každá ruka a hlava se hodí. Zrovna teď je sháňka po někom, kdo by pomohl s překladem skautIS do angličtiny . Kdo ví, třeba o něj projeví zájem nějaká další skautská organizace, protože bude představen na skautské ICT konferenci konané v Belgii koncem listopadu.A IT Junáka tak třeba vykročí dále do světa. Znáte to. Malý pokrok ve skautIS, velký pokrok pro Junáka.

Skauting pomáhá uspět v životě

Asi každý rodič si dokáže představit, že skauting přináší dětem zejména nevšední zážitky, partu kamarádů a celoroční smysluplné využití volného času. Před rodiči pak stojí pravidelná hromada prádla na praní, pár týdnů volna v době prázdnin a především šťastné dítě. Jak může v dospělosti pohlížet na přínos skautingu ten, kdo si prošel skautskou výchovou? Tuto otázku mi položila před rokem redaktorka magazínu pro rodiče jako někomu, kdo je členem Junáka přes 20 let, má již vlastní děti, je deset let zapojen do pracovního procesu a může tedy zhodnotit svá skautská léta s určitým odstupem. Co jsem odepsal?
Na prvním místě bych zmínil přátele. A to nejen z našeho oddílu, ale také z mnoha různých skautských akcí. Těch akcí je tak pestrá škála – od celostátních setkání, přes vzdělávací kurzy až po rozličné zážitkové víkendy. Každý z přátel je jiný a něčím zajímavý, ale všichni ti lidé mají něco společného.Je s nimi zábava, cítíte, že si dokážou jít za svým a máloco je odradí. Nejsou bezohlední a vím, že se na ně můžu obrátit. Mají silně zakořeněnou schopnost spolupráce. A se všemi jsem něco prožil, rád je zas uvidím.
V práci často využívám zkušenosti získané ve skautském prostředí. A tím nemyslím jen zkušenost s týmovou prací nebo vedení skupiny, ale také znalosti a dovednosti získané díky zapojení v různých skautských tematických skupinách. Jednou mi tak přes rameno nahlížel kolega na jeden dokument a ptal se, zda používám konzultantské grafy ve skautingu. Odpověděl jsem, že naopak používám i v práci prostředky, které jsem se naučil na skautských kurzech. Právě skautské vzdělávání, které začíná od 15 let je velmi přínosné. Skautské kurzy jsou mnohdy kvalitnější než ty profesionálně vedené. Pořadatelé v Junáku si dávají záležet – dělají je nikoliv pro peníze, ale z přesvědčení. Kromě celé řady praktických znalostí a dovedností (základy účetnictví, prezentační dovednosti, organizace času, práce s informacemi, komunikace, asertivita atd.) se v nich učí, jak být aktivní, získávají motivaci na sobě dále pracovat a nebát se zpětné vazby. A to se velmi hodí.
Uchazeči o práci v mém oboru (IT poradenství) musí zpravidla projít náročným výběrovým řízením, které zahrnuje mnoho modelových situací. A jelikož se podílím na jeho přípravě, mohu ze své praxe říct, že skautští vedoucí mají hodně dobrou přípravu a vysoké šance uspět.Kromě dalších cílů vede skauting děti a mladé lidi k zodpovědnosti. Od mladšího věku mají pravidelně na starost program na schůzku pro svou skupinku vrstevníků. Později musí třeba zajistit víkendovou výpravu, táborovou hru a pak celý tábor. Umíte si představit, jaké praktické dovednosti a míru zodpovědnosti nasbíral někdo, kdo se ve svých 25 letech podílel na organizaci několikadenní akce pro tisíc lidí? Mladý skaut, který pomáhá zajišťovat chod světového skautského Jamboree – setkání pro 40.000 lidí z celé planety, získá kromě zážitků i zkušenosti, které se v životopise neobjeví jen tak u někoho.
Ve svých třiatřiceti letech právě objevuji ještě jednu oblast,kde cítím, že mne skauting významně obohatil. Před dvěma a půl lety se nám do rodiny narodila dcerka (letos druhá) a já teď mohu zhodnocovat schopnosti hrát si a pracovat s dětmi. A navíc začínáme vyrážet na společné akce s rodinami mých skautských přátel.
Ne nadarmo se říká, jednou skautem – navždy skautem. Věřím, že řada z vás se mnou bude souhlasit.

Jak se stát největším dárcem Junáka?

Zjistil jsem, že mně se to shodou okolností loni povedlo. Ten, kdo by však čekal příběh o pohádkové výhře v loterii, tak ten by mohl být zklamán. Zajímavé to však přesto je. Jak k tomu tedy došlo?
Může za to asi to, že rád mluvím o skautingu ve své práci i o své práci ve skautingu. To člověka přivádí do zajímavých situací.
Například na posledním firemním Vánočním večírku ke mně přišel jeden z vedoucích pracovníků a s vážnou tváří mi říká, že přišel minulý týden domů a já tam na něj koukám z časopisu. Chvíli jsem nechápal, co tím myslel, ale pak se rozpovídal o tom jak jeho syn chodí do skautu. Takže mi došlo, že se asi jedná o článek do časopisu pro rodiče (ano je to ten z minulého příspěvku do blogu) kde byla i má fotka. Zapředli jsme na téma skautingu rozhovor a moc mne potěšilo, že kluka hodně baví a navíc znám vedoucího jeho oddílů z čekatelského kurzu. Byla to příjemná zpětná vazba, že se nám kurz povedl a oddíl dobře funguje.
A jindy se na mne obrátil kamarád skaut (potkali jsme se na jednom skautském odboru), že studuješkolu MBA a rád by nastoupil na praxi do firmy, kde pracuji. Tak jestli bych se nezeptal. Takže jsem napsal doporučení, přiložil životopis (doporučení jak je napsat poutavě jsou zde http://jobs.skau­t.cz/HowTo/CV­.aspx) a zeptal se patřičných osob. Zamítavou odpověď jsem dostal v podstatě obratem, ale kdo mne zná tak ví, že odpověď NE jen tak od nikoho nepřijmu. Takže po sérii emailů s oddělením lidských zdrojů a schedulingem (děvčata co se starají o přiřazení lidí na projekty) jsem dostal kladnou odpověď a to za podmínky, že se najde vhodný projekt. A kupodivu se ten projekt našel, takže 3 měsíční stáž mohla začít. Jupí!
Velké překvapení pak nastalo, když mne po čase kontaktoval kolega z oddělení náboru. Kamarád na stáži se na projektu zalíbil, přijal nabídku na trvalý pracovní poměr a mně tedy přísluší odměna za jeho doporučení. Hm, co s tím? Nechat si? Rozhodnutí bylo kupodivu snadné – Daruji sumu Junáku! Snad tedy poslouží pro nějaké drobné projekty v oblasti skautské personalistiky (Mimochodem, již jste fanoušci facebookových stránek odboru? Že ne? Tak to napravte na http://www.fa­cebook.com/…rso­nalistika !).
No a jelikož fundrasing ústředí moc neumí, tak teď mohu prohlašovat, že jsem se loni stal největším dárcem Junáka (i když víte, že to zas tolik moc nestojí). Jsem však skutečně největším dárcem? Samozřejmě že nejsem. Největší dary totiž dávají všichni ti, kteří se Junáku věnují celým svým srdcem a veškerým volným časem. A že těch lidí znám hodně! Díky Vám!
P.S.: A pokud ti pilní skauti pracují, tak bych si dovolil jim připomenout, že si mohou nárokovat za svůj čas věnovaný práci pro hnutí úsporu na dani z příjmu. A může to být klidně i pár tisíc korun. Více se dozvědí v následujícím článku http://krizovat­ka.skaut.cz/…ne-z-prijmu/.