Jak se táboří ve Šluknovsku

Po mediální smršti týkající sociální roztržky na Šluknovsku, již asi nějakou dobu nebudu muset vysvětlovat, kde leží naše tradiční střediskové tábořiště. Zato čekám nové dotazy týkající se toho, jaké to tam je a poznámky kam to proboha jezdíte na tábory… Tak kromě stručné odpovědi,  že nemáte věřit médiím a že to tam máme rádi, bych se dovolil podělit o subjektivní pohled na okolí  - jak se měnil Šluknovský region v posledních dvaceti letech?

V minulém příspěvku (21.10.2011) jsem popisoval zážitky z letošního táboření u městečka Šluknov. Teď se dozvíte něco bližšího o celém regionu.

Začal bych devadesátými léty, která byla poznamenána úpadkem hospodářství a ani šluknovský výběžek nezůstal ušetřen. Ohradníky na dobytek z blízkého statku postupně nahradily pouze louky. Závod na výrobu konzerv zastavil výrobu, začal rezavět a postupně se rozpadat. Když jsme procházeli městem ve dne, tak jsme někdy trpěli slovním napadáním  a jako malý kluci jsme si pak dělali legraci, že největší stezka odvahy je vyrazit na náměstí ve Šluknově v noci. Ve vztahu k našemu tábořišti (tehdy pronajatému)  bych zmínil to, že docházelo k vylamování dveří do dřevěné boudy, kde jsme měli uskladněné táborové vybavení – zejména podsady. Zřejmě to dělali obyčejní kluci z vedlejší vesnice, protože ten rok, co byli na vojně, nám ani nikdo nezanesl zámky sajrajtem. Občas k nám přijela na kontrolu i pohraniční stráž v ruském gazíku.

  Na přelomu tisíciletí se začala situace obracet k lepšímu. Pohraniční policie vyměnila svůj vozový park. Na kraji Šluknova vznikla nová továrna. Objevila se řada soukromníků, kteří se snažili nabízet své zboží i přes hranice přijíždějícím Němcům, a dokonce vznikla první větší samoobsluha a odpadla tedy nutnost hlásit dopředu v pekárně, že byste chtěli o 2 bochníky chleba více, protože měli kluci na táboře větší hlad. Frekvence vylupování boudy se také snížila a asi za to může i zdokonalené plátování, které jsme jí opatřili. Zato při jedné hře začal dětem jeden ze sousedů, bydlící na samotě, vyhrožovat, aby nechodili cestě (veřejné), vedoucí před jeho domem po setmění, že by po nich mohl začít střílet. Vysvětloval nám, jak je to v lese nebezpečné a že tudy občas projdou různí lidé… na někoho, kdo šel centrem noční Prahy plném různých individuí, to ovšem nemohlo patřičně zapůsobit.  

K další změně došlo po vstupu ČR do Evropské unie – na první pohled to znamenalo znatelné oživení. Mnoho nových krámků, zejma z řad vietnamských obchodníků, nabízelo levné zboží místním, ale zejména německým kupujícím – euro bylo tehdy vůči koruně hodně silné. Objevilo se i několik nových továren v okolí Rumburka, začaly se opravovat rozpadající se statky, vznikat benzínové pumpy, aj. Město Šluknov dokonce začalo rekonstruovat několik historických budov (včetně chátrajícího zámku), konflikty s místními výrůstky se staly dávnou minulostí. A když roveři v rámci EU grantového programu Mládež v pohybu realizovali v městkém parku odpoledne her pro stopadesát dětí (všechny nalákaly 4 plakátky velikosti A4! -  v Praze by bylo potřeba tak 100 bilboardů! Zajímavým zážitkem též bylo, když jsme v „táborovém“ autě značky Lada žigulík přijížděli na tábořiště, tak na mne z křoví vyskočila policejní hlídka a ptala se kam jedu. Po mé odpovědi mi vysvětlili, že jim sem jezdí různá individua v žigulících do lesa na dřevo  a tak je chodí kontrolovat. Asi jsem jim připadal také podezřelý, ale pustili mne. Potěšující ten rok bylo, že otevřeli zahraniční turistický přechod tak šikovně, že jsme mohli začít chodit přímo přes hranice do německé vesnice s nádherným aquaparkem (máme to tam blíž než do šluknovského rybníka), kde nás milé paní z obsluhy pouštěly za dumpingovou cenu „rodinné vstupenky“ celý oddíl a vůbec jim nevadilo, že jsme z ČR. Naopak bylo vidět, že mají radost že k nim chodíme.   

Nepříjemný zlom nastal s příchodem krize, která zde udeřila dvakrát tak silněji. Díky silnějšímu kurzu Kč totiž vyschnul zdroj nakupujících z Německa. U místních továren se na cedulích se jmény hledaných povolání objevil nápis „Nemáme žádná volná místa“. Řada obchodů včetně občerstvení Kebab, které na hlavní třídě ve Šluknově dva roky provozoval německý občan, zkrachovalo. Co bylo nejhorší, tak loni došlo po letech klidu k vykradení naší táborové základny – okenice chráněné tlustými železnými pláty vyrvali náklaďákem a ukradli všechno železné – od polních kuchyní, stanových konstrukcí, tyčí na hangár, plátů na kamna,… škoda v nových cenách přesahuje 200 000 Kč. Naštěstí mohu moc poděkovat Maňuli z ústředí že se zeptala, zda nechceme kromě základny připojistit i nějaké vybavení. Takže škodu pokryla pojistka. Co je ještě zajímavější, že policie zloděje na základě popisu věcí, které nám zcizili našla, obvinila a státní žalobce letos u soudu usvědčil!  

Co říci na závěr? Šluknovsko je zapadlý kout světa a na tábořišti máme v létě perfektní prostředí a klid. Bohužel je ale zřejmé, že se v regionu zřetelně odráží vzestup i úpadek hospodářství v naší zemi a z ní vyplývající napětí mezi lidmy – to bez ohledu na barvu pleti. Mediálně je to ovšem zajímavější… než-li kdyby v TV dávali informaci kolik aut bylo v Praze dnes v noci ukradeno či vykradeno. Koho zajímá, že můj dům v Libuši na Praze 4 se před několika týdny pokusil vykrást zloděj, když jsme v horním patře spali? Naštěstí jej něco vyrušilo, takže zůstalo jen u vylomeného okna. Nicméně minulý týden jsme  ovšem takové štěstí již neměli – někdo nám ukradl měděné okapy. :-( Asi také skončili někde ve sběrně.

Takže, ať skautujete kde chcete, tak doporučuji si sjednat pojistku na veškerý střediskový majetek (Junák vyjednal opravdu výhodné podmínky!) neboť vás aspoň nebude mrzet, když vás potká nějaká nepříjemná údalost. Navíc mne podobný zážitek (před lety se mi po skončení zasedání krajské rady Junáka podařilo s kamarády skauty chytit zlodějku jež mi vykrádala auto) vždy dodá více energie do další činnosti. Člověk tak nějak jasně vidí smysl toho, čemu se vlastně snaží výchovou dětí předejít.

Nevšední dar

Letos jsme dostali k Vánocům zvláštní dárek. Zajímavé je na něm již to, že jsme jej dostali všichni. Co to bylo?

Dar to byl velmi zvláštní a lidé si o něm hodně psali na sociálních sítích. Dokonce o něm informovala televizní i tištěná média. Řada lidí se rozhodla se sejít a oslavit tento dar společně ať květinou či svíčkou. Vysloužil si dokonce mimořádné číslo časopisu Respekt a také 10 článků na skautské Křižovatce během tří dnů. Předpokládám, že jste uhodli, co to bylo za dárek – necelý týden před Štědrým dnem informovala média o úmrtí Václava Havla. Proč tuto smutnou zprávu nazývám darem?

Protože odhalila to lepší v nás. Bylo potěšující vidět a slyšet jakým symbolem se Václav Havel stal. Když se médii jako smršť prohnala loni zpráva o pádu letadla mimo jiné s třemi českými hokejisty na palubě a jakou odezvu to vyvolalo, tak jsem si v duchu říkal, co se bude dít, až … a trochu jsem se bál, že hokej zvítězí. A jsem rád, že jsem se mýlil. Mísil se ve mně smutek ale i radost z poznání. Bylo to zvláštní vnímat, co Václav Havel znamenal pro český národ a vlastně i svět. Kdo by uhodl před 25 lety, v době kdy slavil 50. narozeniny, že se jeho pohřebního pietního obřadu zúčastní tolik významných osobností z celého světa? Mocní tehdejšího světa jen těžko.

I přesto, že zpráva to byla velmi smutná, jsem za ní rád. Mohl jsem si zahrát další díl hry na štěstí, kterou jsem se naučil od malé Pollyanny. To je malá dívka, která osiřela a přistěhovala se k přísné tetě, která ji chce vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění. Ona se však od svého tatínka naučila hře na štěstí, s jejíž pomocí na každé situaci vidí něco, z čeho může mít radost. Brzy do této hry zasvětí i své okolí a daří se jí dodat chuť do života hádavým sousedkám, nakvašeným starým mládencům, ale… ( moc hezká knížka a doporučuji k přečtení). Snad jste tedy i vy dokázali nalézt něco pozitivního.

I přesto, že se po pompézním státním pohřbu život vrátil do svých kolejích, bych chtěl všem do Nového roku popřát, aby si v sobě nesli kousek Havlových ideálů dál. Věřím, že i přesto že ne každý může být celosvětově známou osobností, tak mezi námi žije celá řada stejně zásadových lidí – zejména mezi skauty. A potvrzují to i nedávné zkušenosti z arabského světa, kdy došlo k rozvratu několika totalitních režimů, ale bez revolučních vůdců. Jako by se celá společnost najednou proměnila. Ale tak to není, ten anonymní dav je tvořen konečným počtem lidí – námi. A je jen na každém, jak se v jaké situaci zachová. Přál bych nám všem více Václavů Havlů mezi námi.

SkautIS - jak to celé začalo

Nedávno tomu byly 4 roky, co se poprvé sešel Info-odbor Junáka. A díky ukládání zápisů na wiki odboru lze zavzpomínat, co se 23. října 2008 odehrálo a z čeho vyrůstá nejen SkautIS. Pár událostí tomu ovšem předcházelo a já se rozhodl se o ně s vámi podělit…

Celé to začalo o dva měsíce dříve. Podnětem vývoji systému on-line registrace byla probíhající diskuze v Náčelnictvu Junáka (NJ) týkající se řešení skautských časopisů. Jedna polovina členů NJ jej chtěl rozesílat všem povinně neboť viděli systém dodatečné objednávky časopisů jako překážku. Druhá polovina členů NJ se tomu snažila zabránit. Mne napadlo, že bychom mohli nechat rozhodnout jako součást registrace celé hnutí. Toto řešení se také nakonec prosadilo, ale to je jiný příběh. A k tomu, abychom vlastně takové „malé referendum“ mohli realizovat, jsme potřebovali registrační systém, co by fungoval on-line a během roku umožňoval řadu funkcí jako je změna adresy či kategorii časopisu při přechodu do oddílu starších, atd.

Začátkem září 2008 jsem tedy jako IT profesionál iniciativně připravil 20 stránkový dokument, jaké funkce by měl takový on-line registrační systém umět a začal jednat s VRJ. Tedy spíše přesvědčovat jednotlivé členy VRJ o kladech záměru. Ze začátku to vypadalo dost beznadějně. Ekonomický zpravodaj se bál, že když to udělá firma, tak to bude stát 5 milionů Kč . Velké obavy též byly z toho, že hnutí nezvládne práci s on-line systémem , atd. Díky živé ukázce jednoduchého formulářového systému, co mi kamarád programátor připravil za odpoledne, a mému prohlášení , že když mi dá VRJ rozpočet 200.000Kč tak to bude za půl roku hotové, dostala myšlenka šanci.

Na 23. září pak byla svolána Kasařem, organizačním zpravodajem VRJ, schůzka skautů jež se na ústředí kolem IT motala. Už si nejsem jist, kdo všechno tam byl, ale ten den jsme hodně a živě diskutovali. Z Kasařových závěrů vybírám následující ukázky: „v  předložené podobě mě Flekův projekt nepřesvědčil o tom, že je to v tuhle chvíli ta správná cesta“ … „souzním s Flekem v tom, že změna distribuce časopisů staví před registraci principiálně nové požadavky, jejichž řešení by bylo podstatně snadnější v momentě, kdy by alespoň část zpracování registrace probíhala on-line…“ a „… cesta jak vzniklé požadavky skloubit, je založit pracovní skupinu – můžeme jí říkat třeba INFO-ODBOR, která by se pravidelně (cca 4× do roka – dle potřeb) scházela a formulovala základní výhled registrace a zvažovala prováděné změny (specifikace dat i zpracování), jak co do obsahu a dopadu, tak co do způsobu realizace“. Osobně mi tehdy přišla myšlenka zakládání odboru jako odklad výsledného řešení (než se vše zformuje, tak uběhne další rok), ale když se zpětně podívám, tak souhlasím, že to byl krok správným směrem a z dlouhodobého hlediska se určitě vyplatil.

Za necelý měsíc pak probíhalo setkání krajských zpracovatelů registrace, kde se mělo o tématu mluvit a kam jsem se vloudil. Hodně se řešila kvalita dat, problémy programů Birdos a Macreg a o budoucnost registrace a on-line systém se nemluvilo. Až před závěrečným rozloučením se podařilo na to na toto téma přivést řeč a prodiskutovat klíčové body. Zejména fakt, že všichni přítomní zástupci krajů potvrdili, že z jejich pohledu není vyloučené přejít na on-line zpracování registrace, byl ten správný impuls. Všichni zúčastnění tak byli pozváni na zakládající schůzku Infoodboru jejíž termín se zvolil o týden později. Sešlo se nás 7, a tak se to rozeběhlo a odbor se scházel každý měsíc.

O tom, jak se vyvíjel SkautIS by se dala napsat celá publikace a jelikož jsem se na vývoji moc nepodílel, tak nechám detaily pro zasvěcenější a volím si jen stručně popsat, jak to probíhalo. Nejprve se zapojením právníků pečlivě připravilo zadání výběrového řízení. Díky příchodu ekonomické krize, jež zasáhla i IT, se pak sešlo přes 30 rozličných nabídek různé kvality a ceny. Všechny jsme obodovali a asi osm firem jsme po diskuzi na odboru vybrali na užší jednání a na konci března 2009 zvolili vítěze. Ten rok se také ze zpracování registrace stala noční můra pro všechny zúčastněné neboť díky úpravám programu prováděným na poslední chvíli a nulovému testování prokazoval extremní chybovost. A tak bylo zřejmé, že není cesty zpět a SkautIS se dokončit musí. A tak se s přispěním mnoha dobrovolníků z řad skautů (například navrhli datový model, zajistili testování a uživatelskou podporu) a profesionálních programátorů (mimochodem bývalých skautů) zrodil SkautIS a v roce 2010 uspěl na jedničku. Největší díl práce (a to jako dobrovolník) tehdy odvedl Jerry(Ondřej Peřina), který se stal hlavou a tahounem celého projektu. Díky Jerry! Bez tebe bychom SkautIS neměli.

Klíčové na SkautIS však není to, že slouží ke sběru registračních dat a ani to není jediný projekt Infoodobru. SkautIS je vlastně jen nezbytný předpoklad a základ pro zajímavější služby. Které to jsou? Co všechno jsme na první schůzce Infoodboru před 4 lety vymysleli a co již v IT Junáku máme? Tak to si povíme někdy příště.

skautIS a ty další systémy…

Již přes 4 roky se Infoodbor věnuje rozvoji IT systémů Junáka. O založení odboru si můžete přečíst v mém předchozím blogovém příspěvku, který zahrnuje i stručnou historii vývoje systému skautIS. Ten od začátku nebyl zamýšlen pouze jako registrační nástroj. Ba právě naopak. Co myslíte, který z více než 30 nápadů jež byly zaznamenány hned na první zakládací schůze odboru se již podařilo realizovat? A co dalšího se stalo či nás v oblasti IT Junáka ještě čeká?

Hned na první schůzce Infoodboru se kromě vzájemného seznámení členů zejména intenzivně brainstormingovalo. Díky wiki stránkám odboru jsem mohl projít podrobný zápis a zamyslet se, jak si stojíme. Ne všechny nápady se podařilo realizovat, ale celou řadu ano. Sám jsem byl překvapen, kolik se toho za ty čtyři roky událo. Pojďme se na to podívat. Jednotlivé nápady jsou v textu barevně vyznačeny.

Co tedy již funguje?

Asi každý ví, že informační systém skautIS přinesl nový a výrazně jednodušší způsob sběru datregistrace. Již tedy nemusíme řešit záhadné DB konflikty či mizející osoby při přenosu souborů od Birdosu k Birdosu. SkautIS také nabízí API pro přístup, které slouží k napojení externích systémů na skautské uživatelské účty. Čili vznikl centrální identifikační systém osob a jednotek, který je využit i pro omezení přístupu na interní stránky Junáka informující třeba o STS, ale kromě Křižovatky je napojeno je i 70 dalších systémů! – od Jobs až po různé krajské (například Envikešky) a některé střediskové weby.

SkautIS též zajišťuje služby objednávky a správu časopisů, dále také nově nabízí Skautský adresář(přímo ve skautISu i jako samostatný web či dokonce aplikace pro mobily WP ) a tedy zajišťujekontakty na činovníky, takže částečně je již naplněn cíl sdílení údajů z registrace a jejich efektivní využití, ale zde jsou určitě ještě nějaké rezervy pro další rozvoj. Díky převodu hlášenek táborů a agendy vyznamenání do skautISu došlo k určitému pokroku v oblasti Procesy v kanceláři – formuláře, hlášení a nejen tato data slouží pro různé statistické analýzy.

Systém Jobs.skaut.cz pak nabízí skautskou burzu práce s již téměř 200 inzeráty a také pokrývá oblasthledám seminárku. Šifrovanou komunikaci pak zajišťuje služba skautdisk.cz formou přenosu souborů on-line a to bezpečnou cestou. Také se celkem věnuje pozornost oblasti social networking v Junáku. Jen samotný skautIS má na facebooku téměř 700 přátel.

Infoodbor také přináší i koordinaci IT odborníků a výměnu myšlenek a nápadů a věnuje se i otázcepodpory HW, servery například výběřem vhodného hostingu, aj. Členové odboru též čas od času objíždí skautské IT konference.

Skóre za tuto část je tedy 16:0 ve prospěch realizovaných nápadů, ale ještě nejsme na konci.

Na co jsme tehdy nemysleli a již funguje? 
Zcela určitě tam patří celá agenda kolem Skautské Telefonní Sítě (STS), což je jeden z nejužitečnějších modulů. Trochu méně často využívaným a náročnějším na použití je modul Sněmy, ale zato on-line agenda registru jednotek pro OJ funguje jak má a ústředí na základě změny ve skautISu vyřídí potřebnou dokumentaci na Ministerstvu vnitra ČR a vedoucímu tak přijde až finální potvrzení. Další oblast podpořená skautIS představuje modul Kvalita pro projekt hodnocení kvality a do pilotního provozu právě spouštěná integrace se službami společnosti Google jako je email, aplikace, aj. Fajn by též bylo zmínit automatický export kluboven pro mapy.cz a další weby nebo propagaci informací o software pro Junáka zadarmo (techsoup.cz).

Skóre se tedy mění na 23:0.

Na čem se právě teď pracuje? V přípravě je do skautISu převést agendu dotací, podporu vydávání novéčlenské karty a také automatizace pojištění odpovědnosti a tedy pokrýt lépe oblast Formuláře, předávání dokumentů. Zpracovává se také elektronická Evidence vzdělávání – databáze kurzů včetně generování dekretů a jejich možnost tisku přímo ze skautISu. Mělo by též dojít k podpoře rodičovských účtů ve skautISu a jejich provázání s dětmi a tedy naplnění bodu info o dětech a rodičích.

Navíc k původním plánům v nejbližší době též proběhne generační obnova systému u řady skautských webů včetně Křižovatky s využitím open source CMS Joomla rozšířeného o mnoho doplňujících modulů. Hodně se těšíme na příchod e-learningu, který by mohl významně rozšířit nabídku skautského vzdělávání. Před dokončením je i podpora webů/propagace, a tak by konečně měli být pro potřeby oddílů dostupné skautské grafické šablony pro systém Webnode a Wordpress o kterých se mluví již delší dobu. V rámci dobrovolnických a diplomových prací se pracuje na novém webu pro závody (SZ a ZVaS), který bude mnohem více propojen s údaji ze skautISu a také vzniká web pro celostátní vzdělávací akcetypu Elixír a to včetně přihlašování, což určitě ušetří práci všem pořadatelům.

V příštím roce se tedy dostaneme na hezké skóre 34:0. Nicméně pojďme se podívat také na to, co ještě jsme plánovali.

Na které původní nápady se ještě nedostalo?

Mezitím zastaral nápad připravit skautská loga do mobilu a asi nebudeme mít v blízké době ani skautský vyhledávač či speciální web pro novináře, kde kromě celostátních i lokálních zpráv naleznou i schválené fotografie, atd. Velká škoda je též, že se zatím nepodařilo realizovat systém pro výměnu vůdcovských prací a také se zatím ještě nepracuje na projektu stezka on-line, ale toto je zvažováno jako součást Teepka. Marně vzpomínám, co jsme mysleli pojmem kalendář a také nepoužíváme elektronické podpisy. Ve frontě na realizaci také čeká on-line učetnictví a zatím také nemáme systém pro rozličné skautské poradenské skupiny.

Nerealizované nápady tedy trochu dotahují a skóre se nám mení na 34:9, ale řady nových nápadů opět narůstají a to zejména v oblasti mobilních aplikací (například mobilní stezka či DB skautských programůa nebo herník do kapsy).

I tak lze s hrdostí říci, že výsledky má tedy Infoodbor za 4 roky fungování celkem slušné. Celé by se to neobešlo bez práce mnoha dobrovolníků, ale pokrok v IT Junáka nastal také díky grantu EU, který se podařilo získat mezinárodním projektem Skauti na netu připraveným skauty z Brna a ze Slovenska. Díky za něj!

A snad se rozvoj IT Junáka s letošním dokončením projektu nezastaví protože nápady Infoodboru zatím nedocházejí… a kdybyste se někdo chtěl přidat, tak jste určitě vítáni. Stačí napsat zpravodaji VRJ pro organizaci, který odbor vede. Každá ruka a hlava se hodí. Zrovna teď je sháňka po někom, kdo by pomohl s překladem skautIS do angličtiny . Kdo ví, třeba o něj projeví zájem nějaká další skautská organizace, protože bude představen na skautské ICT konferenci konané v Belgii koncem listopadu.A IT Junáka tak třeba vykročí dále do světa. Znáte to. Malý pokrok ve skautIS, velký pokrok pro Junáka.

Skauting pomáhá uspět v životě

Asi každý rodič si dokáže představit, že skauting přináší dětem zejména nevšední zážitky, partu kamarádů a celoroční smysluplné využití volného času. Před rodiči pak stojí pravidelná hromada prádla na praní, pár týdnů volna v době prázdnin a především šťastné dítě. Jak může v dospělosti pohlížet na přínos skautingu ten, kdo si prošel skautskou výchovou? Tuto otázku mi položila před rokem redaktorka magazínu pro rodiče jako někomu, kdo je členem Junáka přes 20 let, má již vlastní děti, je deset let zapojen do pracovního procesu a může tedy zhodnotit svá skautská léta s určitým odstupem. Co jsem odepsal?

Na prvním místě bych zmínil přátele. A to nejen z našeho oddílu, ale také z mnoha různých skautských akcí. Těch akcí je tak pestrá škála – od celostátních setkání, přes vzdělávací kurzy až po rozličné zážitkové víkendy. Každý z přátel je jiný a něčím zajímavý, ale všichni ti lidé mají něco společného.Je s nimi zábava, cítíte, že si dokážou jít za svým a máloco je odradí. Nejsou bezohlední a vím, že se na ně můžu obrátit. Mají silně zakořeněnou schopnost spolupráce. A se všemi jsem něco prožil, rád je zas uvidím.

V práci často využívám zkušenosti získané ve skautském prostředí. A tím nemyslím jen zkušenost s týmovou prací nebo vedení skupiny, ale také znalosti a dovednosti získané díky zapojení v různých skautských tematických skupinách. Jednou mi tak přes rameno nahlížel kolega na jeden dokument a ptal se, zda používám konzultantské grafy ve skautingu. Odpověděl jsem, že naopak používám i v práci prostředky, které jsem se naučil na skautských kurzech. Právě skautské vzdělávání, které začíná od 15 let je velmi přínosné. Skautské kurzy jsou mnohdy kvalitnější než ty profesionálně vedené. Pořadatelé v Junáku si dávají záležet – dělají je nikoliv pro peníze, ale z přesvědčení. Kromě celé řady praktických znalostí a dovedností (základy účetnictví, prezentační dovednosti, organizace času, práce s informacemi, komunikace, asertivita atd.) se v nich učí, jak být aktivní, získávají motivaci na sobě dále pracovat a nebát se zpětné vazby. A to se velmi hodí.

Uchazeči o práci v mém oboru (IT poradenství) musí zpravidla projít náročným výběrovým řízením, které zahrnuje mnoho modelových situací. A jelikož se podílím na jeho přípravě, mohu ze své praxe říct, že skautští vedoucí mají hodně dobrou přípravu a vysoké šance uspět.Kromě dalších cílů vede skauting děti a mladé lidi k zodpovědnosti. Od mladšího věku mají pravidelně na starost program na schůzku pro svou skupinku vrstevníků. Později musí třeba zajistit víkendovou výpravu, táborovou hru a pak celý tábor. Umíte si představit, jaké praktické dovednosti a míru zodpovědnosti nasbíral někdo, kdo se ve svých 25 letech podílel na organizaci několikadenní akce pro tisíc lidí? Mladý skaut, který pomáhá zajišťovat chod světového skautského Jamboree – setkání pro 40.000 lidí z celé planety, získá kromě zážitků i zkušenosti, které se v životopise neobjeví jen tak u někoho.

Ve svých třiatřiceti letech právě objevuji ještě jednu oblast,kde cítím, že mne skauting významně obohatil. Před dvěma a půl lety se nám do rodiny narodila dcerka (letos druhá) a já teď mohu zhodnocovat schopnosti hrát si a pracovat s dětmi. A navíc začínáme vyrážet na společné akce s rodinami mých skautských přátel.

Ne nadarmo se říká, jednou skautem – navždy skautem. Věřím, že řada z vás se mnou bude souhlasit.

Jak se stát největším dárcem Junáka?

Zjistil jsem, že mně se to shodou okolností loni povedlo. Ten, kdo by však čekal příběh o pohádkové výhře v loterii, tak ten by mohl být zklamán. Zajímavé to však přesto je. Jak k tomu tedy došlo?

Může za to asi to, že rád mluvím o skautingu ve své práci i o své práci ve skautingu. To člověka přivádí do zajímavých situací.

Například na posledním firemním Vánočním večírku ke mně přišel jeden z vedoucích pracovníků a s vážnou tváří mi říká, že přišel minulý týden domů a já tam na něj koukám z časopisu. Chvíli jsem nechápal, co tím myslel, ale pak se rozpovídal o tom jak jeho syn chodí do skautu. Takže mi došlo, že se asi jedná o článek do časopisu pro rodiče (ano je to ten z minulého příspěvku do blogu) kde byla i má fotka. Zapředli jsme na téma skautingu rozhovor a moc mne potěšilo, že kluka hodně baví a navíc znám vedoucího jeho oddílů z čekatelského kurzu. Byla to příjemná zpětná vazba, že se nám kurz povedl a oddíl dobře funguje.

A jindy se na mne obrátil kamarád skaut (potkali jsme se na jednom skautském odboru), že studuješkolu MBA a rád by nastoupil na praxi do firmy, kde pracuji. Tak jestli bych se nezeptal. Takže jsem napsal doporučení, přiložil životopis (doporučení jak je napsat poutavě jsou zde http://jobs.skau­t.cz/HowTo/CV­.aspx) a zeptal se patřičných osob. Zamítavou odpověď jsem dostal v podstatě obratem, ale kdo mne zná tak ví, že odpověď NE jen tak od nikoho nepřijmu. Takže po sérii emailů s oddělením lidských zdrojů a schedulingem (děvčata co se starají o přiřazení lidí na projekty) jsem dostal kladnou odpověď a to za podmínky, že se najde vhodný projekt. A kupodivu se ten projekt našel, takže 3 měsíční stáž mohla začít. Jupí!

Velké překvapení pak nastalo, když mne po čase kontaktoval kolega z oddělení náboru. Kamarád na stáži se na projektu zalíbil, přijal nabídku na trvalý pracovní poměr a mně tedy přísluší odměna za jeho doporučení. Hm, co s tím? Nechat si? Rozhodnutí bylo kupodivu snadné – Daruji sumu Junáku! Snad tedy poslouží pro nějaké drobné projekty v oblasti skautské personalistiky (Mimochodem, již jste fanoušci facebookových stránek odboru? Že ne? Tak to napravte na http://www.fa­cebook.com/…rso­nalistika !).

No a jelikož fundrasing ústředí moc neumí, tak teď mohu prohlašovat, že jsem se loni stal největším dárcem Junáka (i když víte, že to zas tolik moc nestojí). Jsem však skutečně největším dárcem? Samozřejmě že nejsem. Největší dary totiž dávají všichni ti, kteří se Junáku věnují celým svým srdcem a veškerým volným časem. A že těch lidí znám hodně! Díky Vám!

P.S.: A pokud ti pilní skauti pracují, tak bych si dovolil jim připomenout, že si mohou nárokovat za svůj čas věnovaný práci pro hnutí úsporu na dani z příjmu. A může to být klidně i pár tisíc korun. Více se dozvědí v následujícím článku http://krizovat­ka.skaut.cz/…ne-z-prijmu/.

Vystupování v TV v kroji?

Na skautské Křižovatce se čas od času objeví upoutávka na nějaký skautský výstup v médiích - rozhlase, televizi, aj. Pod zprávou téměř vždy někdo napíše zklamaně, že náš tiskový mluvčí zas nevystupoval v TV ve skautském kroji a následně se rozběhne živá diskuze na toto téma. Je však kritika oprávněná?


Na úvod bych předestřel, že mám současný skautský kroj docela rád. Líbí se mi mnohem více než-li ten starší, pískový. Stačí si jen vybavit nandavání batohu na záda, kdy bylo nutné posunout šikovně popruhy tak, aby se nepříjemné knoflíčky na nárameníkách dostaly do míst, kde netlačily. I barva je lepší a ještě teď si pamatuji, jak se mi moje přítelkyně (dnes žena) nejméně 5 minut smála, až se za břicho popadala, když mne poprvé viděla v kompletním skautském kroji - tj. včetně dnes již nepopulárních zelených podkolenek a klobouku. Ve 20ti letech jsem vypadal prý tak na 12. Takže dnešní podoba kroje byl rozhodně výrazný krok kupředu! Díky za něj.


Tak, teď to vypadá, že jsem na straně kritiků rozhodnutí ústředí, že do televize se v kroji nechodí (ano, to není Křečkovo rozhodnutí). Vlastně bych jej také rád viděl v kroji, dívalo by se mi na pořad lépe, ale na druhou stranu si také uvědomuji, že skauti tvoří pouze 0,5% populace. A televize vysílá i pro těch zbývajících 99.5%, kteří tvoří drtivou většinu diváků.

Takže se ptám, všech... Napadlo vás někdy si položit otázku, zda by Křečka (jako tiskového mluvčího Junáka) do těch TV pořadů zvali, pokud by tam chodil v kroji?


Nejsem mediální expert, ale mám takový pocit, že kdyby si ten kroj párkrát vzal, tak by pak nebylo třeba vést diskuzi u podobných příspěvků. Žádné by totiž nebyly, protože by Křeček v TV tolik nevystupoval. I tu veřejnoprávní, natož ty komerční, totiž zajímá sledovanost jež se odvíjí od atraktivity programu a mladý usměvavý kluk v tričku se skautským logem a s barevným šátkem se do ranních pořadů hodí vizuálně lépe než-li suchar v kroji. Žijeme ve společnosti, kde se uniformita moc nenosí, každý chce v něčem vynikat, oblečený po svém či nejvýše se cítit jako hvězda, protože má na sobě něco, co nosí někdo slavný. Skautský kroj však se všemi svými ozdůbkami přeci jenom představuje jakou si slavnostní uniformou a do "freestyle" pojetí ranních pořadů nezapadá.


Co naplat. Tak ač sám mám ke kroji pozitivní vztah nejen proto, co pro mne představuje, tak je třeba podívat se na to racionálně, očima druhých a smířit se s tím, že ani jeho současná podoba se pro vystupování v médiích příliš nehodí. Ale třeba se s tím dá něco udělat, ;-)


Pavel Konečný – Flek Člen NJ

Skautské časopisy - stojí za to?

Blíží se uzávěrka termínu registrace a ukáže se tedy rozhodnutí každého, zda se přihlásil k odběru časopisů či nikoliv. V loňském roce si jej zvolilo 87% všech členů a tím provedlo defakto resuscitaci umírajících časopisů. Kolik to stojí? Stojí za to? Jak si myslíte, že to bude vypadat letos? A co nás čeká dál?

Možná by pro začátek bylo dobré si připomenout některá základní finanční čísla, co říkáte? Podle starého modelu se tisklo ročně cca 52.000 ks časopisů a stálo to 3.17 milionu Kč. Takže průměrná cena na vydaný a zaslaný kus vycházela lehce přes 60 Kč. Což je docela dost a proto se našlo hodně kritiků a též úvah o účelnosti vynakládaných financí. V roce 2010 se však s přechodem na spolkovější pojetí časopisů vydalo díky většímu zájmu celkem cca 228.000 ks s celkovými náklady 5.07 milionu Kč. Cena tedy poklesla cca 22 Kč/Ks! Jak je to možné? Důležitým aspektem je rozpočítání fixních nákladu za redakci, snížení jednotkových nákladů díky hromadnějšímu tisk a výhodnějšímu režimu distribuce (rozsáhlejší čísla jsou posílána méně často).

Ještě pozitivnější zpráva (co do financí) je, že se podařilo přibližně 10% nákladů pokrýt z příjmů za inzerci, takže odvod z registrace za každého stoupl o proti předchozímu modelu o pouhých 13 Kč (z 53 na 66 Kč). Ti co časopis odebírají pak přispívají ještě na variabilní náklady tisku a distribuce 40 Kč. Celkově je to výrazně méně než-li předchozí ročníky na které si odběratelé ještě dopláceli v řádu mnoha stokorun. Čili výrazná změna k lepšímu.


Než-li finanční stránka, je ovšem zajímavější se podívat, jak si vedou časopisy, co do obsahu. Důležitou novinkou je opětovné zavedení velmi povedeného časopisu pro mladší členy (dříve přicházeli zkrátka a vlastně jen přispívali na časopisy pro ostatní).
Celkově však všechny časopisy prošli poměrně výraznou reformou - od definování cílů, přes výběr redaktorů a jejich metodického vedení po zjišťování zpětné vazby od samotných čtenářů. Myslím, že je to na výsledku vidět. Velmi se mi osobně například líbí nové pojetí Skautingu - metodické přílohy. Každý oddíl, středisko má nárok na nějaký počet zdarma a ostatní si jej mohou doplatit za 10Kč na číslo. A to mi přijde hodně málo na to, kolik zajímavých a inspirativních námětů je v něm k nalezení. Každému doporučuji si jej dokoupit (ve středisku hradíme ze společného všem zájemcům). Hezké jsou ovšem i všechny další, snad jen Skautský svět byl trochu slabší. A proto tam na konci roku došlo ke výběrovému řízení na nového šéfredaktora a jsem zvědav, jak se to projeví na kvalitě časopisu. Ani u ostatních časopisů se ovšem nespí. Jelikož jsem v odpovědné skupině NJ , tak mohu ujistit, že jsme v nich na podzim hledali mouchy a prověřovali, jak si časopisy proti stojí v plnění svých cílů a co na nich ještě vylepšit. Našlo se toho docela dost.

A jaký bude letos o časopisy zájem? Hodně lidí si loni možná při objednávání časopisů řeklo, že jim dají šanci a moc tak nad jejich kvalitou nebádalo. Takže pravý test právě probíhá neboť věřím, že letošní rozhodování bylo/je daleko uváženější. Jsem tedy moc zvědav na čísla o - zda odběrovosti stoupne či klesne a jak se změní struktura čtenářů. Není například bez zajímavosti, že více než-li polovina středisek měla loni 100% odběrovost časopisů u věkové kategorie mladších členů. A jen cca 10 středisek odmítla časopisy úplně.

Co nás čeká za novinky? Momentálně probíhá diskuze o integraci Kmenových novin - magazínu pro kmeny oldskautů jež byl tištěn v 1 ks pro každý kmen a osobně předáván. V přípravě je i speciální číslo časopisu pro rodiče dětských členů, který by měl být uhrazen pouze z reklamy (adekvátní - i toto se hlídá a mimochodem, víte že si na tom můžete přivydělat? Stačí jen sehnat inzerenta). Osobně bych si též přál, aby byly časopisy o něco tlustější, ale zatím chybí trochu peněz.

A co říci závěrem? Věřím, že časopisy jsou dnes vydávány výrazně efektivněji a že jejich obsah za ty peníze rozhodně stojí. A že pokud si dáme tu práci a projevíme svůj názor, tak zůstanou kvalitní i nadále. Mno a pokud Vám (jejich čtenářům) budou připadat užitečné, tak tady budou i nadále. Vše máme ve svých rukou. Tak co, zvolili jste správně?

Blog Křižovatky - Závazek

Závazek je něco, čeho se lidé v dnešní době bojí. Proto páry tak málo vstupují do manželství, proto se rodí čím dál méně dětí, proto… A jak si stojí skauti? Dokáží přijímat závazky nebo jsou jako ostatní?

Asi by bylo dobré si na úvod říci, co mám v tuto chvíli na mysli pod pojmem závazek. Jedná se mi o vztah mezi dvěma lidmi z něhož jednomu z nich plyne povinnost v budoucnosti něco dát, udělat, případně neudělat, kdežto druhému naopak oprávnění splnění závazku očekávat. Samozřejmě lze rozšířit na skupinu (oddíl), rostliny, zvířata aj.

Ať přijmete svůj závazek vůči komukoliv, tak základním rysem je, že se objeví povinnosti, které omezují vaše budoucí možnosti rozhodování. Už nebudete moci jen tak polehávat v posteli, protože pes před vaší ložnicí se bude dožadovat procházky a děti budou chtít snídani, atd. Není to trochu proti trendu moderní doby, kde základní životní hodnotou je SVOBODA jednotlivce? Nemít žádné závazky a moci se v každé chvíli rozhodnout o tom, co chci a nechci dělat bývá silně vnímáno jako známka úspěchu. Doba nás k tomu vede. Závazky jsou fuj. A když tedy, tak jen krátkodobé či jen tak symbolicky. A jak to vypadá mezi skauty? Zkusme se podívat na pár příkladů.

Je relativně snadné najít servisáka na pomoc na jeden víkend. Přijedu tam, nemusím nic vědět a umět. Někdo mi řekne, co mám dělat a v neděli jedu domů. Pohoda.

Trochu těžší je najít někoho, kdo by pomohl s pořádáním obvodního setkání či několikavíkendové vzdělávací akce. To už není jen tak! Ale co. Už znám termíny a vím kdy nejpozději to skončí. A to jestli bude i další ročník, nezávisí na mně. Mno a i kdyby záviselo, tak nevadí. Oni si další účastníci najdou nějaký jiný kurz.

Zkuste si však najít vedoucího oddílu. To je fuška. Práce hodně, každý týden. Nedá se z toho jen tak vykroutit. Členové oddílu mají velká očekávání. A teď ještě ten tábor. A hlavně…ono to nemá konce! Přesto se však najdou tací, kteří dokáží ten závazek přijmout. A to i jiným způsobem, než-li, že jim to „spadne na hlavu“.

Uff. A jak najít vedoucího střediska, šéfa okresu či kraje? Vždyť tam je hromada agendy alá účetnictví, daně, atd. Brr, držím vám palce. Je to těžké. A hodně se to projevuje i v probíhajících volebních sněmech. Kandidátů je jako šafránu. Nemluvě o dalších činovnických funkcích.

Tak to vypadá, že i my skauti máme ve schopnosti přijímat závazky ještě nějaké rezervy. Také si raději ceníme své svobody. Ale já věřím, že se to naučíme. Postupně a pomaloučku. A nejen proto, že ve střediskovém pokřiku vyzýváme ostatní, aby nás následovali, jsem se rozhodl k tomu trochu přispět a přijmout závazek a to napsat letos na tento blog každý týden jedno zamyšlení.

Přispěješ i ty?

Je skauting kroužek nebo není?

Je skauting kroužek nebo není? Řada skautských vedoucích by se hned ohradila, jak si dovoluji toto vůbec srovnávat. Skauting je pro ně daleko více nežli kroužek a spíše by jej označili za životní styl. Jinak to ale uvidí rodiče našich dětí, zejména těch mladších, kteří svým dítkům kroužky vybírají.


Rodiče často přijdou na první třídní schůzku budoucích prvňáčků ještě před samotným létem, než jejich děti vůbec prvně nastoupí do školy. Tam se seznámí s paní učitelkou, s tím, co si mají na prvního září připravit, řadu dalších informací a mimo jiné také, kolik si mají vybrat kroužků na první a druhé pololetí, aby jich nemělo jejich dítko moc. Na některých školách pak před usazováním na židličky musí zvednout položený letáček nabízející výuku angličtiny a jiných propagačních brožur. Na jiných školách se zase na této první schůzce před rodiči předvádí zástup uchazečů o jejich přízeň a vyslechnou si tak nabídku kroužků tenisu, fotbalu, výtvarné nebo hudební výchovy, šachů, dramatického kroužku atd. Mno, a když máte štěstí (protože z vašeho skautského kroužku na rozdíl od těch jiných zpravidla škola žádné příjmy nemá), tak se vám podaří se tam také vloudit a získat i tu půlminutu na to, abyste přesvědčili rodiče, že skauting může být více nežli kroužek. Nebo aspoň, že je to ten nejlepší kroužek pro jejich dítě. Jak však na to?

Kromě toho, že to na první pohled stojí méně peněz (ale ve skutečnosti je mnohem dražší) můžete zkusit rodičům vysvětlit, co se dělá na typické skautské schůzce. Ale uvidí rodiče ten rozdíl, když povídáte něco o tvoření zvířátek z kaštanů, což zní spíše jako nějaká výtvarná činnosti? Anebo povídáte o nějakých běhacích hrách na hřišti, což zase připomíná nějaké cvičení alá kroužek atletiky. Dobrá volba je opřít se o heslo „parta a příležitost“, které je dobře popsáno jako klíčové téma propagace Junáka na Skautské křižovatce. Popis „party a příležitosti“ není ovšem jednoduchý a bývá často velmi abstraktní anebo naopak moc konkrétní - vyprávění osobních příhod „…zažijete hodně srandy, třeba když Jožovi v noci ve stanu spadla postel, hlídka přišla zkontrolovat ten rámus, no a on Joža pořád spal!“. Může se pak stát, že si rodiče pod tím nepředstaví zrovna něco atraktivního.

Mne se osvědčilo poměrně jednouché vyjádření, které je doufám i rodičům dostatečně srozumitelné. Říkám, že jak na skautské schůzce, tak i na kroužku výtvarné výchovy mohou děti hodinu pracovat s hlínou. V případě kroužku výtvarky je výstupem vázička, kterou si dítě přinese domů. No a výstup ze skautské schůzky, je to co si odneslo dítě z toho, že si vyrobilo vázičku. Skautský program je totiž zaměřený na všestranný rozvoj dětí a mladých lidí, aby získali co nejvíce do života.

Tak a je tu další rok. Třetí příležitost zamyslet se nad tím, co ten minulý přinesl a co ještě přijde. Za největší skautskou událost minulého roku lze zajisté označit vydání stezek pro světlušky a vlčata, které se mi moc libí. Všem vykládám, že je stačí jen ukázat rodičům a o nováčky nouze nebude. Jsou moc hezké, barevné, pro děti atraktivní a ještě užitečné, takže Junák čeká dobrá budoucnost. V posledních týdnech jsem si ale uvědomil několik ALE, díky tomu, že jsem se v červnu stal otcem dcery Klárky.


Mimo jiné jsem zjistil, že existuje nepřeberné množství literatury, která se věnuje tématu rodičovství a péči o malé děti (kam se na to hrabe Junák se svými pár příručkami). V knihách o dětech se člověk dozví hodně a zároveň si uvědomí, jak se změnil přístup k dětem za poslední generaci. Je to hodně znát při rozhovoru s vlastními rodiči - často radí odlišný (zastaralý) přístup. Například již jen taková základní věc jako je kojení - před lety se doporučoval pevný režim kojení po 3h, dnes je spíš doporučeno jako vhodnější dát dítěti napít, když se samo ozve. Poznatky zkrátka pokročily a pořád se vyvíjejí.

Junáku se letos podařil velký skok, když vydal novou stezku pro věkovou kategorii světlušek a vlčat. Za rok či dva se snad dokončí program pro rovery a možná i předškolní děti. Po 25 letech od sametové revoluce budeme mít „nový“ skautský program kompletní. A budeme si moci říci hotovo? Ale kdepak, on nám mezitím totiž zastarává každým dnem a zas nám o kousek ujede vlak.

To, že máme zase zpoždění je vidět i na přístupu nejmenších dětí k technice. Když jsem se ptal kolegy na jeho zkušenosti (má děti ve věku 5,3 a 1 rok), tak říkal, že se snaží je trochu hlídat, aby pořád nekoukali na youtube.com. Jeho dcera si ve třech letech sedne k počítači, najede si na správnou ikonu a spustí si předchozí pohádku a pak případně další doporučené ... A když se jí to jednou nějak špatně načítalo, tak říkala, že „asi je něco s tím internetem“ a tahala za síťový kablík k počítači, zda je dobře zapojen. Ve třech letech! Veselá historka, ale když si to spojím s jiným kolegou, který mi ukazoval jednoduché hry pro své malé děti na iPhone (přiřazování zvuků ke zvířátkům) jež hráli jeho děti již ve dvou letech a v letadle si tak roční dítě hrálo s iPadem, tak mne to vede k úvahám, zda opravdu platí naše heslo „Skauting pro život…“. Problematiku youtube.com a jiné totiž ve skautském programu hledám marně.

Říkáte si, že je to drobnost a že nemá každý iPad? A až bude, tak stačí jen doplnit… Ale ze své pozice čerstvého rodiče jsem si uvědomil jednu věc. A to, že se na novém programu podílela hromada skvělých vedoucích, ale jen málokdo z nich je aktuálně rodič malého dítěte. Je to ohromná zkušenost! A tak teď vidím, že je sice skautský program připraven skvěle, ale pro děti, které již odrostly. A ty právě narozené (a dnes mladší) budou samozřejmě jiné, protože svět se čím dál více zrychluje, a „nový“ skautský program vlastně zastaral, ještě než byl dokončen. Pro mou dcerku již současná cestička atraktivní nebude.

Nejde jen o zájem dětí, ale abychom s pokrokem dnešního světa dokázali držet krok, tak budeme muset také zrychlit cyklus obnovy skautského programu. Dvacet či deset let je moc dlouho. Nejspíše i 5 let bude příliš dlouhá doba, aby program neztratil kontakt s dnešním světem a dětmi. Bude to chtít neustálé úpravy tak ve dvou či tříletém cyklu. Ale zejména to bude chtít zapojit do přípravy programu rodiče nejmladších dětí. Bez jejich aktuálních zkušeností budeme vždy mít zpoždění. Máme vlastně štěstí, že generace porevolučních skautů již dospěla do věku, kdy zakládají rodiny, a tak by nemuselo být těžké nějaké pro tuto aktivitu zlákat. A tak zbývá jen poznamenat „Nový program je hotov. Pojďme pracovat na Novém programu 2.0!“. Kdo se přidá?

Skauting a moderní nástroje?

Na posledním víkendu čekatelského kurzu Scout-Tex jsme měli obhajobu projektů. Je až s podivem, kolik se ještě najde účastníků jež má utkvělou představu, že je třeba u dětí rozvíjet práci s mapou a buzolou, aby se neztratili. To se nám hodí jako morseovka každý den, že? A nebo ze zvyku jen pořád používáme nástroje ze počátku 20. století?


Měli jsme na toto téma krátkou diskuzi. Vypadalo to, že si ve většině případů ani neuvědomují, že je něco špatně. Jejich vedoucí je to také učili. No jo, ale doba se vyvíjí překotným tempem. Zkuste se podívat na následující video na YouTube, které tento jev popisuje:





(Zdroj  http://www.youtube.com/watch?v=cL9Wu2kWwSY - mimochodem jsme jej účastníkům pouštěni v rámci jednoho programu zaměřeného na vývoj skautingu v čase).

A co myslím tím, že je něco špatně? Tak si vezměte následující příklad. No kolik lidí dnes nosí v kapse buzolu nebo kompas? Asi nikdo. Ale určitě máme téměř všichni v kapse mobilní telefon. A většina těch moderních umí opravdu hodně. Včetně navigace - zejména, když ji Nokia nabídla do svých telefonů zcela zdarma a to na vždy. Více na http://maps.nokia.com/services-and-apps/ovi-maps. K čemu tedy kompas, když stačí zapnout mobil a vím přesně, kde jsem.

A na co dál se mobil může hodit? Tak třeba před lety jsem jej použil jako netradiční hlasovací zařízení. Kdo znal odpověď (hráli jsme na několik skupin), tak vytočil mé číslo a první, kdo se dovolal tak odpovídal. Bylo s tím hodně zábavy a napětí.. když všichni vytáčeli a čekali, zda to začne zvonit. Dále lze třeba GPS modul využít k tomu, aby se uspořádali závody v maximální rychlosti běhu. Vezmete si do ruky telefon a běžíte někam a sledujete, jakou máte maximální rychlost. Kluky z oddílu to velmi bavilo.. a hlavně zjistili, kolik opravdu běží. Již léta využívám přisvětlující diodu od foťáku jako improvizovanou baterku. Svítí docela dostatečně, baterku moc nespotřebovává a hlavně je vždy po ruce. Na Silvestra jsme vyráželi s rovery na Šumavě na procházku. V jednom místě jsme se rozhodli pro zkratku lesem... a řídili se podle satelitních snímků na Google maps. Sledovali jsme lesní pěšinky a mířili k cíli, až nás pár set metrů před ním zastavil 3 metry široký potůček, který nebyl na snímcích vidět. Takže jsme si užili legraci stavby mostu z klád. No a co teprve letošní obvodní setkání... úkol zněl jasně. Bylo třeba v pátek kolem půlnoci postavit stožár na ranní nástup. Díru jsme vyvrtali hravě, ale jak v noci zajistit, aby byl stožár rovně? Naštěstí jsme měli dva mobily vybaveny i gravitačním čidlem, takže v sobě mají funkci vodováhy. Určitě jste také nechali někoho poslat Vám MMSku (fotku) jako důkaz úspěchu v nějaké aktivitě či třeba natočit přes mobil krátký film. Jedna A co byl impuls, který mne motivoval napsat tento článek? Ve svém mobilu jsem objevil program, kam napíšete text, zvolíte rychlost a on jej zabliká v morseově abecedě!

Napadá vás nějaké další využití? Ne? Tak si přečtěte elektronickou verzi článku v metodické příloze Skauting. Jedná se o hru s názvem Modrá smrt. Ten je odvozen od využití BlueTooth (komunikačního rozhraní běžné v každém mobilu). Přes něj totiž mohou hráči zneškodnit své protivníky. Zajímavým aspektem je též využití QR kódu (3D čarových kódů - viz obrázek), které v sobě mají ukrytou tajnou zprávu. Ta je rozluštitelná tak, že se QR kód vyfotí a převede na text programem v mobilu. Více podrobností naleznete na http://krizovatka.skaut.cz/tiskoviny/casopisy/skauting/tipy-a-napady/4989-modra-smrt/.

A o Geocachingu asi již slyšel každý? Ještě ne? Tak se podívejte na http://www.geocaching.cz/news.php. A co teprve jej pojmout po skautsku - jako třeba v Liberci s projektem Envikešky.
A víte co vám radí Horská služba o GPS? Že ne? Tak se podívejte zde.


Tak pořád si ještě myslíte, že je morseovka a práce s mapou něco, čím se budou chlubit vaši členové oddílu ve škole? A nebo se raději pochlubí, jak skvěle dokáží ovládat svůj mobil.